Prízrak v Benátkách

[75%] Viděno v kině. Na třetího Poirota v podání s Kennethem Branaghem jsem se opravdu těšil. Předchozí dva filmy mě oba bavily asi tak stejně. Trailer na tento nový počin mě zprvu moc nezaujal, přeci jen se zde režisér pokusil trochu zkombinovat žánr až do hororové stránky. No a ve finále jsem docela spokojený. Celé to sice výpravou, hereckým obsazením a dalšími aspekty nepůsobí tak velkolepě jako předešlé díly, ale i tak jsem se nenudil, pořád se tu něco dělo, ta seance nebyla tak dlouhá nadpřirozená, jak jsem se zezačátku obával. Vše bylo nakonec logicky vysvětleno, i to, jak Poirot slyšel hlasy a viděl ty přízraky. Vyústí to v rozumnou a zajímavou pointu, která teda nebyla pro mě až tak nečekaná, ale fungovala dobře. Herci krom ústředního byly v pohodě, vedle něj mě asi nejvíc zaujala Kelly Reilly, kterou znám z Yellowstone. Hudba byla taková nevýrazná, ale postačila. Nevím, co k tomu více dodávat, já se bavil a uvítal bych ještě další díl. (23.09.2023)

Přízraky v Benátkách jsou hodně jiné než předchozí poirotovky od Kennetha Branagha. Méně hvězdné obsazení a menší rozpočet nevadí, potěší snaha využít uzavřené prostory pro chytré a efektní hrátky s kamerou a dovede to být sympaticky strašidelné. Zajímavá a příjemná změna. Pokud si takhle s atmosférou a žánrem bude Branagh hrát i v dalších adaptacích, rád budu u toho. (13.09.2023)

Kenneth Branagh potřetí mrská svým mohutným knírem coby Hercule Poirot, neboť i v penzi ho v Benátkách z klidu vytrhl nesnadno rozluštitelný případ mrtvé dívky. Přijímá pozvání na spiritistickou seanci, kde se duch mrtvé dívky bude vyvolávat. Jak se ukáže, medium je podvodnice a vrah je mezi účastníky. Svého zpracování se tentokrát dočkal méně známý detektivní román Agathy Christie nesoucí název Halloweenský večírek s mysteriózním nádechem. Ve filmu to moc nefunguje. Film celkově působí bez energie a kupodivu hodně lacině. Jak kdyby se šetřilo úplně na všem. Na castingu, druhou hlavní roli hraje Tina Fey, což není zrovna herečka se zajímavým herectvím. Jamie Dornan se snažil do filmu vnést něco extra, ale i on tak nějak zaniká. Michelle Yeoh zmizí ze scény hned po počáteční fázi. Kelly Reilly také patří do kategorie hvězd nižší svítivosti. Vůbec nejhorší je ošklivý vizuál. Šero střídá tma tmoucí, to se děje celý film, jen konec a začátek je prosvětlený. Většinu filmu je každou chvíli někdo jiný podezřelý a odhalit pravého vraha dá celkem práci. To samozřejmě do poirotovek patří. Jenže nulový spád a přemíra nudných pasáží, málo zajímavé režie vyvedené v obyčejném televizním formátu, scénáře, co nemá cit pro gradaci, to vše podtržené hnusnou kamerou, dělají třetí detektivní pátrání v trilogii tím nejslabším. 5/10 (13.03.2024)

Vkusně natočené a vizuálně opojné dílo, které je diametrálně odlišné od předchozích dvou snímků. Snímek A Haunting in Venice režiséra Kennetha Branagha Vás na první dobrou zaujme svou kamerou a zejména uzavřeným prostorem starého domu v Benátkách, což skýtá zajímavé psychologické, takřka hororové hrátky. Do tohoto je pak naroubován vtahující detektivní příběh, jehož rozuzlení je, stejně jako v předešlých počinech, sice jasné poměrně záhy, nicméně i tak jsem si pátrání věhlasného detektiva královsky užíval. Tvůrci zde totiž se všemi postavami rozehrávají promyšlenou hru na pověstnou kočku a myš, pročež možná právě proto jsem měl z celého projektu velmi dobrý výsledný dojem. Samostatnou kapitolou je pak plejáda známých hereckých jmen, která sice nejsou tak zvučná jako v předchozích dvou snímcích, avšak i tak si jejich uvěřitelné herecké polohy jaksepatří užijete. Co tedy dodat na závěr? A Haunting in Venice je vydařenou demonstrací toho, že Kenneth Branagh má stále ještě hodně neprobádaných uliček, kam lze tuto ikonickou postavou posouvat. Doufám tedy, že se slovutný detektiv pod jeho režisérskou, potažmo i hereckou taktovkou ještě alespoň jednou vrátí. Skvělá práce! (Disney+) „Scary stories make real life a little less scary.“ (31.10.2023)

Kenneth Branagh to i do třetice dokázal. Jeho filmové meditace o potlačení ješitnosti a sebelásky a opuštění užitného, společensky uznaným právem nám vnucovaného pragmatického vztahu k pravdě ve prospěch odevzdání pronikavého intelektu a jemnocitu velkého génia do pokorných služeb vyšší pravdivosti životní a harmonii se dočkaly třetího opusu. (Více píšu zde: Vražda v Orient Expresu a Smrt na Nilu) *** Brilantně se tu navíc vypořádal s tématem vztahu vnitřní a vnější skutečnosti, komunikace s vlastní myslí, vztahu přirozena a nadpřirozena - vposledku je jedno, jak se nám co sděluje, odkud plynou informace a v jaké formě - harmonicky uspořádat se musí všechny tak jako tak, což se projeví ve všech existujících sférách zároveň, ať se všechny nacházejí uvnitř našich bohatých světů, anebo snad i mimo nás - tím se netřeba zabývat a rozhodně nutno nerozptylovat. *** A formálně opět vrcholně oku lahodící dílo, tentokrát místo rozlehlých prostor nad Nilem a marnivé opulentnosti v sevřené ploše esteticky specifického benátského paláce. Nechala jsem se naprosto strhnout k meditaci. *** (S Lí ve Třetím sále Světozoru) *~ (18.09.2023)