Karaoke Blues

Dva hnojaři, co nevedou smysluplnou debatu každý den, ale věří v dobro lidstva a míru na zemi, jsou komicky tragičtí, ve všech norem života. Finové jsou jinačí bojleři, a takovou největší romantiku jsem neviděl od dob Hříšného tance, a neměl zároveň nutkání pustit si rádio Blaník. Černo absurdní love story, Finsko je můj nový crush ❤️ (10.04.2024)

Svěže komický pohled z Finska, od klasika, který pořád neztratil ani zlomek vypravěčského šmrncu. Doba feminismu mu naopak přihrála na další trefný příběh o finských “drsňácích”. Absurdní dialogy s bohatou kadencí suchých vtipů, tradiční retro stylizace (interiéry, kostýmy) lemovaná rozhlasovými zprávami ze současné války v Ukrajině. A filmovými plakáty, protože Aki filmy miluje. Kino-pozdrav filmovému bratříčkovi Jarmuschovi báječný. Krátká stopáž je mezi současnými filmy zjevením a potvrzuje, jak svůj Kaurismäki zůstává. [Karlovy Vary IFF] (07.07.2023)

Je až neuvěřitelné, jak si někteří filmoví umělci dokáží udržet svůj originální styl vyprávění a budování atmosféry po desítky let...chceš nádherně zoufalou a ponurou love story odehrávající se v té nejšedivější helsinské šedi o dvou beznadějných lidských případech, kteří jsou, stejně jako všechny postavy kolem nich, zcela bez emocí? Zde je vše...v nicotě, ze které Kaurismäki opět vytváří silný filmový zážitek napříč několika žánry a podpořený nádherným finským hudebním folklórem. Pro znalce jeho tvorby nádherná klasika, pro všechny ostatní velmi originální a zcela výjimečně odvyprávěný prachobyčejný příběh o odvaze a touze změnit cokoliv, co nám překáží žít...[Filmový klub Citadela] (20.12.2023)

Kdyby tenhle námět natočil téměř kdokoliv jiný, tak bych se o hlavní hrdiny bál a fandil jim. Takhle jsem jen věděl, že spolu buď skončí, nebo ne, a bylo mi to tak nějak jedno. Přitom jsou oba sympaťáci, i když třískaní životem a trochu smolaři. Přísahal bych, že jsem tyhle postavy už v jeho filmech potkal. Pro Kaurismäkiho je to typické, protože neustále opakuje ty samé motivy, až na výjimky v téměř stejných kulisách lehce zmodernizovaných 70. let. Občas mu to funguje líp, občas hůř. Tady to vyšlo na slabší čtyři hvězdičky - z části i díky příjemné krátkosti snímku. (27.01.2024)

Asi nejsušší komedie, co jsem kdy viděla. A vzhledem k tomu za jakých okolností a v jakém prostředí se příběh odehrává, spíš tragikomedie. Spíše než jako film to působí jako absurdní drama a lehce si to představit na divadelních prknech. Je to takové finské Čekání na Godota. S postavami se těžko navazuje nějaký bližší vztah, ale tím, že jsou oba tak zoufalí a osamělí, ale v duši dobří lidé, jim prostě přejete šťastný konec. O největší vřavy smíchu se postarala vedlejší postava Holappova kamaráda, který je mladší než vypadá. Řemeslně to velmi zručně nastavuje z vizuální stránky přesně takovou atmosféru, jakou režisér chtěl a melancholie, stesk a zoufalost, ale zároveň optimismus tu srší na všechny strany. KVIFF 2023 (06.07.2023)