Pán veľrýb

Tento film je především laskavý a láskyplný. A optimistický. Není to o mentalitě jiné kultury a není to ani o střetu starého a nového způsobu života. Je to o nevyhnutelném úpadku nezápadního a nekřesťanského civilizačního směru života pod vlivem pokroku všeobecného blahobytu civilizace a celosvětového globalizačního procesu. Tradiční hodnoty už většinu obyvatelstva příliš nezajímají a oddávají se naplno konzumu v rámci kapitalistického uspořádání světa. Prastaré kořeny se někdy nápadně a někdy skrytě přetrhávají a bez vláhy nenávratně usychají. Následně jsou nahrazovány povrchovou nitkou pseudokultury, která nedokáže zaplnit prázdné místo v duši a není schopna trvalých a hlubších hodnot. Naděje ale umírá vždy jako poslední. V hlavní roli je malá Paikea Apirana (zajímavá Keisha Castle-Hughes), která se vzepře dogmatům a začne naplňovat svůj předurčený osud. Dogmata a předsudky často vycházejí z tradičních hodnot a zvyků. Hlavní mužskou postavou je její dědeček Koro (sympatický Rawiri Paratene), jehož srdce přetéká smutkem nad odcizením vlastních lidí od svých kořenů. Bojuje proti civilizačnímu vývoji, aby nakonec s uspokojením přijmul novou a nevyzkoušenou cestu, která dává novou mízu jeho národu. Z dalších rolí: citlivá a laskavá babička Flowers (Vicky Haughton), otec s pocitem selhání a útěkem jako řešením Porourangi (Cliff Curtis), lehkomyslný i ochotný strýček Rawiri (Grant Roa), žák ze školy vyvolených Hemi (Mana Taumaunu), či učitelka Parata (Tahei Simpson). Často až prolomení vlastních vlnolamů dogmat a předsudků může přinést tu spásnou obrodu vlastnímu národu. A nakonec je národ schopen přijmout a udržovat ty lepší a vznešenější zvyky, které udržují jejich národní identitu a sebeurčení. A víru a naplnění. A naději. Místy film útočí na city ve větším množství. A velryby? Ta stvoření jsou fantastická. Problémy s vlastní identitou jednotlivce i celých národů jsou celosvětovým fenoménem, kde nezadržitelně, surově a bezpečně vítězí konzum bez naplnění a smyslu. (28.06.2016)

Ocenění: Oscar '03 - nominace: hlavní herečka (K. Castle-Hughes)........... BAFTA Children's Award - film........... Broadcast Film Critics Association Awards - mladý herec/herečka (K. Castle-Hughes)........... Chicago Film Critics Association Awards - nejnadějnější výkon (K. Castle-Hughes).......... Independent Spirit Awards - zahraniční film (Nový Zéland)............ Novozélandské filmové a televizní ceny - herečka (K. Castle-Hughes), kostýmy, režie, film, hudba, scénář, vedlejší herec (C. Curtis), vedlejší herečka (V. Haugton).......... MFF Rotterdam - cena diváků.......... MFF San Francisco - cena diváků........... MFF Seattle - režie, film............ FF Sundance - cena diváků..........MFF Sao Paulo - cena mezinárodní poroty. Režie: Niki Caro Scénář: Niki Caro (podle románu Sira Witi Ihimaera). Kamera: Leon Narbey. Hudba: Lisa Gerrard. (24.04.2011)

hmůůů smrk....bléééh...smrk...hmůůůů. Citron když vyschne, tak z něj nic nevymačkáte...snad krom kyselosti. A už vůbec ne filmem, který byl pro slzičky stvořen primárně. Vážně mě tahle pocta novozélandskému folklóru plnému legend -(možná ještě o něco nejapnějších, než jinde na světě)- bavila trochu jinak, než měla za lubem. Dvě třetiny je film takovou další televizní Třeštíkovinou pro mládež a konec, kde už teda Lisa Gerrard spolu s permanentně smutnící dvanactiletou divoženkou vopravdu zhusta šlapaly na slzné kanálky snad všech lidí a kytovců...mě jen přesvědčil, že lidé se prostě rádi dojímají. Koneckonců já také, ale o síle příběhu mám zcela odlišné představy. 40% (05.02.2013)

Jakmile se film přehoupl přes polovinu, ta tam byla nezáživnost rodinných strkanic i nechtěná komičnost ("já mám rýmu a on neumí plavat") dědečkovy školy "vyvolených". Gradující vnuččinu snahu přesvědčit dědečka, že Paní velryb doma dávno má, jsem už sledovala skrze slanou vodu a stejně tak, když mu na školním vystoupení věnovala svoje upřímné vyznání do prázdné židle. Kdo z nás nepoznal touhu po SVÉM místě na slunci?! Je to tu mockrát řečeno, ale znovu: dívenka v hlavní roli ten film udělala, škoda toho fádního začátku. (28.02.2006)

K Pánu velryb mám zvláštní vztah, jelikož jsem ve vesničce Whangara kousek nad Gisbornem byl a lokaci, ve které se takřka celý děj odehrává, celkem znám. Je to zvláštní pohled dívat se na místa, na která jste se nedávno dívali ve skutečnosti a stylizace filmu je téměř nezměnila. Co se tedy týče autenticity, Pán velryb působí fantasticky. Co se týče příběhu, ten místy kazí přemíra sentimentu. Jinak je ale tenhle snímek vším, co potřebujete vědět o původní maorské kultuře Nového Zélandu, než tam vyrazíte poznávat ji osobně... ,,Když vypláznete jazyk, říkáte tím svému nepříteli: Sežeru Tě! Tvé oči se rozkutálí a tvá hlava skončí na konci mé tyče." (23.03.2011)