Kidó senši Gundam: Suisei no madžo - Season 1

If you run, you gain one. If you move forward, you gain two. Zvěsti nelhaly, Čarodějka z Merkuru je zatraceně povedené sci-fi anime. Vždy jsem se Gundam sérii (a vlastně všem dalším podobným řekněme "mecha" sci-fi až na ne tak dávnou výjimku, kterou jsem udělal pro nekonvenční a naprosto legendární TTGL) vyhýbal a to s vícero důvodů. Přiznávám se, prakticky všechny byly spíše povrchnějšího rázu, nicméně to na faktu roky podvědomě budovaného odporu nic nezmění. Zaprvé mě často odrazovala zastaralost (vzhledem k tomu, jak dlouho Gundam existuje, mnohé série mají už logicky nějaký ten rok za sebou a mě často způsob vyprávění a režie/tempo starších anime jednoduše nebaví). Zadruhé, částečně v tomto kontextu byla dalším velkým mínusem i vizuální stránka, která je samozřejmě v případě vyprávění o vesmíru, plném válčení obřích robotů důležitá a naneštěstí i tady se prst času (a/nebo prst vlezlého CGI, které je při animaci robotů užíváno častěji než by bylo zdrávo) nepěkně podepsal. No a nakonec, a přiznávám se, že tohle je spíše otázkou osobních preferencí a mé zaujatosti, jsem si vždy říkal, proč vlastně ti Japonci do všeho vůbec ty vesmírné (CGI) roboty musí cpát. Nejde udělat více rozmáchlých sci-fi v západním střihu, kde by proti sobě raději lidstvo/případně lidstvo a emzáci bojovali v brutálních střetech obřích flotil (pokud možno méně hnusně CGI vypadajících) křižníků a stíhacích letek? Přičemž by nešlo jen o ten spektákl, ale i o taktizování, strategie a prostě "válečné hry"? Prostě více anime sérií na způsob kultovního LotGH (tady mě fakt mrzí, že je to tak ojedinělý případ a že vznikl tak dávno, z výše uvedeného důvodu)? No zřejmě nic takového diváctvo u nich doma nikdy příliš nepotřebovalo/nechtělo, a dneska jsou navíc v kurzu jiné žánry než velké sci-fi, které vlastně téměř vždy byly riskantní nejen v případě anime (ať už kvůli nutnosti množství vynaložených prostředků nebo kvůli složitosti kvalitně ukočírovat komplexní světy). Vždy mi absence většího počtu něčeho takového ale přišla mrzutá. Tolik k tomu. Gundamu jsem se tedy vyhýbal, ať už to bylo kvůli rozumným či hloupým důvodům, ovšem přesto jsem čas od času po některých jeho částech nenápadně pokukoval a přemýšlel, zda přece jen někam zkusmo neskočit. Přece jen jsem slyšel na různých internetových zákoutích vyprávění o kvalitách jednotlivých zápletek, nejednoznačnosti postav, promyšlenosti světa a nezapomenutelných akčních, dramatických i emotivních momentech. Ze všech zmíněných důvodů jsem proto byl (jakkoliv mám obecně raději, když je celá frančíza součástí jednoho kánonu, protože miluji pocit vstupu do něčeho s obrovskou jednotnou historií, plnou příběhů) rád, když jsem zjistil, že v případě Gundam universa nejen že existuje několik separátních chronologií, ale pro úplné nováčky i od všeho úplně oddělené a ukončené série. První, o které jsem slyšel, byla Gundam: Sirotci s železnou krví a druhá je Čarodějka z Merkuru. Přesto jsem se ani k Sirotkům dodnes ještě nedostal, ale po mém zážitku s Čarodějkou to pravděpodobně napravím a budu doufat v podobně výborný zážitek. A teď k mým pocitům z první série Čarodějky z Merkuru. První série, i když až do konce jde příběhově jasně spíše o jakousi předehru, rozmísťování figurek na šachovnici a nanejvýš o první tahy ve hře, na mě už od nulté epizody "prologu" působila téměř přesně jako to, o čem píšu výše. Ne, stále tu sice nenajdeme souboje vesmírných flotil, stále jde o Gundam mecha anime, ale atmosférou, zasazením, zpracováním, rozmáchlostí, vyzněním a dramatičností mnoha momentů to byl pro mě jakožto fanouška velkolepých sci-fi splněný sen. Konečně někdo udělal animovanou, správně vyváženou - velkolepou a akční a zároveň promyšlenou a tematicky komplexní - hru o trůny ve vesmíru. Takhle si představuji plnokrevnou space operu. Takhle bych si mimochodem věděl představit adaptaci výborné knižní série Red Rising od Pierce Browna (pro případné čtenáře, které by nezaujala první kniha kvůli tomu, že její druhá půlka je tak trochu variace na Hunger Games - nicméně drsnější, ve vesmíru, s lépe napsanými postavami a s hlavní postavou s úplně jinou motivací - druhá kniha je o obrovský kus lepší než první, děj se otevře nevídaným způsobem a vše se začne vyvíjet takovým tempem a v takovém grandiózním stylu, že knihu opravdu nelze dát z ruky... a pak ani tu další. A poté čeká na řadě druhá trilogie, která je nepochopitelně ještě lepší. Škoda jen, že kromě první knihy není žádná další k dnešnímu dni přeložena do češtiny). Protože celé to nastavení společnosti v Čarodějce, kdy akademie slouží jako tréninkové hřiště pro různě manipulované a "aristokratickým" korporátním systémem uvězněné a do různé míry ovlivněné a jako loutky ovládané "urozené" děti pro politické machinace a zákulisní boje dospělých, mi zmíněnou sérii (nebo alespoň její první knihy) připomenulo. I když tam to bylo teda (z určitých důvodů) ještě mnohem extrémnější než tady, kde přese všechno málokterý ze studentů je doopravdy zcela nenapravitelný nebo zlý. Rozumím, že se některým na první pohled může zdát celý ten systém, zejména duely, hodně divný až nelogický, a jistě, tohle je Gundam série, kde souboje mechů museli nějak vecpat i do zvoleného školního prostředí, takže bychom to lehce mohli považovat za samoúčelný dějový výmysl, ale mně osobně to provázání se světem dospělých přišlo po většinu času dostatečně smysluplné a logické v rámci podivně zkostnatělé a kastovní/diskriminující společnosti, která tady byla představena. Jinak v tomto ohledu doufám, že se v druhé sérii dozvím nějaké detailnější informace k tomu, proč tomu tak je. Nad čím jsem ale musel přivřít aspoň jedno oko bylo ne úplně domyšlené, resp. až moc zjednodušené řešení problému, který vyvstal s epizodou na korporátním gala večírku. Nicméně i tenhle "problém" jde vlastně relativně jednoduše omluvit tím, že tahle akademie prostě neslouží ani tak k tradičnímu studiu, jak ho chápeme dnes, ale k tréninku a praktickému vyžití potomků elity (a navazování kontaktů mezi nimi), kteří jsou sami z většiny géniové. Kteří jsou sice manipulováni a zneužívani, ale zároveň jim je ponechána značná volnost konání, pokud se jejich plány shodují s cíly dospělých. A Kteří navíc v tomto konkrétním případu dostali značnou podporu z nejvyšších míst. Když se na to člověk podívá touto optikou, už to až tak za vlasy přitažené není. A to by bylo k možným výtkám asi vše. Teď zpět k již zmíněné imerzi. Popravdě ta doopravdy přišla už v první scéně prologu, která nebyla jenom nádherně emotivní díky výborně napsané interakci mezi dvěma dětmi dvou odlišných světů a zvolené krásně nadějné hudbě, která tuto intimní, ale v kontextu série osudovou interakci doprovázela, ale byla z ní hned taky cítit ta láska k látce a k space opera žánru. Kdy v kvalitní space opeře jde téměř vždy o studii lidí při střetu s něčím novým nebo neznámým nebo o "evoluci" lidského myšlení a lidských technologií na pozadí galaktické či intergalaktické politiky a/nebo válčení. Zbytek prologu mi pak jenom potvrdil, že tvůrci Čarodějky tady chtějí rozehrát opravdu přesně něco takového - velký, no zároveń stále velmi lidský příběh. A vskutku tomu tak je, i přes výraznou změnu prostředí i postav v zbytku série. Síla tohohle příběhu je každopádně v postavách a jejich interakcích, v přesně napsaných dialozích a střetech ideálů a za hlavní postavu v tomto ohledu zase nemohla být vybrána lepší, milejší a půvabnější než sociálně úzkostlivá Sulleta (mimochodem, roli při míře její sympatičnosti bezesporu hrál i výborný japonský dabing, který tu její úzkostlivost opravdu dokázal prodat na sto procent). Proč nemohla být lepší? Protože spolu s ní se můžeme nejlépe vcítit do extrémní změny prostředí. Plná dětinského optimismu, naivity a romantických představ je vržena do víru politických intrik, celospolečenských problémů a v neposlední řadě taky archaických bojů (nejen) o romantické partnery v rámci výše zmíněné kultury duelů na akademii. Tady jsou všechny její sny a ideály ve střetu s komplikovanou a často nespravedlivou realitou. Série tady v rámci žonglování s motivy a tématy taky ukazuje, jak skvěle dokáže se vším pracovat, aniž by cokoliv bylo příliš upozazděné nebo působilo násilně či nelogicky vložené. Vývoj postav a vztahů mezi nimi funguje na jedničku s hvězdičkou, zápletky se organicky postupně odhalují, napětí mezi jednotlivými stranami zajímavě roste a v centru toho všeho je vztah Sullety a Mioriny, přičemž obě si tak úplně neuvědomují, o co se ve skutečnosti hraje a jak jsou manipulovány. Sulleta se možná jen pomalu otevírá a překonává svoje úzkosti (ještě posilněné prostředím plným nejednoznačných hráčů, do kterého se dostala), ale je doopravdy talentovaná a po většinu času sebevědomá tam, kde se to zrovna na této akademii počítá. V duelech obřích kovových kolosů. Konečně se dostávám k jádru Gundam sérií, mecha robotům. A překvapení!? I zde je Čarodějka z Merkuru naprosto fenomenální. To souvisí jak s kvalitou řemesla, tak kvalitou obsahu. Souboje jsou i přesto, že jde "jen" o školní duely a ne o souboje na život a na smrt, vždy příběhově důležité, dramatické a napínavé, s excelentní vznosnou hudbou, která by se neztratila v žádném military sci-fi. A stejně tak kvalitní je režie těchto scén, kompozice záběrů a samotná animace, která je dynamická, výstřely a srážky mají váhu, v správných chvílích je použita zpomalovačka pro zdůraznění nejvíc cool momentů a někdy dostaneme i parádně nasnímané heroické pózy jak z manga panelů. V závěru série, kdy děj začne nabírat masivně na obrátkách, se pak ukáže obzvlášť výrazně, na co se se může člověk těšit v druhé sérii. A bude a stejnou měrou to nebude asi pěkné. Jestliže tvůrci již tady při tréninku dokázali pohltit propracovaným příběhem, sladkou, roztomilou a uvěřitelnou pomalu bující romancí se všemi trny i růžemi, vrstevnatými sympatickými a/nebo charismatickými postavami a dechberoucí, emoce ždímající akcí, jaké to asi bude v praxi, při naplno rozjetém vesmírném šachovém souboji. 9/10 (22.01.2024) (menej) (viac)

Jsou anime, kterým se většinou vyhýbám, protože nejsou pro mě a do téhle pomyslné kategorie řadím i mecha. Bojující roboti „co dělají bum“ mě přestali bavit už hodně dávno a je jen málo výjimek z tohoto žánru, kterým jsem dal šanci, a ještě méně těch, které mě dokázali opravdu chytit. Většinou mecha anime buď rovnou přecházím, poté co jsem viděl trailer, jindy je zase zahazuji po první epizodě, protože mě prostě nedokážou ničím zaujmout… Stejně tak mě málokdy ovlivní něčí doporučení, většinou si dělám názor sám a poměrně rychle. Ovšem tady už trailer vzbudil můj zájem a stejně jako třeba anime Youtuber Gigguk jsem si všiml poměrně zdařilé animace samotných robotů, která je velice detailní a snad vůbec nespoléhá na pomoc od počítače. Dokonce jsem i Giggukovi začal věřit, že tohle by opravdu mohl být ten Gundam, který k sérii přivede i ty fanoušky anime, kteří o Gundamu nic neví, protože tenhle příběh stojí oproti celé té šílené Gundam linii prostě tak nějak bokem. Gigguk tenhle seriál už podle traileru hypoval tak intenzivně, že jsem se zkrátka rozhodl mu opravdu dát šanci (pravidlo 3 epizod), a navíc vyšel s velkým předstihem i prolog, díky kterému jsem si mohl rychle rozšířit obrázek, ba co víc, dokázal mě velice dobře „zaháčkovat“. Prolog byl super, byla to napínavá podívaná, která mi představila zdejší prostředí a hned nadhodila závažná morální dilemata, kterými se bude seriál zabývat. Zkrátka po prologu jsem si byl jistý, že kromě těch velkých bojujících robotů tu bude i něco navíc – něco co mě bude zajímat a co bych si mohl opravdu užít. Seriál ale tak trochu klame tělem, protože už další díl, nebo spíš ten první standartní, je vlastně docela jiný než prolog a já najednou začínal nabývat dojmu, že tohle vypadá jak obyčejná „speciální akademie“, jen tentokrát s velkými roboty. Zkrátka ty problémy, které jsem očekával, že se zde budou řešit, budou vlastně v režii mladých studentů. Ta kombinace vypadala divně a já očekával, že se to rychle rozsype, že tomu nebudu věřit, prostě že mě autoři nepřesvědčí, že by partička studentů mohla mít nějaký vliv na takhle složitou společnost, kde vládnou mocné korporace. A jako jo, občas to pro mě moc nefunguje, třeba když si partička studentů prostě založí vlastní firmu, která je najednou silným hráčem na trhu – zkrátka u některých zápletek musím docela slušně přivírat oči. Na druhou stranu to ale pořád nějak drží pohromadě a dostává se i na to, co jsem od seriálu očekával, tedy že mi bude prezentovat nejednoznačné a komplikované problémy (morální, společenské, psychologické…) a k nim i nějaké ty obdobně komplexní a zajímavé odpovědi a řešení, která opět nebudou jen černá a bílá. Sice jsou některé situace hodně hrané na efekt, ale autoři mi je i tak umí poměrně solidně prodat, a proto jsou zde i scény, které mě opravdu silně zasáhly a na které asi jen tak nezapomenu (třeba samotný závěr téhle první řady). Další věc, co mě hodně zaujala, jsou hlavní hrdinky. Nejde jen o jejich vzájemnou interakci a budující se vztah, ale i o jejich jednotlivé osobnosti, které mě baví. Jestli je tenhle Gundam vlastně „Utenou ve vesmíru“ jak ho nazval další Youtuber Meon, vám já neřeknu, protože jsem Utenu neviděl, ale vzájemná chemie mezi oběma hrdinkami, a to jak se postupně a přirozeně jejich vztah někam posouvá, včetně všech možných klacků, které si postavy tak nějak sami hází pod nohy, je mi vlastně docela sympatické. Také jsem si dokázal rychle vybudovat vztah k samotné Sulettě. Tahle dívenka očividně neumí moc komunikovat a mě opravdu baví sledovat její postupný vývoj, snahu o to splnit si na škole své sny, a to jak se zase někam pomalu posouvá i přes všechny možné překážky, které si pro ní zdejší život připravil. Takže baví mě postavy, baví mě příběh – co dál… Animačně je to také velice povedené, dopadlo to dokonce až tak, že i ty souboje velkých robotů a všechny ty efekty kolem mě vlastně také baví, má to pro mě i nějakou atmosféru a náboj. Zkrátka nečekal bych, že i tohle si budu docela užívat. K tomu autoři dokáží občas i vyčarovat vážně nádhernou vizuální scenérii (třeba závěr prvního standartního = druhého dílu), která mi opět utkví v paměti. I ta hudba není úplně marná a chytnul mě i opening. Prostě a jednoduše – nečekal jsem že to někdy řeknu, ale já si vážně užívám Gundam a těším se na druhou sezónu v dubnu 2023. Není to sice zatím perfektní zážitek, jako jsem měl třeba z Code Geass, nebo z Gurren Laganu, ale na hodně silné 4* to za mě je. 8,3/10 (11.02.2023) (menej) (viac)