Obsahy(1)
Velký dokumentární portrét legendy naší popové scény, která letos slaví neuvěřitelných 60 let působení. Největší hity a ukázky z filmů, výpovědi přátel a známé i neznámé historky, prožité za ta léta s bratrem Janem... Václav Neckář (*1943) měl oba rodiče divadelníky a začal brzy účinkovat na scéně Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Později působil v Mosteckém divadle pracujících a vystupoval v plzeňském divadélku Alfa. V té době už začal nahrávat pro Československý rozhlas (Lékořice, Hříbě nebo Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě). Angažmá v divadle Rokoko mu přineslo popularitu, která vzrostla i díky oscarovému filmu režiséra Jiří Menzela Ostře sledované vlaky. Na konci šedesátých let minulého století společně s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou založili pěvecké trio Golden Kids, ale totalitní režim definitivně zakázal Martě Kubišové vystupovat a skupina se rozpadla. Od 70. let natáčí a koncertuje Václav Neckář se skupinou Bacily, kterou řídí jeho bratr Jan. Po prodělané mozkové příhodě se dokázal vrátit na výsluní s hitem k filmu Alois Nebel – "Půlnoční". (Česká televize)
(viac)Recenzie (17)
Když píšu tuto recenzi, ještě mám úsměv na tváři. V očích mi zbývá zbytek utřených slz. Uvnitř cítím klid, v hlavě písně Neckáře. Dokument, který se za ničím nežene a nechává vše plout si svým tempem. A funguje to. Samozřejmě bez křehké a zároveň silné osobnosti pana Neckáře by to nešlo. Nečekaně zhlédnutý dokumentární film se mění v něco éterického. Nemohu jinak, než za plný počet hvězd. Děkuji. ()
U dokumentů by měl člověk hodnotit hlavně způsob jak jsou točeny, jakou mají výpovědní hodnotu a neměl by subjektivně podléhat potřebě hodnotit ho podle dotyčného o kterém dokument je. Jenže tady to prostě nejde oddělit. Václava Neckáře mám moc rád. Nejen jako zpěváka, ale i jako člověka. Získal si mne už v dobách, kdy coby mlaďoch bojoval za Martu Kubišovou. Mlaďoch, který také mohl ztratit úplně vše, protože komunistickým sviním bylo úplně jedno kolik talentovaných lidí zadupou. Jestli něco komunista opravdu uměl, tak to bylo ničení. V případě paní Marty se to komančům skoro podařilo. Václav Neckář si u mne získal i podruhé, když zabojoval po mozkové příhodě. Jiný by to možná zabalil a už by se na zpívání vykašlal. On se musel vše učit znovu. Naštěstí má při sobě prima bráchu, co mu se vším pomáhá. Tenhle dokument se mi moc líbil, řadu věcí jsem ani nevěděl. A pan Neckář, je prostě pořád to sluníčko, kterým býval když zpíval můj oblíbený Nautilus a další nesmrtelné hity. Dávám za 5 mých hlubokých poklon. * * * * * ()
Uprimne vypraveni od destvi zpevaka po to, co si pamatuje. Mluvi otevrene o zivote v tuhem rezinu po sovetske invazi. Soudrznost s jeho bratrem je sympaticka. Nic prekvapiveho zde nenajdete ,ale vypravi se svizne a primocare. S babickovskym fanklubem ma milou domackou atmosferu. 70. leta povazuji za zlaty vek ceskeho popu s peknymi pisnemi. Pak se pisnicky vetsinou "kradli" ze zahranici, aniz by za to pres "zeleznou oponu" museli platit. ()
Nezdá se mi jako dobré řešení, když členové fanklubu (co objevného asi tak můžou říct?) dostanou větší prostor než muzikanti z Bacilů (o nich a od nich ani slovo). Taky bych uvítal širší zastoupení hudebních ukázek. Na druhou stranu se dokumentu nedá upřít výrazná obrazová a situační pestrost. Takže čtyři hvězdičky nakonec dám, i když slabé. ()
Řekněme si upřímně, že Václav Neckář toho v dokumentu mnoho nenamluvil. Mluvili za něj jiní, převážně Jan Neckář. I tak se ale fanoušci tohoto zpěváka, mezi něž se řadím, dozvědí o jeho životě dost. O Golden Kids, o mrtvici. Na druhé straně se některým tématům filmaři vyhýbají, přestože Helena Vondráčková se zdě vůbec neobjevuje. Přitom jejich přátelství s Martou Kubišovou narušil soudní spor. Celý dokument jde spíše po povrchu a ne do hloubky, ale je možné, že si to Neckářovi ani jinak nepřáli. Pravdou je, že podobný pohled, jako při účinkování na koncertech V. N. je aktuálně třeba při Jaroslava Uhlíře. Jenže lidé tyto osobnosti rádi uvidí a zazpívají s nimi jejich hity, byť už to není jako za mlada. Na druhé straně je to jistě lepší, než kdyby v domově důchodců čekali na poslední soud, jak by si asi přál/a uživatel/ka Annaroz. ()
Reklama