Zásah šťastím

Jestli je to vážně naposled, tak jsem upřímně šťastný, že to dopadlo dobře. Že je to malý, milý i nemilý, kousavý, romantický, byť tentokrát jen minimálně ironizující Woody Allen. Nejde o tvůrčí revoluci a ani bych ji nechtěl. Co je ze začátku kulometná a výletní konverzačka, taková, jakých jsme od něj viděli desítky, ukáže postupně i temnější podhoubí a ani to není úplná novinka. Kdo má v paměti a oblibě Match Point nebo Kasandřin sen, bude jako doma. Překvapivě je tenhle Zásah lehkonohý, neuvěřitelně svěží a něčím zkrátka svůj. Snad za to může fakt, že je francouzštější než sami Francouzi, plný parádně hrajících neznámých tváří a přetěžko opakovatelný pocit, že je mi s tímhle filmem zase dvacet, stejně tak jako třeba šedesát. Nejvyšší hodnocení nedám ani jako symbol, na to bych potřeboval pocit, že se vzhledem k tématu překročily obvyklé divadelní hranice, ale celková spokojenost je i tak naprostá. (24.01.2024)

Vlastně docela v pohodě. Ale mohl si dát nějakou, alespoň minimální práci s tím, aby ve scénáři nebyly takový brutální díry, kvůli kterým se film dějové úplně rozpadne a ve výsledku nedává smysl. Rad bych si myslel, že to mělo nějaký hlubší smysl, že za tím měla být nějaká symbolika, ale spíš mi to přišlo jako lenost. A strach kohokoli ze štábu, kdo četl scénář, prozradit Allenovi, že existuje taková věc, která se jmenuje internet. Francouzskou verzi Emmy Smetany samozřejmě instantne platonicky miluju. (25.11.2023)

Můj první kontakt s Woody Allenem, který ve mně vznítil nemalý zájem o jeho předchozí tvorbu, jelikož Zásah štěstím žánrem spadá do mého vkusu, potrpím si na dobrém a uspokojivém provedení, což se tady dostavilo. Situace do které se postavy postupně dostávají sice působí jako klišé, ale právě Allenovou režií a volbou takové odlehčenější a napínané atmosféry působí celkové vyprávění příběhu neotřele a především svým humorem, který se tedy více rozjede od poloviny stopáže, dokáže bavit a to hlavně, pro mě, nečekanými zvraty, při kterých jsem doslova "vykulil oči". Scénář působí organicky a francouzština mi nakonec v nejmenším nevadila a pěkně decentně dokreslila francouzskou/pařížskou atmosféru! (28.01.2024)

Není větší radosti, nežli zjištění, že Woody Allen i v osmaosmdesáti dál oplývá jako filmař dychtivou energií čerstvého dvacátníka, dál svět glosuje svým břitkým, leč inteligentním humorem a své nové hrdiny vede na jejich cestě za láskou s hravostí, jakou by mu mnozí o dekády mladší kolegové mohli leda závidět. Po opravdu rozvrzaném Kolu zázraků z roku 2017 jsem o Allena přestal načas jevit zájem. Majákem, jenž mě k jeho osobnosti znovu přitáhl, byl v poslední době paradoxně spíše vyvolaný skandál okolo jeho manželství s Miou Farrow a všechna ta křiklavá obvinění, jejichž právní legitimita je asi stejná jako tvrzení, že Země je placatá. Hodně diváků i institucí se od Allena a jeho tvorby distancovalo. Dobrovolný exil ve Francii (kde mu koneckonců vždy rozuměli nejlépe) však Mistrovi očividně prospěl. Zásah štěstím je neskutečně svěží, příjemný a nápaditý film, v němž se režisér Annie Hallové po dlouhé době vrátil k síle svých kanonických děl, byť jinak než bychom možná čekali. V Zásahu štěstí zprvu Allen navnadí divácké choutky náznakem romantické komedie o nevěře, posléze přejde k hlubší reflexi instituce manželství, aby v druhé půli mohl chytře vykličkovat a přesunout se k napínavé detektivce, jejíž pointa je báječně úderná. Je to rozhodně nejdospělejší a nejzábavnější Allenův snímek - minimálně od Půlnoci v Paříži - a zvláště potěší i pro omračující fakt, že je to jubilejní dílo s číslem 50. Žel je nejspíš opravdu poslední. (06.06.2024)

Sympatická Francouzska si žije na vysoké noze, má kariéru o které vždy snila a pohybuje se mezi smetánkou. Má to však drobný háček – nejen že jí nepřijde divné, že po několika letech v manželství vlastně netuší, čím se její chlap živí, ale on je navíc neskutečná „stíhačka“ a svou ženskou neustále pronásleduje. Proto není divu, že jakmile narazí na bývalého spolužáka, zatouží po nějakém tom vzrušení a úniku ze stereotypu. Woody pro mě bohužel v posledních filmech sklouzl do průměru (možná lehkého nadprůměru) a nejinak je tomu i v případě téhle tragikomedie, která koukatelná rozhodně je. Avšak nevidím důvod se k ní ještě někdy v budoucnu vracet a raději z jeho tvorby krimi/mystery zvolím opět Scarlett/Cassandru. Odnáším si z toho dva poznatky - romantická první polovina mě zde bavila a seděla více než ta druhá detektivní. A nikdy nevěřte dospělým lidem, kteří si ještě hrají s vláčky. ■ AnanAss‘s Score: 5/10 ■ (09.05.2024)