Kam orli nelietajú

Film Kam orli nelétají koření v kinematografii šedesátých let, období drahých válečných spektáklů, osamostatňujícího se akčního filmu a hlavně špionážních snímků, přičemž právě žánrová nevypočitatelnost se stává nedílnou součástí jeho nebývale promyšlené osnovy. Ta přibližně v každé své třetině klade do popředí trochu jiné cíle, stejně jako lehce odlišně kombinuje čisté napětí s nečekanými překvapeními – a všechno do sebe rytmicky zapadá. ___ Nacisté po pádu spojeneckého letadla zajmou důležitého britského armádního činitele a drží ho ve své prakticky nezdolatelné horské pevnosti Orlí hnízdo. Major Smith je pověřen, aby se svým britským týmem s jednou americkou posilou do pevnosti pronikl a zajatce osvobodil. Jednoduché? To si jen myslíte! Zejména božská scéna u krbu dokázala zamotat hlavu nejednomu divákovi, který se duševně připravil na válečný akční film (ne tedy, že by počtem mrtvých nekonkuroval leckterým hongkongským střílečkám a že by napínavou rvačkou na horské lanovce nepředběhl bondovky o jeden celý rok). ___ Precizní balancování na pomezí žánrů, vyprávěcích temp a diváckých očekávání přitom tkví i ve funkčnosti spojování dvou modů hereckého chlapáctví. Na jedné straně snímku vládne starosvětsky drsňácký Richard Burton, jenž dokáže stárnoucího akčního hrdinu utáhnout stejně sebejistě jako Marka Antonia z Kleopatry (1963), pochybujícího Špiona, který se vrátil z chladu (1965) či životem zlomeného akademika George z Kdo se bojí Virginie Woolfové (1966) – ač tentokrát toho na plátně míň vypije. Na druhé straně film stojí a padá s minimalistickým herectvím Clinta Eastwooda coby ikonického drsňáka nové éry, který sice na plátně skoro nepromluví, ba dokonce ani nepohne obličejovým svalstvem, ale jeho poručík Schaffer je stejný frajer jako Burtonův major Smith. ___ Žánrové ozvláštňování přitom zůstalo zcela záměrně v mantinelech vlastních tradic, třebaže stojí na průsečíku hned několika z nich. Nepomrkává se sebeironicky na diváka ani se nepředkládá diskuze o obecnějších morálních tématech, pročež snímek zřejmě poněkud zapadl vedle soudobých revizionistických děl jako Bonnie a Clyde (1967), Tucet špinavců (1967) či Divoká banda (1968). Ovšem film nemusí figurovat v kánonech, abychom ho mohli upřímně milovat a obdivovat – k čemuž se v tomto případě hrdě hlásí například Quentin Tarantino, který vzdal snímku Briana G. Huttona hold zejména svými Hanebnými pancharty (2009). ___ Čerstvě jsem snímek viděl v Krnově, a to na nejlepším českém filmovém festivalu KRRR! – a třebaže byla sedmdesátimilimetrová kopie načervenalá a s německým dabingem, šlo o vysněnou projekci a budu na ni v dobrém vzpomínat ještě dlouho. (Už kvůli tomu, jak se snažili festivalem unavenější diváci během přestávky rozklíčovat, co všechno se během oné krbové scény vlastně stalo.) (10.04.2017)

Trochu netypický válečný film a troufám si říct, že o to lepší. Než jsem pochopil, kdo že to vlastně je dvojitý agent a kdo pracuje pro ktereou (kontra)rozvědku, dalo mi to docela fušku... Ale když si to srovnáte v hlavě, zjistíte, že takhle dobrý špionážní příběh jste už dlouho neviděli. Přidejte si mladého Clinta Eastwooda (obtížná představa, já vím..:)) a skvělou hudbu (Ron Goodwin - ke slyšení též v Battle of Britain) a pochopíte tohle hodnocení. 90% (28.01.2003)

Brilantně promyšlený válečný film, který si s divákem ve svém průběhu moc krásně hraje. Akce je efektní a promyšlená (v závěrečném útěku z Orlího hnízda vám postupně dochází i jeho skvělé naplánování). Richard Burton jako drsný kápo, který ví a Clint Eastwood jako ultimátní kosič, který ale pro jistotu neví nic, tvoří výbornou hláškující dvojku. Atmosféru navíc dokresluje špičková vojenská hudba Rona Goodwina. (18.10.2009)

Velmi dlouhý válečný film, který však tempem a zajímavým prostředím potěší všechny milovníky války. Richard Burton a Clint Eastwood vévodí celému filmu a nespustíte z nich oči. Pro Briana G. Huttona to musel být velmi těžký kousek udržet pohromadě takto dlouhý film, v kterém se moc nemluví a stále se někam postavy pohybují, po někom střílí a plní rozkazy. Zvládl to však velmi dobře a s grácií nechá diváka sledovat úžasnou jízdu válečným obdobím s kvalitní hudbou a dobrým scénářem, který je pouze poměrně roztažený. (05.08.2007)

Clint Eastwood vyměnil šestiraňák za skopčácký samopal a spolu s trojitým (nebo víc?) agentem Richardem Burtonem se vydal osvobodit jednoho generála. A mimochodem při tom stihl vystřílet půlku německého regimentu. Co mě nejvíc překvapilo byl fakt, že i když má film přes dvě a půl hodiny, nestihl jsem se nudit ani vteřinu. Robert Aldrich do toho sice šel o rok dřív s trochu větší vervou a cynismem, i tak jsou ale tihle orli tím pravým válečným pošušňáním. P.S. Jedná se o ideální vánoční film, protože obsahuje vše důležité, co by takový sváteční snímek měl mít - včetně spousty sněhu a mrtvých nácků. (22.12.2010)