Jeden život

O zfilmovaném příběhu Nicholase Wintona se dá říct především to, že už ho konečně máme za sebou. Nebylo pochyb, že bude zfilmován, bylo úplně jasné jak bude vypadat a všichni kdo film viděli, věděli předem jak/že se jim bude líbit. Ono totiž náměty o zapálených JEDINCÍCH, bezelstně zachraňující DĚTI před HOLOCAUSTEM se na zemi ležet logicky nenechávají. One Life splňuje takřka ve všem očekávání. Jedinou nadstavbou je očima odbočující Hopkins, jehož dilema jak naložit s dědictvím svých činů se projevuje v neustálém stařeckém těkání a mezislovnými berličkami, díky čemuž jeho postava působí životně. Ale obecně já nevim, ve světě vracejícím se k tradici etnických pogromů je samozřejmě pohodlnější hýčkat si představy o dobrých individuálech, kteří se v něm postaví na správnou stranu, abychom my nemuseli dělat nic, ale v současné době už je trochu irelevantní zbožně vzhlížet k těm, kteří se vzdorovali kdysi útlaku, když bychom měli spíš začít řešit, zdali se každý z nás na individuální rovině onou součástí útlaku nestáváme. Dnes totiž nežijeme ve světě Nicholase Wintona, ale ve světě The Zone of Interest. (01.05.2024)

Moc pěkný snímek, který je především hereckým koncertem sira Hopkinse. Je velká škoda, že se režie neujal někdo lepší a nezdůraznil tak dramatičnost událostí. Co mě však mrzelo ještě víc, že tenhle film nenatočil český režisér. Proč se čekalo tak dlouho, než byl příběh Nicholase Wintona zfilmován? Každopádně díky i za toto ztvárnění. (05.02.2024)

Už dlouho ve mně nezanechal film takovouto emoční stopu, jako příběh Nickyho Wintona a jeho "dětí". Samotný Winton pochopitelně zaslouží v maximálmí míře glorifikovat a samotný jeho příběh je 5* v plné míře, ale když k tomu tvůrci přidali ještě takovéto emocemi narvané provedení, tak se nebojím už takto ze začátku roku říci, že je to pro mě jeden z filmových vrcholů roku. Cením také četného využívání naší mateřštiny a zapojení domácích herců, kdy to ještě více přidává filmu na autentičnosti. Dneska už je opravdu málo takovýchto filmů, a ještě méně lidí, jako byl Nicholas Winton. (08.02.2024)

Tohle je přesně typ filmu, u kterého jsem věděla, že se mi bude líbit, mám ráda lidské příběhy odehrávající se v minulosti. Byť tento skutečný příběh je obecně známý, tak to by moc hezky podaný jeden příběh, jeden život, který zachránil 669 dalších životů. Příběh byl zpracován velmi krásně, citlivě a lidsky, člověk z toho cítí spíš naději než depresi. Bylo to krásně britské, i když se to z poloviny odehrávalo v našich končinách. Nemám ráda české filmy, ale tady mi čeština vůbec nevadila, vlastně mi to připadalo díky češtině i našim kulisám velmi autentické, a ocenila jsem že tam nebyly žádná známé české ksichty a všichni Češi mluvili česky dobře, nebyl tam nikdo, kdo by mluvil jak tatar a tvářil se, že mluví správně (z Winter Ave Zoli z Legends mám pořád osypky). (23.02.2024)

Skromný Nicholas Winton se jako hrdina nikdy necítil a o jeho zápalu během 2. světové války dlouhé dekády nikdo nic nevěděl. My dnes ale samozřejmě dobře víme, že v letech 1938 a 1939 organizoval v tehdejším Československu odjezdy židovských dětí do Velké Británie a obstarával veškeré formality potřebné k jejich přepravě po železnici. Mladý londýnský makléř tehdy zachránil 669 židovských dětí. Nejprve se tak stárnoucí, celoživotní humanista Anthony Hopkins dostane během vyklízení pracovny ke svému starému albu, díky kterému ve vzpomínkách pronikne (a my s ním) do předválečných let, kdy coby mladý idealista překonává byrokratické překážky a bojuje za životy nevinných. Umně vyvážené flashbacky do předválečného období jsou fajn, ale to hlavní se dostaví až v přítomnosti Hopkinse, který opakuje, že za celým záchranným úsilím nestál zdaleka sám. Samozřejmě nechybí dojímající se tváře, tklivá klavírní hudba a nezbytný patos, který vyvrcholí idylickým (možná) čajem o páté u bazénu. Ale snést se to dá. Každopádně víc bych ocenil dokreslení onoho Wintonova zápalu. Motivace pomáhat OK, ale přeci jenom... tady se asi dalo zapracovat víc. Poučit z minulosti jsme se evidentně dostatečně nedokázali, ale od toho to posuzovat tady asi nejsme. Důstojný, solidní kus, jen těch aktuálních 86 % je docela dost přehnaných. (19.03.2024)