Karaoke Blues

Jak se povedlo finskému filmu takhle vzbudit zájem, mi je sice záhadou, ale spolu s ústřední hudbou jsem trailer viděl loni tak dvacetkrát, a to ani jednou mým vlastním přičiněním... Zdálo se to přesně po vzoru těch romantických komedií, na nichž čas od času ulítnu a hle nakonec musím přiznat, že jsem čekal mnohem víc.. Karaoke blues jsou jediný finský nedokumentární celovečerní film, jaký jsem viděl a zatím se teda svým severským kolegům absolutně nevyrovnávají. Romance v chladné zemi, mezi dělníkem Holappou a prodavačkou Ansou, kteří si tak nějak zbyli. Ani jeden z nich není zrovna společenský typ, natož aby měli s láskou a vztahy větší zkušenosti.. Proto sledujeme leč nesmírně přirozenou romanci, mezi lidmi, kteří si zbyli a společně cítí, že je biologické potřeby a společenské konvence nutí se usadit. A proč právě oni jsou mají skončit spolu? Možná proto, že je to nejsnazší cesta. I přes jasně odlišné životy, stud či náchylnost k alkoholu. Dokáží si uvnitř sebe samého najít cit k tomu druhému a převést nucenou romanci k opravdovému citu.. Karaoke blues je chladný film o lidech, o nichž se romantické filmy netočí a do poslední chvíle si vzájemně neprojevují větší city. A i když by pro někoho mohl být plus, že příběh nesklouzává k žánrovým klišé, tak zrovna u těch romantických kousků je miluji.. Pro někoho nesmírně opravdový příběh, pro mě spíše nepřekousnutelná absence naivity. Absurdně reálné postavy, všední situace bez humoru, a to vše okořeněno zprávami o válce na Ukrajině, protože přece nic nerozruší Finskou republiku jako představa ztratit suverenitu svojí země.. Depresivní romantika, které přece jen zvládne vykouzlit pár úsměvů.. Ale hudebně je skoro dokonalá, což bylo vzhledem ke jménu snad povinné.. 60% (10.02.2024)

Kaurismäki je presne ten typ režiséra, u ktorého si pri jednom filme poviete, čo za hovadina a ten druhý vás pre zmenu nadchne. Väčšina jeho snímkov má ale čosi podobné - realistické a jednoduché zobrazenie životov obyčajných ľudí s ich obyčajnými strasťami. Tentokrát sa zameral na osoby jemne vyčlenené zo spoločnosti, ktoré sa snažia aj napriek životným útrapám rozvíjať svoj vzťah. Zaujalo ma to najmä z pohľadu hlavných postáv, ktoré režisér zobrazil decentne, ale zároveň skvelo realisticky bez nejakých zbytočných konverzačných nuansí platiacich pre masového diváka. 70 % (26.03.2024)

Ani nevím, co napsat - jedním slovem nádhera.. (06.12.2023)

No tak jako bylo to hodně pomalý, co si budem, ale zároveň to bylo docela krátký. Pouhých 80 minut, to jde. Sice jsme vůbec nevěděli do jakého města nás hodili, ale mně to bylo docela jedno. Hlavně že tam bylo kino! Soundtrack byl fajne. Děj byl hodně pomalej, ale dobrý scény se tam našly. Postavy takový nemastný, neslaný, alkoholiků je všude dost. Ale budování vztahu tady bylo odvyprávěno a zahráno dobře. Za mě si ten film nezaslouží tolik chvály kolik dostává, ale pořád je to dobrý. 7/10 V jakým městě se ten film odehrával? (Art - 30.12.2023) (02.01.2024)

Super depresivní love story film :D Alkoholik se dost komicky seznámí s ženskou v depresích. Nahlédnutí do života lidí, kteří to nemají jednoduchý a vyžívají od vejplaty k vejplatě, když teda zrovna vůbec mají nějakou tu práci. Sychravé Finsko a jeho retro prostředí dokonalý. Líbilo se mi jak nikdo o nikom prakticky nevěděl jak se jmenuje :D Poslední dobou si všímám, že z severských zemí vychází čím dál tím víc originální kousky, cením. (02.02.2024)

Kdyby tenhle film vznikl pod módní taktovkou třeba z produkce Netflixu, bylo by to nejspíš nabubřelé drama plné naturalistických scén lidské bídy a srdceryvné osamělosti. Tragédie s rádoby hlubokou pointou. Chvíli by se o něm živě diskutovalo mezi pseudointelektuály a pak by prostě upadlo v zapomnění. My ale máme velké štěstí, že nám ho upekl Aki Kaurismäki, a proto se jedná o křehoučkou poetickou jednohubku, okořeněnou pravým finským humorem, a to celé bez přidaného patosu. Na takové romanci si smlsne nejeden filmový gurmán. Přestože jde o příběh lidí v nelehkých životních podmínkách, neupadnete při závěrečných titulcích do deprese. Jde prostě o jeden z těch vzácných filmů, které nám ukazují, že i v tomhle hnusným světě lze nacházet drobné střípečky štěstí. (09.02.2024)

Film o vztahu mezi prodavačkou v supermarketu a finským Ryanem Goslingem, kteří se náhodně potkají v karaoke baru a i přes spoustu zádrhelů, které je ve filmu provází, se zkouší dát dohromady. Tichá a plachá dvojice hraje fantasticky, nepotřebují vést dlouhosáhlé dialogy mezi sebou, cítí se dobře když jsou spolu, a když nemají co říct, neříkají nic. Což velmi oceňuji, protože celý snímek tak vypadá velmi uvěřitelně a opravdicky, což byl i Kaurismäkiho záměr, když s herci vše točil na první dobrou. Pro finského režiséra nejspíš poslední dílo, které natočil, pro mě však první, které jsem od něj zhlédl a určitě ne poslední. (03.03.2024)

Film i přesto, že má depresivní nádech, tak je vlastně velice pohodový a snaží se ukázat, že i šedé dny se mohou zabarvit hezkými barvami a bere nepříjemné chvilky s úsměvným ražením, jelikož je potřeba občas nebrat vše tak vážně. Toto je přesně ten typ filmu, který i přes svoji obyčejnost a jednoduchost dokáže diváka dohnat k emocím a něco v něm zanechat. (23.03.2024)

Jen dvě věci jsou v životě lidském jisté: smrt a to, že příští film Akiho Kaurismäkiho bude vypadat pořád jak z osmdesátek. A je to moc příjemné retro. Příběhově je to vlastně docela obyčejná loserovská romantická komedie/sociální drama, ale Kaurismäkiho rozpačitý humor jí dává důvod existovat. Jedna z těch čtyř hvězdiček je určitě za skvělé synthopopové duo Maustetytöt, o kterém bych se nebýt tohohle filmu nikdy nedozvěděl. (25.08.2023)

Velmi finské, pro někoho možná až moc - tím myslím, že už to působí skoro jako tourist trap. Nicméně osobně tuhle dávku a podobu Finskosti™ ještě snesu a rád se podívám na vlastně úplně stejnou, ale zároveň úplně jinou romantickou komedii doplněnou kvalitním soundtrackem lokální provinience. Jedinou výtku tedy nakonec směřuji nikoli do FInska, nýbrž do Česka. "Karaoke blues" je totiž přesně ten marketingový vulgárně zjevný název, jenž krásným a skutečným Spadaným listům jen ubližuje.. (16.11.2023)

olet taistelija, Aki. Taková něžná romance na jejímž pozadí probíhá šílená ruská agrese na Ukrajinu. Zimní vyúčtování elektřiny 2022/2023 je jeden z nejmilejších vtípků ve filmu. Beznaděj v tomto kontextu není vlastně tak velká a člověk musí být vděčný za svůj malý život. (21.11.2023)

Finská lovestory na pozadí dobývání Mariupolu - typický Aki Kaurismäki. Finové jsou velmi finští, humor je skoro neznatelný, ale o to vtipnější, emoce jsou pod povrchem, ale o to přesvědčivější, herzi jsou výteční a ve výsledku je to katarzní zážitek (aspoň pro mě). (28.11.2023)

Mistrovské dílo a velká lekce z lidskosti. (11.07.2023)

Starý dobrý Kaurismäki! Trochu se mi zdá, jako by tenhle film nebyl natočený teď, ale před 25 lety. Výborná dávka suchého humoru a absurdních situací. (23.07.2023)

70% (09.11.2023)

Nevím. Stylizace zasazená někam do 80. let, která má zobrazovat současný svět, na mě působí jako promrhaná příležitost. Navíc ten koncept dnes působí jako alibismus režiséra, který si od současného světa drží bezpečný odstup a může se oddat obrazům dekád, kde lidem rozuměl nejvíc a jimž je ona stylizace nejblíže. Před dvaceti lety se to ještě dalo pochopit, dnes už moc ne. Pokud na tenhle útěk od reality přistoupíte, film se vám asi bude líbit, protože v něm nic nepřebývá ani nechybí a Aki ho má pevně v rukou. (22.11.2023)

Když existují lidé, co jsou schopni dát za džíny třeba 50 tisíc a za boty kilo, tak proč by neměli existovat ti, kteří té koncentrované nudě dají třeba 4 nebo 5 hvězd.  Protože Louis Vouiton nebo Balenciaga nebo holt Aki .V obou případech patřím rád jinam. (07.12.2023)

69% (v hlavnej úlohe Danny D (nar. 1987, Velká Británie) 😄 (09.12.2023)

Jednoduchý až triviální příběh. Herci s mimikou Krobota střihnutým Frigem na mašině. Skvělá práce s barvami. Dobrý rytmus. Nálada a příběh dovyprávěný texty písní. Vše to jsou dávno viděné postupy, přesto stále skvěle fungují. Jemné pohlazení. Žádná nuda. (27.01.2024)

Tentokrát mě můj oblíbenec Kaurismaki lehce zklamal. Vidět tento film jako první z výčtu všech jeho filmů, určitě by mě nadchnul víc. Nemůžu se zbavit pocitu deja vu a toho, že tento mistr tragikomického vyprávění už lehce vykrádá sám sebe, jen zde chybí všudypřítomná Kati Outinen.. Pokud si ale představím, že je to pro mě jako pro diváka Kaurismakiovská premiéra, samozřejmě si film zamiluju. Umí pořád krásně za pomoci téměř bezeslovných dialogů a dlouhých scén v minimalistickém prostředí a v přítomnosti často pouze jen osamělých hlavních postav vykutat výborný film s atmosférou, zábavným trapnem i prazvláštní romantikou. Je neskutečně úlevné koukat na film ze současnosti bez vizuálního balastu současnosti, i když je to místy až natolik retro, že divák tápe, jestli jde skutečně o 21. století nebo jestli hrajeme finské sedmdesátky. Scéna s rádiem a zpávami o situaci na Ukrajině napoví… (21.03.2024)