Pán veľrýb

Nenechte se zmást, Whale Rider vůbec NENÍ "dojímavý príbeh o priateľstve 10-ročného dievčatka a stáda veľrýb". Je o tom, že dnešní svět je plný změn a "staří dědkové" lpící na tradicích a předsudcích by se nad sebou měli zamyslet a následně se změnit, protože jinak působí víc škody a bolesti, než užitku. (30.11.2003)

Po počátečním pomalém tempu a zafixování si všech zvláštních jmen, které ke komu patří, jsem se nakonec chytla a byla jsem vtažena do maorské kultury s jejími tradicemi a rituály. Příběh o desetileté dívce jménem Pajkija Apirana, která tolik toužila po uznání svého dědečka Kora, který chtěl předat následnictví Pána velryb vnukovi, ale v žádném případě vnučce Paj. Příběh o lásce, vytrvalosti, ale také o pokoře v nádherné novozélandské krajině je dojemný a silně emotivní zážitek. Keisha byla vynikající a hudba o kterou se postarala Lisa Gerard byla moc příjemně poslouchatelná. Zkrátka nadprůměrný filmový počin (26.11.2012)

Prťata mají aktuálně ve škole projekt “Nový Zéland”. Pustil jsem jim tento film, vydržela u něj až do konce a místy svorně kritizovala dědečka (bylo to o holčičce skoro stejně staré, jako jsou ony). Už v pátek jsem jim ukazoval haku, teď vědí, že to je: “Sním tvé maso, vydloubnu ti oči a tvoji hlavu narazím na klacek.” (16.03.2019)

Jakmile se film přehoupl přes polovinu, ta tam byla nezáživnost rodinných strkanic i nechtěná komičnost ("já mám rýmu a on neumí plavat") dědečkovy školy "vyvolených". Gradující vnuččinu snahu přesvědčit dědečka, že Paní velryb doma dávno má, jsem už sledovala skrze slanou vodu a stejně tak, když mu na školním vystoupení věnovala svoje upřímné vyznání do prázdné židle. Kdo z nás nepoznal touhu po SVÉM místě na slunci?! Je to tu mockrát řečeno, ale znovu: dívenka v hlavní roli ten film udělala, škoda toho fádního začátku. (28.02.2006)

hmůůů smrk....bléééh...smrk...hmůůůů. Citron když vyschne, tak z něj nic nevymačkáte...snad krom kyselosti. A už vůbec ne filmem, který byl pro slzičky stvořen primárně. Vážně mě tahle pocta novozélandskému folklóru plnému legend -(možná ještě o něco nejapnějších, než jinde na světě)- bavila trochu jinak, než měla za lubem. Dvě třetiny je film takovou další televizní Třeštíkovinou pro mládež a konec, kde už teda Lisa Gerrard spolu s permanentně smutnící dvanactiletou divoženkou vopravdu zhusta šlapaly na slzné kanálky snad všech lidí a kytovců...mě jen přesvědčil, že lidé se prostě rádi dojímají. Koneckonců já také, ale o síle příběhu mám zcela odlišné představy. 40% (05.02.2013)