Lost Transport
Der verlorene Zug
Réžia:
Saskia DiesingScenár:
Saskia DiesingKamera:
Aage HollanderHrajú:
Hanna van Vliet, Eugénie Anselin, Anna Bachmann, Bram Suijker, Konstantin Frolov, Frieda Barnhard, Edda Lina Janz, Germain Wagner, Nicolas Lech (viac)Obsahy(1)
Na jaře roku 1945 uvízne ve východním Německu deportační vlak s více než dvěma tisíci židovskými vězni z koncentračních táborů. Němečtí řidiči vlaku prchají před Rudou armádou, která již obsadila nedalekou vesnici Tröbitz. Cestující ve vlaku jsou odkázáni sami na sebe a pomáhají jim pouze vesničané. Na pozadí hluboké nedůvěry, zoufalství a touhy po pomstě vzniká nečekané přátelství mezi německou dívkou Winnie, holandskou Židovkou Simone a ruskou odstřelovačkou Verou. Snímek inspirovaný skutečnými událostmi vypráví příběh tří silných žen, které se uprostřed válečných trosek musí odpoutat od svých strategií přežití, překonat zášť, zlobu a nedůvěru a znovu vnímat druhé jako lidské bytosti, aby v sobě probudily soucit. (HBO Max)
(viac)Recenzie (16)
Mladá německá vesničanka, holandská Židovka a ruská odstřelovačka - tři ženy, které okolnosti na jaře roku 1945 svedly dohromady a které, přes počáteční vzájemnou nedůvěru a nepřátelství, postupně odhalují lidskost a vzájemný soucit. Uvíznutý deportační vlak s židovskými vězni v již Sověty obsazeném východoněmeckém městečku na konci války - to chápu jako tu inspiraci skutečnou událostí, avšak samotný příběh a jeho hodnověrnost beru trochu s rezevou. Vnímám to spíš jako snahu ukázat, že nepřítelem není národ, víra a obyčejní lidé, ale ideologie a fanatismus, které na ty lidi působí. 60 %. ()
Válka ze všech stran.. viděna očima obyčejných, kteří ji pociťují nejintenzivněji.! ()
Tři ženské hrdinky v popředí psychologicky laděného koprodukčního dramatu, který evidentně režíruje žena. Holandská Židovka (Hanna van Vliet), německá dívka (Anna Bachmann) a ruská odstřelovačka (Eugénie Anselin) spolu utvoří v posledních dnech války jara roku 1945 až téměř nepravděpodobné přátelství. A vlastně nebylo daleko do unylého filmu. Režisérce a zároveň i scenáristce Saskii Diesing se ale podařil zajímavý pohled na uplynulé válečné hrůzy z pohledu tří různorodých ženských postav. A vyloženě jsem se nenudil. Prostředí zapadlého městečka kdesi ve východním Německu se omezí na Rudou armádou zřízený polní lazaret, kam putují nemocní, kterým je diagnostikován tyfus, občasně nahlédneme do přilehlých hvozdů a hlavně většinu času strávíme v bytě mladé vzdorné Němky. Film má svoji osobitou psychologickou strukturu, která je poměrně pečlivě budována. Ženské postavy nepůsobí prázdně, je kladen důraz na jejich postupně gradované detailní profilovaní. A v tomhle ohledu se nedá na film stěžovat. Pokud ovšem chci od filmu i nějaké zajímavé konfliktní situace, je to v tomhle ohledu mizérie. Vrcholem filmu je tajný útěk z izolované oblasti, chcete-li přesun do domova, na kolech spojenecké židovské čtyřky do 700 km vzdáleného Amsterdamu, který je ruskou vojenskou hlídkou utnut v samotném zárodku. Scény blouznění pacientů v horečkách také mají svůj tah. A herečka Hanna van Vliet ukáže obnažené poprsí a holý zadek, což je také plus. Ovšem další výrazné a silné dramatické scény si vlastně vůbec nelze vybavit. Prostě tam nejsou. Film má svoji zajímavou psychologickou strategii, kvalitní ženské herecké výkony, které dostávají do naprostého pozadí veškeré mužské osazenstvo, ovšem nemá patřičnou poutavost a postrádá výraznější dramatický spád, což by zažehnalo myšlenky na lepší konkurenční válečné filmové kousky. 6/10 ()
Na pamiatku tých, ktorí trpeli a obetovali sa. To sú záverečné slová filmu, ktorý ale to utrpenie a obetu priniesol len čiastočne. Bez silnejších scén, bez veľkých emócií okrem jednej blbej karantény. V podstate len náhodné stretnutie troch žien z rôznych prostredí a ich nejasné vyhliadky na budúcnosť. Viac som tu nevidel. V každom prípade film má aj dosť veľa chýb, ktoré akoby chceli len priniesť dnešný pohľad na históriu. Dobre, to, že sovietski vojaci neboli dvakrát príjemní a mnohokrát odpornejší ako nacisti, o tom sa nesporím. Ale určite by v oslobodenej dedine už neviseli nacistické vlajky, ako sme to mohli tu vidieť. Tie by šli prvé dolu. No a potom ten postoj saldatky, že Hitler zlý, aj Stalin zlý. Áno, s tým sa dá dnes súhlasiť. Ale žeby to takto otvorene hovorila nejakej židovke v roku 1945? Veľmi tomu neverím. ()
Vetsina valecnych filmubje tocena z pohledu muze, s muzskym reziserem. Muzi jsou zde grdinove nebo obeti valky. Tento film je zenami vedene drama- Nemka, Nizozemska Zidovka a Ruska. Postavy jsou ciste fikce a mezi nimi je zenska energi a jsou zensky silne. Tento feministicky a lidsky film je tak o empatii, soucitu , soudrznosti a pratelstvi. Je to pribeh odvahy. Uprostred ruin konce valky musi zeny prekonat vzajemne rozdily, aby prezili. ()
Film o stratenom transporte z konca WW2 mal obrovský potenciál, a hneď od začiatku ma zaujal. Bol som prekvapený, že má také priemerné hodnotenia, no už asi chápem prečo. Totiž, miestami mi absolútne unikol kontext toho, prečo sa práve táto nesúrodá trojica žien dala dokopy a čelili prichádzajúcim udalostiam. Ich priateľstvo bolo dosť nevšedné, ale predovšetkým nestabilné a niektoré ich impulzívne kroky som nepochopil. Navyše, čo z tohto priateľstva mala tá ruská vojačka? Divné... Ale aspoň tá výprava bola naozaj vydarená a vojnové kulisy pôsobili celkom autenticky. Škoda, že ten dej bol taký, naivný. 2* ()
V dubnu 1945 vyrazily z koncentračního tábora Bergen-Belsen 3 vlaky. Jeden po cestě osvobodili Američané, jeden dojel do Terezína a poslední zůstal 22. dubna 1945 viset v Německu u Tröbitzu. Našli ho Rusové a bylo v něm asi 2500 věznů. Protože mezi vězni propukla epidemie tyfu, izolovali vězně ve zmíněné (vylidněné) vesnici, aby zabránili šíření nemoci. O dva měsíce později předali přeživší do rukou Červeného kříže v Lipsku. Do této historické události (další reference) je zasazen děj filmu. Věnuje se 3 ženám (jedna z vlaku, druhá vojanda a třetí místní). Jejich příběh je evidentně zcela fiktivní a v mnoha momentech vykazuje neskutečné prvky naivity. Jednoduše protože se snaží být až křečovitě nestranný a nestereotypní. Žádné černo-bílé postavy, žádné šablony (dobrý-zlý), žádné “zvolené strany”. Prostě jen vypráví relativně nudným způsobem příběh zmíněného tria během těch dvou měsíců onoho tyfového lockdownu. A to je celé. ()
Pozoruhodný dějový a ideologický propletenec silně atakující emoce. Rusové už jednou zachránili Evropu před nacistickým morem, to jim nelze upřít, a žádné odstraněné pomníky na tom nic nezmění. Film zároveň ukazuje, že nic není pouze černo-bílé, jak to má sklon líčit ta či ona propaganda. Událost s opuštěným vlakem převážejícím židovské vězně bude nejspíš skutečná, ale samotný příběh hlavních protagonistů asi sotva, na to je příliš rafinovaně zkombinovaný a promyšlený, na můj vkus někdy snad až trochu přetažený. Pozorný divák ocení různé vychytávky, např. jak se židovští manželé líbají v pokoji vytapetovaném hákovými kříži. Každopádně docela působivý film. ()
Z koncentračního tábora dorazil vlak plný dobře živených, dobře oblečených mužů a žen s hřívou po ramena. Uvízl ve vesnici plné nacistických prasat, se kterými se jakoby všichni skamarádili a hlavní starostí, hned po jídle, bylo ušití nových šatů. Překvapivě se Rusové pokusili jen o jedno znásilnění, které ovšem četařka zatrhla. Tak se místo radovánek starali o krajně nesympatické arogantní týpky s tyfem, kteří bůhví proč nabyli dojmu, že je to jejich povinnost. Ovšem péči věnovali hlavně inženýrům, které měli ti zlí Rusové v plánu čmajznout a šup s nimi do Ruska. Moc se jim to ovšem na rozdíl od Američanů, kteří poskytli azyl fašistické inteligenci, nepovedlo. Často v poslední době čtu moudra našich hlav pomazaných, že určitý národ je třeba totálně vyhladit, neposkytovat jim zdravotní péči, vyhodit je z bytu, z restaurací, z hotelů, ze sportovních klání i z našich vysokých škol, sebrat jim veškerý majetek a to vše se také tak děje. Film mě dovedl k myšlence, kde je vlastně dnes fašismus a celkem jsem se zhrozila. Celkem hodně. Jinak film jako takový nestojí za nic. ()
V tomto filme sa nedalo veriť takmer ničomu. Od chovania hlavných postáv filmu až po čisté uniformy ruských vojakov (na konci vojny!). Non-real fantasy. Jeden príklad za všetky: Keď komandirka prichytí dvoch ruských vojakov (na obsadenom území!), ako opierajú nemeckú dievčinu o múr, odpovedia jej: "Poctivo sme frau Hitler zaplatili". Tak toto by u ruskej soldatesky nehrozilo ani o dve generácie neskôr. A vlastne ani nehrozí, vidíme to predsa na Ukrajine. ()
Film, ktorý hovorí o jednej udalosti, ktorá sa mala stať na konci 2.sv. vojny. Neviem, či je to pravda a ani sa mi to nechce zisťovať. Film poukazuje na rôzne prejavy ľudskosti, zvrátenosti, fanatizmu a obetavosti. Vychýdza mi z toho, že veľa z toho je pravda, len sa to prihodilo viacerým ľudom počas celej vojny a období po nej. Tu je to podané ako príbeh troch žien a tak nejak divne podaný. ()
Filmu chybí větší tah na branku a nějaký silnější příběh. Ale jinak určitě stojí za to se na něj podívat, natočený je moc vydařeně. I když je jasné, že tyto věci se děly a byly ztvárněny vícekrát v různých jiných filmech. ()
Respektuji právo každého umělce zvolit si vyprávěcí prostředky, ale osazenstvo toho deportačního vlaku vážně vypadá jako nějací víkendoví výletníci a přitom jsou mininálně už rok mimo domov - snad víte co myslím. ()
Poeticky zpracovaný příběh konce války, kde potkáváme tři ženy, tří znepřátelených národností. Děj cílí na pocity a emoce. Možná až moc. ()
Nelíbí se mi překrucování dějin , kdy ve filmu řekne Němka a teď nás Rusové chytí a zavřou do kostela a zapálí , tohle všechno a ještě horší věci dělali Němci civilním obyvatelům Ruska a Běloruska kdy ženy a děti pálili za živa ve stodolách. Zpět k filmu , film rozhodně stojí za zhlédnutí a hraje hodně na city . ()
Čekal jsem více - film nenadchl. ()