Kôň

uz dlouho jsem nevidel neco tak hloupeho. Radoby intelektualsky film, ktery je ovsem jen nafouklou bublinou. Jeste by clovek pristoupil na to, ze se najednou v byte objevil kun, ale uz nevydycham, ze kun prakticky nepotrebuje jist, kdyztak si vezme banan (jak taky jinak), vubec nevymesuje, ani nepousti srst, po vykartacovani je pod konem dokoale cisty koberec, stejne tak cely byt je po celou dobu vzorne uklizeny. Zkratka alespon neco by mohlo byt alespon naznakem realisticke. Navic to bylo dokonale vyprazdnene a o nicem. (22.01.2024)

Jako, kdyby se Martin Šulík vracel tímto snímkem k poetice Zahrady. Šulík si nemohl vybrat příhodnější dobu pro „konání zázraků“, než tu vánoční. Vždyť to je čas velkého očekávání - příchod světla a naděje. Co ale v tom filmu dělá ten kůň? Vnímám jej jako symbol duše, která touží po svobodě. Kůň slouží hlavnímu hrdinovi jako zrcadlo – vidí v jeho očích cirkus, tvrdou drezuru, a přitom by byl nejraději, kdyby měl  volnost a mohl pobíhat v krajině. Dle jungiánského výkladu pohádek je kůň symbolem bytostného Já, které volá jedince k individuaci. ~ Teprve ve chvíli, kdy se vnitřní konflikt hlavního hrdiny zhmotní v podobě koně (už ho nemůže více přehlížet), získá odstup a možnost náhledu – pozoruje, jak se druzí ke koni vztahují. Uvědomí si, že vlastně neví, co cítí ke své současné partnerce - ta jej bude milovat, až se změní k jejímu obrazu. Zároveň mu vyčítá, že s ní nechce založit rodinu, byť má (jako učitel) k dětem kladný vztah. Následně se ukáže, že je jeho partnerka sama pro takovouto úlohu ještě nezralá, protože je stále „tátova holčička“. Je zjevné, že hlavní hrdina musí udělat při konfrontaci s jejím otcem něco jinak – vzepřít se, zabojovat, bouchnout do stolu … ukázat, kým skutečně je a co si přeje. Jakmile učiní tento rázný krok, přijde změna – do jeho života vstoupí nová žena, která ho přijímá takového, jaký je. A kůň? Ten dostane tolik vytouženou svobodu, i když vrhá svůj stín ... (08.01.2024)

Nádherný poetický film. Vypovídá o lidské malosti i o touze udělat něco jinak pouze na základě toho, jak to člověk cítí. Skvěle také funguje zasazení děje do vánoční doby. Jak svědčí některé komentáře, tak je dost lidí, kteří by se chovali jako většina obyvatel toho činžáku a postavila by se na odpor proti něčemu co se přece nedělá a i když to nikoho neobtěžuje, tak jim vadí, že se někdo chová jinak. (15.01.2024)

Slovenská absurdní komedie Martina Šulíka o učitelovi, který o Vánocích najde ve svém obývacím pokoji živého koně. takže celý bytový dům má haló. Nemůžu tomu upřít odvážný nápad, technické a herecké kvality, ale mne ten hořký humor k zamyšlení nějak minul. Je to lepší než Šulíkův předchozí film Muž se zaječíma ušima (2020), intelektuální úchylárnu na kterou tady odkazuje posterem v obýváku. Výborný Daniel Fischer. (27.12.2022)

Těchto přizdisráčských filmů vzniká kupodivu hodně. Tady ten není vyloženě blbej, jenom je to celé od začátku až do konce wtf, aniž by si divák něco odnesl. Fischer je sympatickej, jeho holka taky, tchán taky nepůsobí jako kretén, ale celé to dohromady sice nenudí, ale ani nebaví. Docela dobrý je výstup s dvojicí měsťáků - malej a velkej. (30.01.2023)