Katya

Pro mě jeden z nejkrásnějších milostných filmů. Tohle je prostě romantika, která se dotýká srdce, nepřikrášlená, realistická, nesentimentální- zkrátka takhle nějak se vztah opravdu vyvíjí. Slova zraňují, křivdy se nezapomínají, rozdíly po čase začínají tvořit nepřekonatelnou propast. Hlavní dvojice je tak sympatická, tak reálná, jakoby to byli moji známí, všechno jim věřím. Dodnes si myslím, že ve Věčném svitu vytvořil Jim Carrey zatím svou životní roli, jeho ztvárnění Joela je naprosto úžasné, a tímto mu odpouštím všechny ostatní křečovitě komediální úlety. Režie, scénář, i kamera jsou tak netradiční, že si umím představit, že udělat pár chyb, celý film mohl snadno být jedno velké fiasko, ale kupodivu se tak nestalo. Závěrečná scéna, kdy Joelovi a Clementine nezůstane při poslechu kazet už ani jedno bolestivé tajemství, mě vždy spolehlivě rozbrečí. Jedním slovem úžasné.

Jiný pohled na svět páně Kaufmana mě neskutečně baví. Jak Being John Malcovich, tak The Eternal Sunshine of the Spotless Mind patří mezi mé oblíbené filmy. Nádech magického realismu v obou filmech je okouzlující, a vypadá to, že v Charlie Kaufmanovi zůstalo uvnitř něco z malého dítěte, asi ta hravost a fantazie, ze které většina lidí postupně vyroste. Proč já nemůžu mít takové nápady? Kancelář v mezipatře a vsugerovaná řečová vada ředitele firmy mě opravdu pobavily, a docela silná pointa celého filmu, tedy - kdo je v životě loutka a kdo je loutkařem? - zaujala a dala podnět k přemýšlení. Ideální kombinace.

Pro mě naprosto hypnotická podívaná. Melancholia by mohla mít jakoukoli stopáž, a bylo by mi to jedno. Zvlášť druhá kapitola, úchvatný konec světa, a hodně nepříjemný pocit, že jsme na tomhle světě každý úplně sám.