Hráč

"Dobrý úspěšný film potřebuje mít napětí, smích, srdce a šťastný konec." Něco podobného řekne hlavní postava ke konci filmu. Tvůrci jakoby se do něj snažili dostat všechno, ale jen napůl. Komedie to rozhodně není a o napětí se taky mluvit nedá. Jako satirický pohled do zákulisí Hollywoodu s filmovými odkazy a se spoustou cameo roliček (ten film s Brucem chci vidět!) obstojí, ale do povedené pointy se táhne zatraceně dlouho. 60% (27.03.2012)

Za prvé si myslím, že je tenhle film hodně nadhodnocený. Za druhé, ten film je suchý jako když do něho měsíc pere slunce, nepřišlo žádné osvěžení, ani nic, co by mě začalo bavit. Celkem nudný film s nikým kdo by tu nudu dokázal protrhnout, ale tím nemyslím jen herce, ale i scénáristy, režiséra, takhle se mně to prostě nelíbí. Tim Robbins byl ten nejsušší. Tenhle film u mě získal snad jen minusové body. Nevidím osobně jediný klad, který by mě přesvědčil o dobré průměrnosti filmu. Už nechci, děkuji. (31.05.2013)

Pan producent Mill by mě asi nepochválil za můj komentář, který je delší než pětadvacet slov, ale to snad nevadí... :-) Nabízí se určitá paralela se Sunset Boulevardem - stejně jako u Wildera vidíme odvrácenou stranu úsměvy zářícího Hollywoodu, jen s drobným posunem: uhnízdění ve vlastním světě nahrazuje tzv. máslo na hlavě a strach ze ztráty hřejivého pocitu. To je ale pochopitelné, tato svébytnost alespoň zaručuje snadější zapadnutí do mozaiky mého oblíbeného subžánru - filmařských autoreflexí. Oba filmy se mě dotýkají víceméně stejně, Hráče bych ale doporučoval více. (Billy, odvedl jste maximum, nicméně zobrazujete Zlatou éru, která už současným divákům není moc blízká, zatímco kolega Altman se svojí troškou do mlýna přichází v momentu, kdy se myšlení jeho současníků, zobrazujících především temnější stránky života, dokázalo plně aklimatizovat v mysli obecenstva.) Podobně jako u mého předchozího setkání s Altmanem platí konstatování, že "takhle to asi nějak bude" - množství hvězd, které se dostanou či dostaly do podobné šlamastyky jako zde náš Griffin, nevidí ani astronomové ve svých teleskopech. Není náhoda, že podobně jako ve výše odkazovaném snímku se účastnilo natáčení mnoho lidí z branže, vědomi si toho, že "proč by měli hrát, pro peněz pár", jak zpívala jistá socialistická rocková skupina. V tomto případě jsou právě herecké výkony silnou stránkou - především Tim Robbins v hlavní roli, ale také úsměvná camea - s ohledem na onen sarkastický hábit snímku byly prvotřídní výstupy Malcoma McDowella a Bruce Willise, kterého bych zde vzhledem k vývoji děje nečekal. Altman stejně jako jeho kolegové pojal Hráče coby prostor vyslovení se ke svým vzorům a pohrává si tak s vnímáním celku jako takového. Chvíli si tedy připadám jako ve světě Alfreda Hitchcocka (toho snímek připomíná asi nejvíce - stavbou děje nebo dialogy), mihne se tu i evropská artová kinematografie (Altman mi svým stylem přijde jako pokračovatel Felliniho, De Sicy nebo Formana, přesně v duchu jejich svérázu) a při erotických scénách prožívám stejné dusno jako v novějších thrillerech (nejen Základní instinkt, když jsme u té erotiky). Co více dodat? Fakt, že jsem si šetřil toto dílo na svůj jubilejní tisící komentář, sice zaváněl menším kalkulem, ale myslím, že tento významný milník v mém zdejším působení a vztahu, který jsem si za tu dobu ke kinematografii vypěstoval, je zde umístěn zaslouženě. :-) Sympatický komentář: lupucanis. 100% (16.01.2011)

Filmový divák je nenapravitelný:) Někdy si stěžuje na dabing a chce originální znění a jindy to může být zcela obráceně. Nyní hovořím za sebe a říkám, že v případě Hráče bych i ráda uvítala dabing. Množství a rychlost pronášených konverzací v tomto filmu je natolik závratná, že jsem, zvláště v úvodní zhruba půl hodině, naprosto nestíhala sledovat herce a číst titulky:) Poté se hovory lehce "usadily" a přemístily se do klidných vod. Myslím, že scénář a dialogy jsou více obsáhlejší, a je jim věnován větší prostor než samotnému příběhu. Byla jsem naprosto zahlcena tím množstvím slov, které se na mě od začátku začaly valit, takže si nejsem zcela jista, zdali jsem děj vůbec správně pochopila. Stále jsem čekala na nějakou "Hollywoodskou" překvapující pointu, která by byla typicky divácky vhodným vyústěním daného námětu. Ale nevadí. Jinak mně osobně mezi tou plejádou slavných tváří nejvíce potěšil výskyt Johna Cusacka a Sydney Pollacka coby "Himself.":) (07.11.2011)

"Hráč" je bonboniéra, kterou si darovali lidé z filmové hollywoodské branže. Všichni ostatní mohou jen okukovat obrázky celé směsice různých bonbónů, které v této obrovské krabici jsou, aniž by poznali jejich skutečnou chuť. Počínaje prvním třisekundovým záběrem na klapku, která divákovi snadno unikne, a konče poslední hláškou o váznoucí dopravě, film říká stále jedno a totéž: Je to hra a je to zábavná hra. Scénárista, režisér, producent, herci - všichni tu hrají samy se sebou i s divákem. Množství velikonočních vajíček (easter eggs) kutálejících se po celém filmu by stačilo na guinessovu omeletu. Mám na mysli všechny ty aluze - odkazy na slavné filmové příběhy - fráze a scénky napovídající a navádějící diváka tam, kde ho film chce mít. Množství filmových plakátů na zdech s výřečnými názvy, karaoke text, rekvizity z různých filmů, věty jako "You talkin' to me?" (Travis Bickle z Taxikáře), scénky jako identifikace vraha (Nepravý muž Hitchcocka), Bruce Willis hrající sám sebe hrajícího ve filmu - to vše tak okatě pomrkává na diváka, že si toho nevšimne jen slepý. Lze také říci, že "Hráč" je film-matrjoška neboli několik filmů v jednom, hlavním z kterých je samozřejmě úvodní osmiminutová sekvence bez jediného střihu, ve které je shrnutá celá podstata a způsob fungování Hollywoodu jako továrny na sny. I v této scéně zazní několik odkazů na další bezstřihové scény z různých filmů, z kterých je nejvíce obdivován začátek filmu Orsona Wellesa "Dotek zla" (scéna je ke zhlédnutí prozatím zde: Touch of Evil Opening Shot - http://www.youtube.com/watch?v=Yg8MqjoFvy4). Kromě úvodní klapky je dalším klíčem k filmu otočení se producenta Griffina Milla na kameru po přečtení pohlednice a výslech na policejní stanici, kde Millovi nebo přesněji samotnému Timu Robbinsovi herci kolegové sborově říkají "One of us, one of us" - Jsi jeden z nás (hláška z filmu "Freaks", 1932). "Hráč" straší a napíná diváka jen proto, aby lépe vynikla moc producenta. Jak napsal ve svém komentáři uživatel petaspur - "On je Bůh a jemu nikdo vyhrožovat nebude". Je to však Bůh, který slouží zájmům a přáním diváků, protože je a bude Bohem jen pokud diváci budou platit za jeho filmy. (09.11.2011)