Million Dollar Hotel

Zvláštní, pospolitý svět osobité komunity ztracených existencí, které přežívají za zdmi bývalého honosného hotelu, naruší až smrt Israela Goldkisse - a je důrazným přáním jeho vlivného otce, aby za ni někdo zaplatil … kdokoli. A láska prosťáčka Toma se srdcem na dlani a křehké, uzavřené prostitutky Eloise je probuzena a následně položena na oltář a využita v zájmu odhalení zločinu. Jenomže události naberou nečekaný směr a všechno se vyvíjí poněkud jinak, že si zvláštní agent Skinner se svými řekněme netradičními metodami představoval … Absurdní vyšetřování v absurdním hotelu - s absurdním závěrem. Lehce ujetý příběh se snovou, tíživou atmosférou je ve skutečnosti daleko méně šílený, než se na první pohled zdá. (21.08.2009)

Ve Wendersově „miliónovém hotelu“ se asi nikdo nezabydlí snadno. Je to zcela jiný svět než ten vzdušný berlínský, v němž se všechny sny, myšlenky a pocity slévají v jedné osvobozující polyfonii doléhající k sluchu andělských posluchačů. Je to svět klaustrofóbní – a každá vyslovená i myšlená věta k jeho uzavřenosti přispívá. Interiér, který místnosti skládají, připomíná podobnou zaprášenou knihovnu jako antikvariát, do něhož chodí Eliška, a jeho obyvatelé mohou nejednomu čtenáři připadat jako nerozřezané knihy. Pomalu se rozvíjející příběh stále vzdaluje potřeba zorientovat se ve všech těch gestech, pohybech a umanutostech, v celé té několikanásobné „hře na…“. Každý dojem z proniknutí povzbuzuje k dalším pokusům dešifrovat celou tu hieroglyfickou kompozici, byť se tím drama stále důsledněji znečitelňuje, a podobně působí i všechna vykročení z hotelových dveří: to světlo za nimi neodkrývá o nic víc než všechny ty masky. – Než jsem se rozdýchal, měl jsem dojem, že je film jen skicou nějakého budoucího díla – srovnatelně zásadního pro Spojené státy americké jako Nebe nad Berlínem pro Evropu. Že je to soubor poznámek, plno náčrtků a zkusmých ohledání. Zvláště mi nevyhovovala hudba – coververze Reedovy písně Satellite of Love srozumitelně vyjádřila, komu měla být svěřena. Také bych osobně přivítal jiné obsazení, jakkoliv jsem si postupně na ústředního hrdina i na netypického vyšetřovatele zvykl a svým způsobem si je oba oblíbil. (19.02.2024)

Jedna hodně dlouhá nuda. Gibson tam moc není a Daviese ani Jovovich nemám rath. Nejlepší mi přišel Peter Stormare, jehož postava týpka, co si myslí, že byl člen Beatles je vtipná a jediná, která za něco stojí. Jinak thriller to teda rozhodně není, to nevím, kdo na to přišel. NEJLEPŠÍ HLÁŠKA - Tom Tom: Zajímalo mě, jestli Skinner může být větší cvok než Dixie. Dixie hrál v kapele The Beatles, ale oni o tom nevěděli. (14.06.2012)

Úvod je myslím si hodně podařený, při "život je to nejlepší, plný magie, krásy, možností, a...televize" malinko mrazí. Tom Tom mi nicméně někde v půlce začal být hrozně protivný, zachránil se až bubláním do coly před užaslým Skinnerem. Hezká zmagořelá atmosféra, Milla Jovovich a krvavý ruce na konci tenhle film jednoznačně posunujou od škatulky "divný" k "zajímavý". (31.12.2007)

Nenechte se odradit faktem, že scénář k tomuhle Wendersovu filmu psal ten angažovaný trapák "Bono" ze sračkoidní kapely U2. Film je to totiž existenciálně silný, vizuálně nádherný, poetický, hluboký a... zkrátka geniální. "Bona" od té doby, co jsem film viděl poprvé, už nepovažuju až za takového trapáka, a jeho hudba už mi nepřipadá tak sračkoidní. Meditativně nostalgický příběh skupiny podivínských a více nebo méně šílených individuí, obývajících zašlý hotel na okraji centra Los Angeles, podbarvený krásnou meditativně nostalgickou hudbou. Hlavním pilířem filmu je fantastický a strhující výkon Jeremyho Daviese, kterému zdatně sekundují například zvláštní (opravdu hodně "zvláštní") agent FBI Mel Gibson, pátý člen The Beatles Peter Stormare, v malé (ale výrazné) roli Julian Sands (jeho replika o umění je trefná) a ve své životní roli i ošklivá transka Miloš "Milica" Jovović, která se tu ovšem famózně blýskne v roli psychicky labilní pouliční holky, ve které jí to místy přiznávám docela slušelo (respektive tahle role jí slušela/sedla jako ulitá). Film, který mě nikdy neomrzí a nebýt Lisbon Story, byl by mou Wendersovou jedničkou. (12.03.2014)