Kandapanda

"Obyčejný" příběh, skvěle napsaný, který si na nic nehraje, nepřikrášluje, ani není přehnaně patetický. To, že tam je jistá míra sentimentality obsažena, je naprosto v pořádku. Jak jinak by takové téma mělo asi vyznít bez emocí? Krásná, dojemná tragikomedie o racionálním synovi a jeho matce s Alzheimrem. Regina Rázlová za mě osobně toho nominovaného lva pomyslně dostala. Byla neuvěřitelná. Roden jí samozřejmě skvěle sekunduje. Celý příběh stojí na těchto výborně zahraných hlavních postavách. K tomu skvělá režie, střih i hudba. Jediné "chyby", které mě lehce vytrhly z jinak dokonalého filmu byly v obsazení některých epizodních roliček (vrátný v Národním divadle, kamarádi Matyldina vnuka). Naštěstí se tam mihli jen párkrát... Jinak smekám. Za mě silná a povedená podívaná.

Na celovečerní debut -  famózní. Nějaké chyby by šťoural našel, ale proč je hledat, když celkový dojem funguje výborně. Obdiv k hercům, protože ta zima nehrála, ta byla reálná..Specielní poklona Oldřichu Kaiserovi.

Tak vám nevim... Námět neotřelý, to jo. Ten pocit, že se dívám na něco, co není v české produkci běžné, je taky velmi osvěžující a ze začátku to skutečně napíná jak struna..ale: Pardon, pak už to lehce sklouzlo do frašky místy jak z latinskoamerického mýdla, a to nejen všemi těmi překvapivými pointami a zjištěními o pravém otcovství nebo romantickou nápravou zloducha, ale i formou. Míň filmovější film jsem dlouho neviděla. Všechno nám musel pan Roden odvyprávět, což jistě ocenili producenti, protože není nic levnějšího než někoho posadit do zaparkovaného auta, ať nám tu akční dobovku prostě popovídá. Co se tady budem mydlit s nějakýma divokýma scénama a střídáním lokací... Moc nechápu, proč podle totožného scénáře nenatočili raději rozhlasovou hru (vážně, bez urážky.). Story, která se prakticky odehrává jen pomocí telefonátů  a rádiového vysílání s minimem postav sedí na audio jak ulitá. Vidět u toho ale celou dobu sedící a mluvící postavy je už pak celkem zbytečné...

Tentokrát mě můj oblíbenec Kaurismaki lehce zklamal. Vidět tento film jako první z výčtu všech jeho filmů, určitě by mě nadchnul víc. Nemůžu se zbavit pocitu deja vu a toho, že tento mistr tragikomického vyprávění už lehce vykrádá sám sebe, jen zde chybí všudypřítomná Kati Outinen.. Pokud si ale představím, že je to pro mě jako pro diváka Kaurismakiovská premiéra, samozřejmě si film zamiluju. Umí pořád krásně za pomoci téměř bezeslovných dialogů a dlouhých scén v minimalistickém prostředí a v přítomnosti často pouze jen osamělých hlavních postav vykutat výborný film s atmosférou, zábavným trapnem i prazvláštní romantikou. Je neskutečně úlevné koukat na film ze současnosti bez vizuálního balastu současnosti, i když je to místy až natolik retro, že divák tápe, jestli jde skutečně o 21. století nebo jestli hrajeme finské sedmdesátky. Scéna s rádiem a zpávami o situaci na Ukrajině napoví…

Film jsem měla možnost vidět na předpremiéře. Můj pohled na věc byl tedy odproštěn od všech předchozích ohlasů a recenzí a už po prvních 15ti minutách bylo zjevné, že je to prostě pecka. Skvělý, mrazivě i vtipně vystavený scénář, doslova parádní herectví všech tří hlavních protagonistů, minimalisticky uchopené lokace, které si vystačily s bytem a pár exteriéry. Nenásilná vtipnost i napětí v netradičním žánru “hororokomedie”. Dvojice režisérů původně plánovala natočit tento kus jako querrillu, což jim umožnilo ten krásný svobodný rozmach jak v určení netradičního žánru nebo obsazení neznámých, zato ale zajímavých a talentovaných herců. Je to krásný obrázek toho, o kolik zajímavěji a lépe by mohla obecně česká kinematografie vypadat, kdyby se nesvazovala diktátem nejmenovaných zkostnatělých institucí, které jsou zdánlivými chlebodárci filmařů..

Ráda bych věřila, že tento film nebyl tak trochu vyčůraný a nemůžu se zbavit dojmu, že je jakýmsi šprtem mezi současnou produkcí. Má všechny šprtí atributy- je velmi ambiciózní (ve scénografii, ve výpravě..),správňácký (v morálním pojetí aktuálního tématu), precizní (v režii, hereckém projevu, prostředí), ale postrádá koule. Všechno tam, dá se říct, funguje jak má, výsledek ale působí tak nějak sterilně. Nijak zvlášť nepromlouvá, nezarezonuje.  Po shlédnutí člověk zůstane emočně nedotčený. Co nejvíc oceňuji na tomto filmu je Eliška Křenková. Její výkon v hlavní roli dokazuje, že je to talent hodný velkých rolí a přála bych jí, aby si ji příště střihla v nějakém pravdivějším a šťavnatějším filmu. Tři hvězdy (s Eliškou čtyři).

Velmi zajímavé a aktuální téma, které přiláká, bohužel zabil už scénář. Prvoplánový, lineárně odvyprávěný příběh se zdlouhavou expozicí a zrychleným koncem, "abysme se nacpali do stopáže." Přitom to mohl být podle všeho mnohem lepší film. Měl totiž i své velké plusy, jako například neskutečně přirozenou hlavní hereckou dvojici (Hana Vagnerová a Matyáš Řezníček), které jste věřili úplně všechno, a to i přesto, že byla z valné většiny snímaná voyerskou kamerou jen pár centimetrů od obličejů (a těl) nebo silné momenty ve scénách, kdy se střetávají dva protipóly postojů v otázce monogamního či otevřeného partnerství. Toto pnutí a samotné téma ale jakoby nedostalo skutečný prostor a příběh pak tak nějak povrchněji prošuměl ke svému ne úplně pochopitelnému konci. Takto uchopený konec dal filmu rozměr lehce konzervativní morality, což je škoda. Tohle téma si myslím zaslouží hlubší uchopení a pochopení z více úhlů. Dávám tři hvězdičky (pomyslně tři a půl za tu viditelnou a místy povedenou snahu něco aktuálního a palčivého odvyprávět).

Našlápnuto by bylo skvěle. Příběh jak do hollywoodskýho trháku, vizuálně i voyérsky přitažlivá prostředí vrcholového sportu v plavkách a porna, fatální nemoc a smrt. To na životu bývalé skokanky do vody a pornoherečky slibuje zajímavý filmový zážitek, který se bohužel neuskuteční…Tvůrkyním chyběl dramaturg, který by ve stopáži ubral zbytečně dlouhé záběry mikroskopických detailů těla hlavní protagonistky, které (bez urážky) připomínají spíš kamerové cvičení na Famu a místo toho by přidal situace, ve kterých se postavy mohou nějak projevit, rozehrát interakce, vztahy, emoce… Ty v tomhle příběhu chyběly ze všeho nejvíc. Výše zmíněný Hollywood by z takového příběhu vytáhl dojírnu slz, v tomto pojetí mám naopak místy pocit, že se díváme na National Geographic. Marně jsme celou dobu čekali na nějaký vývoj vztahu mezi Andreou a jejím přítelem fotografem, který ji zatáhl do porno průmyslu. Jeho postava zůstala celou dobu plochá, nekonfliktní, nijaká. Nevíme ani, co prožívala sama Andrea. Na to, kolik toho musela zažít, zůstal její výraz od začátku do konce téměř neměnný. Na začátku si říkáte, proč má ta holka tak depresivní a kamenný výraz, když jí je 19 a právě si frčí vrchol své sportovní kariéry..na konci pak, že tento úplně stejný výraz je trochu málo na ty běsy, kterými prošla… Využít dramaturga, lehce upravit scénář a přibrat nějaké pevnější herecké vedení, mohl tento film dopadnout o hodně líp.