Sluneční jas

„Nebudeme ničit talentované lidi. Stačí, že je vyděsíme. Nakonec s námi stejně budou spolupracovat.“ Před projekcí jsem měl obavy z obludné stopáže, resp. nudy vzhledem k tématice a žánru. Na druhou stranu jsem tajně věřil Szabóovi. A opět mě nezklamal! Jistě, najdou se tu zápory jako jazyková stránka, nepříliš vydařený casting mladých herců, ze kterých později „vyrostou“ jejich hvězdní kolegové a trochu natahování směrem ke konci filmu. Ale jinak je to až obdivuhodně pohromadě držící 3-hodinová/generační/režimní sonda do života jedné maďarské židovské rodiny a jejích osudů. Technicky výborně zvládnutá a nejinak tomu je v případě herců (nutno zatleskat především Fiennesovi za jeho trojroli, z nichž každou dokázal vyjádřit dostatečně odlišně). Hodnotím solidními 4* a Szabó mě Slunečním jasem definitivně utvrdil v tom, že si zaslouží místo mezi mými top 10 režiséry. „Lid si žádá svobodu, má ji mít. Je to jednoduché.“ – „Lidé nechtějí svobodu, chtějí jen jistotu.“ (24.12.2014)

Překročení Rubikonu vlastní svobody, minoritní příslušnost bičována jidášovskými polibky režimů. Generační freska osobní neoblomnosti, hrdosti, separace,... zrakem potomků z rodu "Slunečního svitu." Rodinná sága smáčená v očistci režimních syndromů načrtává myšlenkovou pečeť a sochá pomník vykoupením ze stigmat finálním katarzním poselstvím - jakýmsi osvobozujícím myšlenkovým verdiktem hrdosti a vztyčené hlavy. Kronika "slunečných poutníků" zajatých v malosti dobového diktátu, /ne/zalykajících se paprsků mefistovských, pozvedajících onu pomyslnou číši vnitřního omilostnění. 3 hodiny ve společnosti Ralpha Fiennese, který vás odmění vysilujícím, bystrým, elektrizujícím a charismatickým vhledem do trojice charakterových pater příslušníků mužského pokolení dynastie Sonnenscheinů, které nesou rysy heroické pedantnosti i individuální zářezy vlastní rozervanosti. Ralph Fiennes je tím pravým architektem hloubky vnitřních interiérů jednotlivých postav, které si prorážejí v poskvrněném světě étos polemické neoblomnosti, rozbouřené zranitelnosti, vnitřní přímosti, jemné rtuťovistosti i křehkého sex-appealu. Jeho oči jsou aristokratickým palácem, kterým prochází zvláštní svit, studánkou, v níž se odráží komornost mlčení, výkřiky sveřeposti i zdobnost oné posvátné niterné herecké kapacity. (20.01.2014)

Historické fresky mapující osudy několika generací jedné rodiny asi nejsou divácky moc vstřícné a obzvlášt ne, když se jedná o takouvou zastrčenou zemi jako je Maďarsko (a leží ono vlastně v Evropě???, nebo je to stát v Asii, každopádně je malý). Právě proto ho natočil režisér s výrazně zahraniční obsazením, aby ukázal osud své země i za mořem, aby vykřičel, že takto to tehdy bylo (ale stejně zasáhne jen evropany a možná Americkou židovskou obec). Nemusel to dělat (s vyjímkou Ralpha Fiennese a Williama Hurta), mě by film nadchnul i s domovským hereckým ansámblem. Nicméně to vůbec nesnižuje jeho kvality, jeho výtečnou dějovost a realističnost, jeho poselství. (23.04.2005)

Generační výpověď rozvrstvená do monstrózního filmu s kvalitní výpravou, skvělými hereckými výkony a jemnou ironií mezi řádky. V první části filmu prožíváme vzestup Ignatze Sonnenscheina za Rakousko-Uherska. Po té přichází atentát ve 14. roce a spolu s ním odloučení rodiny Sonnenscheinů, tehdy už Sorsů. Po válce je tu mladý Adam, později přichází Ivan. Cesty mužů této rodiny jsou lemovány vztahy s nádhernými ženami. První z nich, Valérii, hraje rezavá Jennifer Ehle, čerpající veškeré pomůcky ke svému výkonu ze secesní stylizace. V pokročilém věku má tvář jemné Rosemary Harris. Na ní navazuje mladá garsonka Greta v podání Rachel Weisz. 2. světová válka je samozřejmě velkým rozčarováním. Exemplární zvěrstva jsou odměnou za vítězství na Olympijských hrách. A nový život je jen pokračováním válečného pekla. A než i toto je pokořeno, přichází na řadu chladná a prázdná Deborah Kara Unger. Ralph Fiennes se během korpusu těchto událostí mění v trojici reprezentující celou hlavní mužskou linii rodiny a pokaždé dává novou naději pro budoucnost. Být Sonnenscheinem není ostuda. Být židem je otázka bytí. (03.01.2012)

Sunshine je výpravná rodinná sága, která zároveň mapuje dějiny Maďarska od konce mocnářství po rok 1956 a ruskou invazi... Je to také film o genocidě, o rodině Sonnescheine a jejích členů, kteří se snaží navzdory pogromům prokličkovat krutou dobou. Ralpha mám rád, ale když jsem jej poprvé uviděl obarveného na zrzavo trochu jsem zaúpěl :-). Jinak v roli trojrole obstál na jedničku. Je to borec, ale to vím už delší čas! On je zkrátka do tohoto typu rolí předurčen svým jakoby aristokratickým zjevem, štíhlou postavou a zvláštním světlech v očích. Pro mne byl však nepřekonatelný v Anglickém pacientovi. I když se mi film velmi líbil, herci hráli skvěle a výprava byla honosná, trochu mne dusila jistá upachtěnost děje. Zkrátka ty tři hodiny byly moc. Souhlas s Davidem82 hudební doprovod vyjma úvodního klavíru byl nula což bylo škoda. Už jen toto mohlo film povznést o něco výš. Tři kapky likéru. * * * (07.06.2013)