Pán veľrýb

…a pocházím z dlouhé linie náčelníků, která sahá až na Hawaiiki, kde jsou naši prapředkové. Ti zaslechli, jak Země pláče a poslali muže, který přijel na hřbetě velryby…. Nenapíšu nic nového: poetický příběh o úctě k tradicím starých Maorů s příchutí fantasie a podněty k zamyšlení. Ale… já prostě všeobecné nadšení nesdílím. Prostě film, kde je na úvod 40 minut nuda, nezachrání ani sympatická Keisha. A vlastně se ani nechci stát náčelníkem! PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ *** Co uvidíme (možná) příště? Více se budeme věnovat bojovému umění. Hlavně stylu – vypláznutý jazyk. Tím totiž říkáte nepříteli ,, SNÍM TVOJE MASO“. Nic pro vegany. (21.02.2009)

Když jsem se dodíval na Pána velryb, byl jsem pořád ztuhlý jak sibiřský ježek. Tak silné a nabité drama a zároveň i rodinný film jsem už pěkně dlouho neviděl - a že jsem jich neviděl málo. Příběh duševně špatně vychovávané a ponižované dívky (ne v tom smyslu, že by ji spolužáci šikanovali, nebo měla neúspěchy ve škole), kterou psychicky ničí její dědeček. Zatímco ona touží po uznání, on ji chce ponížit tak hluboko, jak jen se dá. U obyčejného snímku tyhle pocity nezakusíte, ale Pán velryb je něco jiného. Režisérka Niki Caroová, která v té době byla prakticky amatérkou, podala neuvěřitelný výkon a společně s Keishou Castle-Hudghesovou vytvořila monumentální dvojici, která funguje stejně úžasně jako dvojice Depp - Burton, i když samozřejmě v jiném žánru a směru. Hudba je fascinující a poodhaluje vám tajemství a zvyky Nového Zélandu. Konec sice dopadne na jednu stranu dobře, ale z druhého pohledu pochopíte, že dopadl ještě líp - jelikož pravé přátelství, láska a uznání je silnější, než cokoliv jiného - a Pán velryb to dává jasně najevo. (04.03.2009)

hmůůů smrk....bléééh...smrk...hmůůůů. Citron když vyschne, tak z něj nic nevymačkáte...snad krom kyselosti. A už vůbec ne filmem, který byl pro slzičky stvořen primárně. Vážně mě tahle pocta novozélandskému folklóru plnému legend -(možná ještě o něco nejapnějších, než jinde na světě)- bavila trochu jinak, než měla za lubem. Dvě třetiny je film takovou další televizní Třeštíkovinou pro mládež a konec, kde už teda Lisa Gerrard spolu s permanentně smutnící dvanactiletou divoženkou vopravdu zhusta šlapaly na slzné kanálky snad všech lidí a kytovců...mě jen přesvědčil, že lidé se prostě rádi dojímají. Koneckonců já také, ale o síle příběhu mám zcela odlišné představy. 40% (05.02.2013)

Veľmi príjemný film, ktorý je ale tunajším a všeobecne západným publikom ťažšie uchopiteľný. Toto je ale paradoxne aj dôvod, prečo tak uspel. Proste sa cítime pri ňom inak, ako pri sledovaní filmov, pri ktorých vieme, čo sa stane o 5 minút a ako budú postavy reagovať, pretože sme rovnakí. Pre mňa mierny nadpriemer, ktorý si možno ešte niekedy pozriem, aj keď nič hlbšie vo mne nezanechal. A to mal. (28.08.2012)

Whale Rider zobrazuje život súčasných Maorov na Novom Zélande a približuje domorodú kultúru lepšie ako dokumentárny film. Tento niekoľkovrstvový príbeh ukazuje na troch generáciách vzťah komunity domorodých obyvateľov k tradíciám. Hoci najstaršia generácia (Koro) ich dodržiava, ďalšia generácia zostáva vlažná. Režisérka Niki Caro veľmi citlivo pristupuje k filmu. Rozbieha viacero paralelných línií deja. Mnohé z nich akoby len rozohrala a napokon nepoužila. Ale práve nimi naznačuje rodinné vzťahy a vzťah k tradíciám. (Vzťah otca a syna Hemiho, starého Koroa, Porourangiho a Paikei, život Maora v Európe, ako aj vzťah maorského muža a ženy). Nádherné prírodné scenérie a vynikajúce herectvo mladučkej Keishe Castle-Hughes a jej dospelých kolegov podkresľuje ladná hudba. Poznámka na záver: Keď distribútor napíše, že ide o "dojímavý príbeh o priateľstve 10-ročného dievčatka a stáda veľrýb", dosiahne dve veci. 1) Na film neprídu tí, ktorí by si film vychutnali (ako ja) a 2) prídu naň milovníci "Zachráňte Williho", ktorí môžu byť dosť sklamaní. Je to divné počínanie. (04.05.2005)