Sluneční jas

Zmapovat ve filmu sto let, aniž by to bylo zkratkovité, je prostě nemožné. Tudíž film působí hodně nevýrazně, utahaně a tak nějak ploše. Szabó se sice snažil, ale o moc lepší to logicky být nemohlo. Navíc jsem se příliš nemohl do příběhu vcítit a sžít se s některou z postav, protože skoro všichni byli docela nesympatičtí kariéristi. (16.11.2010)

Opravdu monumentální a ambiciózní film, který má dobrou atmosféru a charisma. Ale také je snad až příliš dlouhý a navíc je snad až trochu vlezlé to neustálé zdůrazňování hendikepu židovského původu v jakékoliv době a za jakéhokoliv režimu. Ne že by to měli lehké, ale hlavní postavy si v té mučednické roli až libují, aby pak mohli jednodušeji odůvodnit všechna svá počínání, především sobě samotným. A tak trvá celé tři generace, kdy se rodinný původ snaží členové rodiny utajit, aby se nejmladší člen rodiny hrdě přihlásil ke svým kořenům a ke své podstatě života. Vynikající herecký výkon předvádí Ralph Fiennes v hlavní trojroli Ignatze Sonnenscheina, později Sorse, Adama Sorse a Ivana Sorse, později opět Sonnenscheina. Monitoruje maďarské dějiny v kontextu celé střední Evropy od doby rakouské monarchie přes demokratické a nacionalistické tápání, fašismus a definitivní nástup komunismu. A snad největší chybou života byl židovský původ. Kdykoliv, kdekoliv, za jakéhokoli zřízení. A nic na tom nezměnilo ani to, že jste byli ctihodní soudci ve zkostnatělé monarchii, nebo veleúspěšným šermířem a reprezentantem země, či komunistickým policejním vyšetřovatelem. Hlavní provinění bylo židovství, pro které se trpělo všude, jako trest za ukřižování Ježíše Krista, jako trest za úspěch a prosperitu, jako jednoduchý cíl nenávisti, do které se promítal osobní strach, frustrace, závistivost a nenávist pramenící z vlastní malosti a tuposti. Z dalších rolí: nespoutaný živel Valerie Sonnenschein, později Sors (šarmantní Jennifer Ehle, jako stará Jenniferiina matka Rosemary Harris), nevlastní sestra, milenka a manželka ctihodného soudce Ignatze, temperamentní Greta (Rachel Weisz), milenka Adama a současně manželka jeho bratra, komunistická majorka Carole Kovács (Deborah Kara Unger), Ivanova milenka zaštiťující se silnými muži, tolerantní Hannah (Molly Parker), Adamova manželka, Gustave Sonnenschein, později Sors (James Frain, jako starý John Neville), Ignatzův bratr a lékař, který se již od mládí zasazoval o komunistické zřízení, moudrý Emmanuel Sonnenschein (David de Keyser), pracovitý otec Ignatze a Gustava, jeho starostlivá žena Rose (Miriam Margolyes), István Sors (Mark Strong), Adamův méně úspěšný bratr, muži ze šermířského prostředí generál Jakofalvy (Rüdiger Vogler), baron Margitta (Hanns Zischler) a Anselmi (Péter Andorai), rodinná služka Kato (Katja Studt, jako stará Mari Töröcsik), Andor Knorr (William Hurt), komunista, vyšetřovatel a Ivanův kamarád, a spousta dalších a dalších. Velkolepé ambiciózní dílo, kterému se dá mnohé vytknout. A přesto je především úchvatné ve svém rozsahu bolestivé historie a hledání životního místa člověka. (01.08.2012)

Myslím, že film zobrazujúci životopisný príbeh jednej rodiny výrobcu alkoholu (niečo podobné ako pichandovci z Tisícročnej včely) si zobral na svoje plecia príliš veľa. Často v histórii skáče, niektoré historické momenty sú viacmenej len spomenuté či zinscenované jedinou scénou (napr. nástup komunistov v maďarsku), pritom menej zaujímavým romantickým vzťahom je venovaný nebývale veľký priestor. Spolu s brutálnou 3-hodinovou stopážou je to jednoducho masaker, ktorým trpí zážitok z filmu. Pritom dejovo má na čom stavať, jednak je tu zaujímavý kus histórie Rakúsko-Uhorska, neskôr Maďarska, jednak športového života v menej tradičnom športe - šermu, jednak pohnuté osudy židovskej rodiny, na ktorú sa to pozvolna valí pomaly z každej strany a je jedno, na akej strane stoja. Krásny príklad, keď sa z vojnovej obete, predtým tichého podporovateľa fašistickej vlády stáva horlivý predstaviteľ komunistickej tajnej polície, ktorý je neskôr pre svoje svedomie nežiadúci. Stavať sa dá aj na vynikajúcom výkone Rapha Fiennesa v hlavnej trojroli. Len škoda toho piplania sa v menej zaujímavých pasážach, ktoré sa nevyhli nude. Výrazne by mu pomohlo aj prestrihanie. (22.12.2022)

Nemůžu jinak: István Szabó je bůh! A Ralph Fiennes taky! Tohle je TAK krásný film! Nádherně natočený, velkolepý a přitom komorní. Kvalitní scénář, výprava, kamera, herci, prostě všechno. Jak jsem tak uchvácená koukala, napadlo mě, že kdyby dal můj milovaný García Márquez svolení k natočení Sto roků samoty, tak by to pan Szabó zvládl dokonale! Proč ten Márquez? Protože 100 roků samoty taky mapuje historii jednoho rodu, a jednoho města (země, světadílu) a protože je tam postava babičky, silné svobodné ženy, která se prostě drží a zůstává rovná, ať se děje cokoli...A proč Szabó?Protože by uměl vytvořit dokonalou atmosféru hodnou knihy, barevnou, krásnou i mrazivou a uměl by vybrat ty správné herce, jako se mu to daří ve všech jeho filmech (nejradši mám Mefista). (12.01.2010)

Překročení Rubikonu vlastní svobody, minoritní příslušnost bičována jidášovskými polibky režimů. Generační freska osobní neoblomnosti, hrdosti, separace,... zrakem potomků z rodu "Slunečního svitu." Rodinná sága smáčená v očistci režimních syndromů načrtává myšlenkovou pečeť a sochá pomník vykoupením ze stigmat finálním katarzním poselstvím - jakýmsi osvobozujícím myšlenkovým verdiktem hrdosti a vztyčené hlavy. Kronika "slunečných poutníků" zajatých v malosti dobového diktátu, /ne/zalykajících se paprsků mefistovských, pozvedajících onu pomyslnou číši vnitřního omilostnění. 3 hodiny ve společnosti Ralpha Fiennese, který vás odmění vysilujícím, bystrým, elektrizujícím a charismatickým vhledem do trojice charakterových pater příslušníků mužského pokolení dynastie Sonnenscheinů, které nesou rysy heroické pedantnosti i individuální zářezy vlastní rozervanosti. Ralph Fiennes je tím pravým architektem hloubky vnitřních interiérů jednotlivých postav, které si prorážejí v poskvrněném světě étos polemické neoblomnosti, rozbouřené zranitelnosti, vnitřní přímosti, jemné rtuťovistosti i křehkého sex-appealu. Jeho oči jsou aristokratickým palácem, kterým prochází zvláštní svit, studánkou, v níž se odráží komornost mlčení, výkřiky sveřeposti i zdobnost oné posvátné niterné herecké kapacity. (20.01.2014)