Túžba smrti 2

Několik let po smrti ženy žije Paul Kersey v L.A., má normální práci a vztah a jeho dcera se konečně jakžtakž vzpamatovává. A hrůza udeří znovu, když je to právě ona, která je unesena, znásilněna a nakonec umírá brutální smrtí (jediné co jsem si pamatoval). A tak se Paul snaží předstírat normální život, ale v noci vyráží zlikvidovat pětici hajzlů co ji zabili. Druhý díl je stále ještě solidní pokračování. Není tu ani stopa po nějakých pochybách, naopak Paul celý film lže své přítelkyni, je to béčkovější, kratští a jednodušší. Ale jako jediné z pokračování to navazuje na originál (kromě dcery je tu i inspektor Ochoa) a je to mírně akčnější (zločinci mají zbraně a brání se). A přitom se to stále drží žánru krimi se slušným příběhem, což se o dalších dílech už moc říct nedá. Solidní 3*. (28.03.2024)

Tak přesně nějak takhle jsem si představoval, že bude vypadat první díl. Atmosféra, špína, bezmoc a do toho Charles Bronson. Death Wish II je rozhodně nejlepší z této série, hlavně kvůli tempu a faktu, že tady jsem tu bezmoc (policie nedělá nic) skoro až cítil přes plátno, kdežto u prvního dílu se mi nic takového nestalo. Navíc mi přišlo, že Charlesovo herectví šlo hodně nahoru, v porovnání s minulým dílem. Zkrátka a dobře - v jedničce nefungovalo skoro nic, tady funguje skoro vše. Nebýt toho závěru (SPOILER! který se vlastně stal takovým "trademarkem" pro tuto sérii, že někdo hodný Paula prostě pustí), tak jdu možná i o něco výše. 70 %. (24.02.2013)

Asi by som tu bol za blázna, keby som tomuto snímku dal iné hodnotenie ako tomu predošlému. Death Wish 2 je totiž pokračovaním, ktoré je navlas rovnaké jedničke a v podstate ju v mnohých veciach kopíruje. Keď odmyslím otrasný hudobný podmaz, tak atmosfericky a dejovo je to čistá jednička s prakticky nulovým upgradom príbehu. 60 % (08.01.2020)

Sequel vzniklý po osmi letech od prvního "Death Wish" představuje ještě horečnatější a radikálnější mocninu fašounské exploatačky legitimizující hraničářskou spravedlnost. Bronsonův mstitel je tentokrát v Los Angeles, které ale v očích tvůrců není o nic menší semeniště kriminality než New York prvního dílu. Hrdinův poklidný život s novou přítelkyní opět nemá dlouhého trvání, když si ho vyhlídne tlupa náležitě podbízivě démonizovaných grázlů. Na rozdíl od prvního filmu už tentokrát scénář nikterak neproblematizuje otázku uchopení spravedlnosti do vlastních rukou, naopak vyprávění zabydluje takřka výhradně postavami, a to i z řad strážců pořádku, které s hrdinovou biblickou odvetou souhlasí, pomáhají mu či přinejmenším konstatují, že systém oficiálního práva nefunguje. Jedinou figurou, která likvidaci divošských etnicky profilovaných chuligánů, je hrdinova nová přítelkyně, která je za to vykreslena jako nesoudná liberální slepice, která nedostává své tradiční roli opory hrdiny. Lze předpokládat, že pokračování v prvé řadě vzniklo jako kýžený příspěvek do portfolia šéfa společnosti Cannon Films, Menahema Golana. "Přání smrti II" představuje první z celé řady sequelů starších filmů jiných společností, které Cannon Films realizovali, a také přesně spadá do tendence oprašování starých hitů a angažování starých hereckých hvězd, které Golan coby filmový fanda dříve obdivoval v kině. Na druhou stranu se film svým tvrdě konzervativním tónem a radikálním přístupem k bující kriminalitě evidentně trefil do dobových nálad. Připomeňme že velká americká města se tou dobou potýkala se sílící kriminalitou, umocněnou záplavou lacinějších drog jako crack. Dnes nicméně víme, že k jejímu enormnímu poklesu na přelomu osmdesátých a devadesátých let, nepřispěly toliko radikální programy nulové tolerance jako mnohem širší součinnost sociálních a policejních programů. "Přání zabít II" se nicméně právě díky exploatačnímu hraní na dobové nálady stalo jedním z největších hitů Cannon Films, předznamenalo další tři sequely a udělalo z Charlese Bronsona akční hvězdu i ikonického obránce konzervativních hodnot USA na domácí frontě (oproti Chuckovi Norrisovi, který je bránil na misích v zahraničí). (28.08.2015)

Podobně jako u prvního dílu se mi asi nejvíc líbil samotný začátek. Ona banda násilníků neměla chybu, opět nechyběla jistá dávka drsnosti a mrazivosti, takže i po atmosférické stránce šlapalo všechno jako na drátkách. Jenže potom přišla na řadu béčková nelogičnost a já se místy začal trochu nudit. To co ještě alespoň částečně fungovalo v jedničce, tak tady už moc ne. Sledovat architekta kterak si v pohodě chodí uličkami LA a noc co noc sejme jednoho z násilníků (kteří si ho nevšimnou ani když je asi půlhodiny opravdu nenápadně sleduje) mi přišlo už poněkud k smíchu (ostatně stejně jako policejní akce ke konci filmu). (10.05.2013)