Stratení vo vesmíre

Úplně se mi příčí dát Hopkinsovu filmu odpad, ale prostě to jinak nejde. Ona to není chyba režiséra, ale především scénáristy a produkce. Na rok 1998 jsou to příšerné triky. Chápu, že je to dětská sci-fi, ale tak debilní scénář se jen tak nevidí. Nezachrání to ani herci. LeBlanc je opravdu příšerný. Hurt ani Oldman nemají co hrát a jsou dost nepřirození. Fakt škoda jak Hopkinse tak herců. (07.11.2018)

Sci-fi parodie ve stylu Startreku nebo podobného nesmyslu (nesleduju to). Aspoň doufám, že mělo jít o parodii, tohle nikdo nemohl myslet vážně. Jako cílovou skupinu bych viděl malé děti, co mají rády dobrodužné sci-fi; ještě v 9 letech by se mi to možná líbilo; dnes jsem to sledoval jednak kvůli Heather Graham a taky proto, že jsem hledal nějaký nenáročný, vtipně zaměřený film. (18.02.2010)

Po mnoha zklamáních z filmů poslední dekády mám neustále tendenci vracet se k 80. a 90. filmům, které se už dneska jednoduše netočí. Tentokrát to „schytala“ klasika Ztraceni ve vesmíru. A protože zbožňuju filmy z vesmíru, ve kterých se někdo ztratí a musí čelit neznámu (a že se dají spočítat na prstech jedné ruky), fakt jsem se po nepočítaně letech těšil na další zhlédnutí. A víceméně jsem nebyl zklamaný. Jasně, CGI bylo tehdy v začátcích a jde to poznat (vesmírná obludka, kterou naši hrdinové najdou na lodi je opravdu... obludná), nejmladší dcera je tam jaksi navíc a k tomu je strašně otravná a Matt LeBlanc hraje Joeyho, ale já jsem se bavil. Tyhle nedostatky vyvažují Gary Oldman a William Hurt. Sci-fi elementy a nápady to jen hýří a nakonec opíšeme krásný oblouk. Na rozdíl od většiny dnešní produkce to navíc dává smysl, což se cení. Hodně mě bavili mimozemští pavouci, kteří mi připomněli Replikanty z Hvězdné brány. Vrcholem všeho byl zmutovaný doktor, který je prostě boží. P.S. Až teď jsem si uvědomil, jak moc mi ve filmech chybí „map paintings“. (21.09.2023)

Skvěle natočená rodinná sci-fi, plná dobrodružství, napětí a zábavy. Děj má hlavu a patu, má spád a dokonce mi tady nevadí ani super chytré děti, které dokážou zachránit vypjaté situace lépe než dospělí. Nebo si ochočit vesmírného nalezence či naprogramovat robota a udělat si z něj nejlepšího kámoše, jež se pustí do křížku s vesmírnými pavouky alias replikátory, kteří fakt neměli chybu. Dobrodružná cesta vesmírem ve společnosti Joeyho, Garyho a dalších mě bavila a v rámci žánru dávám Lost in space plný zásobník hvězd. (15.06.2014)

Sterilní sci-fi pohádka toužící oslovit komplet famílii zabodovala ve své době zejména kvantitou (a s přimhouřenýma očima i kvalitou) počítačových triků. Jinak hlavně druhá polovina na planetě s překombinovanou časovou zápletkou se nesmírně vleče a co chvíli na diváka vrhne nějaké to výchovné moudro o rodinné lásce / pospolitosti / poutu či otcovské odpovědnosti. (10.06.2014)