Sladký film

Málem by se stalo, že bych ten film neviděl. A to by byla asi největší tragédie v dějinách filmové kritiky ...Celá ta léta svého ubohého života jsem ho měl v povědomí, ale myslel jsem si, že to je nějaká nevýrazná volovina, která mne už nemá šanci zaujmout. No ... Do půlky filmu to přesně odpovídalo. Sice se mi to docela líbilo, ale celé to působilo jako taková barevná veselá taškařice. Ale druhá půlka, to byl masakr! To jsem fakt nečekal a měl sem chvílema fakt velký problémy se žaludkem (hostina) a u jedné scény jsem absolutně nechápal a kroutil hlavou. Začne to několikaminutovou scénou, kterou bych nazval asi jako "sexual molesting of children". Nevím, co by na tento film řekli tvůrci "aktuální české dokumentární pecky" V Síti, protože tady co se děje je kurevsky hodně za čárou. Jsou tam kluci tak max 14 let a mazlí se tam s nima nahá krásná mladá ženská, jezdí jim tam pindou kolem obličeje, hladí je, rozepíná poklopec ... OMFG!! A nevypadá to, že by si to kluci ušatí nějak užívali teda ... To sem nepobral, nedělalo mi to dobře a vlastně svým způsobem to byla "over the top" scéna ve ilmech ever. Protože třeba Serbian movie byl toho plnej, ale byly to special FX. Tady je to real hraný. No a pak je tam ta scéna té hostiny, která je intenzivní, nechutná a zvrácená, ale parádně zvládnutá jako excelentní performance. Podobný scény byly třeba ve filmu Velká žranice nebo Singapore Sling. Spousta jídla, spousta blití, chcaní po stole i do huby si, nakonec sraní a to vše při songu "Ode of Joy". Pak je tam parádní zazpívání písničky těma debilama a taneček. A Pak to jede dál a další a další prasárny... A ještě do toho hraje furt úžasnej song, všechno je barevný, veselý a sladký. A do toho ještě jedou starý černobílý záběry exhumací masových hrobů v 2.sv a jakýsi "týrání" dětí vydávaná ve své době za "tělocvik". No vůbec mi to hlava nebrala, ale zážitek ... Zážitek byl kurevskej!!! ... něco, co jsem roky a roky nezažil a úplně mne to vrátilo do mých zvrhlých Flipnicovských let ... Nádhernej film, nádhernej, odvážnej, řemeslně parádně zvládnutej. 5/5 (Aha! Druhý den mi kolega KennyKoctar sdělil, že ta banda šílenců v poslední třetině filmu, která tam rozjela to šílený performance peklo byl Otto Muehl a jeho banda. Myslel jsem si to, ale neměl jsem čas to ověřovat. Tím tento film u mne nabral ještě na větší hodnotě ...) (10.07.2020)

Podle začátku, volby miss, to vypadalo, že to nebude mít chybu. Rozjivená babka (jak kdyby ju tam natlačil David Lynch), gynekologická prohlídka live, ty kecy a všechno tomu naznačovalo. Pak se to začlo zhoršovat a smích mě přešel. Rušivě působily zpívající scény (aspoň mě to sralo) a nepochopil jsem, proč se tam motá tolik cizích jazyků nebo proč do toho pletou masakr v Katyni. Co se tam dělá dál: šuká, šuká na veřejnosti, blije, sere, chčije, dělají tam ze sebe dementy a hovada. Obzvlášťě tam vyniká nadržená pedofilní komunistka nenormální Anna Planeta, která láká dětičky na sladkosti. Asi to mělo nějak šokovat, ale já se u toho skoro nezasmál... smysl mi unikl, akorát možná chtěli říct, že na začátku byla ta Miss Canada čistá a na konci tak špinavá. Ale nevim, proč by nám to řikali. Asi se pletu. Jo a některé scény mi přišly i celkem hezké (válení v cukru, v čokoládě, nakonec i ten striptýz pro ty děti). Je to prostě ujetost největšího kalibru a su rád, že jsem to viděl, ale asi už na to koukat nikdy nebudu, protože nemám důvod. (27.11.2009)

Chutě rozeznáváme čtyři: sladká, slaná, kyselá a hořká. A Dušan Makavejev se na "sladkou" rozhodně neomezuje. Naopak přidává ještě (další) vizuální chutě z pomezí estetiky krásy a ošklivosti. Nicméně má jeho film dvě tváře: politickou a muzikálovou. Tu první popisuje Umberto Eco jako editor Dějin ošklivosti: "O tom, co je hezké a co ošklivé čato rozhodují kritéria nikoli estetická, ale politická a společenská." A dále: "Nietzsche: Ošklivost je chápána jako symptom degenerace... Co tedy člověk nenávidí? Není o tom pochyb - soumrak svého druhu." (Disparátní uvedení Katyňského masakru je zdůvodnitelné snad pouze z tohoto pohledu.) Muzikálové osvěžení je naopak veskrze příjemné. Myslím, že je to jediný muzikál, který jsem viděl až do konce.... Neodolám a přidám ještě jednu citaci z "Moci obrazu" Wiléma Flussera: "Sartre mluví o hrnci medu, do něhož jsme ponořeni a kde si pochutnáváme tak dlouho, dokud se nás nezmocní ošklivost z medu i nás samých a začneme se vyprošťovat. Tento pocit znechucení, který nás vytrhává ze skladkého zvyku do děsu, který artikujule naši prázdnostu v protikladu k příliš velké plnosti kýče, je právě tím, co značujeme jako "bytí člověka"". (05.04.2019)

Yuppie kultura je v současnosti přesně v momentě, kdy je úplně out – nebyla zahrnutá v retro vlně, protože nebyla čistě hippie a zatím není taková situace, aby se k ní někdo vracel pro tu deziluzi a dekadenci. Samozřejmě jsou výjimky – Pink Flamingos jsou tak bizarní a hnusní, že se o nich prostě dozvíte (klip Čoko voko…). Sweet movie vidím spíš jako nástupce Dovidenia v pekle, priatelia. Dovidenia má ale tu obrovskou přednost jednoho z mála filmů dodělávaných po 20.letech - odstup, zmoudření i ten efekt zestárlých tváří. V Sweet movie najdete mimoděk hafo „skandálních“ situací – tehdy asi ještě nebylo tabu explicitní šukání s dětmi za zvůků pravoslavné modlitby. Účastní se toho alespoň pro mě typicky pokleslý herec (rozuměj: pokleslý osudem, teorií života, dekadent v praxi, zmýlený „revolucionář") Pierre Clémenti – poté, co jsem ho viděl v Buñuelech a Pacifistce, nemůžu se zbavit dojmu, jak moc to bylo u něj NA PŮL CESTY. A v tom vidím i omyl Sweet movie – je to všechno možné, je to pravda, není to tu tak samoúčelné jako Flamingos, ale nic z toho nevyplývá- z deklarování revoluce revoluci neuděláte, ani když si ostříháte páčo. Sedmikrásky neměly důvod to syntetizovat – byly zakládající čin. Idioti od Triera to hezky zopakovali, ale řešení nabídli jen ornamentální. Třeba to řešení nemá. Třeba to nějak zhodnotí ti, co se k tomu vrátí příště. (02.03.2012)

Férie. Barvitá mozaika světa. První polovina je sledem příjemných střípků snímaných vytříbenou kamerou a doprovázených skvělou hudbou. Druhá část je drsnější. Striptýz mezi dětmi je už dosti odvážný, hostina a dění po ní překračují leckterá tabu. Osobně mi vadí jen zvracení, ale to v každém filmu, což je samozřejmě můj problém. Jako symboliku pro zhnusení tím, co se v jinak krásném světě děje, je chápu. Občas jsem měl pocit, jako bych sledoval střídavě Jakubiska a Pasoliniho, kdy ale tento film jde dál než proklínané Saló. Krása a hnus. Dekadence. Zajímavé, že mnozí se budou pohoršovat nad močením, vyměšováním či nevázaným sexem, ale dokumentární záběry z Katyně je tolik nepohorší. Přitom tam šlo o skutečnou zvrhlost a hrůzu. Jako když si Dalí stěžoval, že rozříznuté oko v Andaluském psovi šokuje, ale válečné záběry v kinožurnále nechávají leckoho chladným. Svým způsobem krásný film, ale pro určité publikum. Pokud někdo napíše, že nic děsivějšího neviděl, pak ho lze uklidnit, že existují filmy daleko odvázanější. Pro případné zájemce bych doporučil web zaměřený na underground http://ubu.com/. Tam se najde opravdu ledacos a je zdarma. (09.08.2020)