Opus pána Hollanda

Můj počet hvězdiček není úplně objektivní. Je čistě sentimentální. K panu Hollandovi mám totiž zvláštní vztah. Je to jeden z prvních filmů, které jsem kdy viděla v kině. Učitelka hudební výchovy nás na něj vzala v rámci výuky hned několikrát. Tehdy jsme si pochopitelně mysleli, že se nás prostě chce na odpoledne zbavit – nebyli jsme zrovna třída géniů – dnes, kdy sama učím, si ale myslím, že jí možná ten film pomáhal překonat frustraci. Jistěže je to děsný kýč, citová ždímačka a nechutný doják (tenkrát jsem na konci plakala a teď jakbysmet), ale, milé děti, žáci a studenti, i vy, tupá, odporná, deprimovaná hovada, i ty, Jiříčku, tamhle vzadu, vaši učitelé prostě občas potřebují pohádku, kde dobro není po zásluze potrestáno, kde jejich úsilí má smysl i výsledek a kde pedagog žije šťastně až do smrti. (26.05.2014)

Konvenčný hollywoodsky film o človeku, ktorý proti klasickým americkým spoločenským konvenciám, respektíve predstavám o správnosti, bojoval. Opus pána Hollanda však dokáže presvedčiť o správnosti zvolenej formy, pretože Holland v podaní typologicky presne zvoleného Richarda Dreyfussa je uveriteľná postava. Samozrejme v mantineloch prístupného filmu, nejaké výraznejšie náznaky sexuálnej žiadostivosti k mladej študentke tu nezaznamenávame, ale vieme si predstaviť, čo by prežívala pri takom pokušení reálna postava. Lenže toto je životopis o obyčajnom človeku, ukazujúci nám, že práve takýto ľudia nám dokážu dať do života najviac a často krát to bývajú popri rodičoch aj učitelia. Je záhadou, prečo nebol do tejto vďačnej úlohy obsadený v tom čase veľmi v kurze Robin Williams, každopádne toto je Dreyfussov film a správnosť tohto rozhodnutia je myslím doložená aj vo fakte, že nikdy nepochybujeme o jeho veku v priebehu 30 rokov, herec sa s touto nástrahou vyrovnal dokonale. A nemá to až tak veľa spoločné s prácou maskérov, ako by sa zdalo. (06.12.2016)

Film je nevýrazný a zdlouhavý. Celkem bych ho bral jako reflexi kulturního úpadku západní společnosti v důsledku antikulturní revoluce, nebýt jedné fatální boty: Film je o hudbě a o učiteli hudby, který údajně svou prací vzdoruje buranství a popkultuře. Jenže čím? Hudbou napsanou Michaelem Kamenem, skladatelem, který formální vzdělání má, inspiraci ovšem nepobral, a tedy se chytře dal na psaní hudby, která vypadá jako "symfonická", leč svou hodnotou je na úrovni pop-music. --- Rozumíme si? Je to jako vzdát hold celoživotnímu bojovníku proti komunismu, a na jeho poctu mu zahrát Internacionálu. (28.07.2016)

Možná trochu moc dlouhý film stojí na strhujícím výkonu Richarda Dreyfusse, který musel zvládnout vývoj postavy během 30-ti let. Za svůj výkon byl nominován na Oscara i Zlatý glóbus a bylo na něm dost vidět zklamání, když ho nedostal (tehdy se ke všem možným cenám propil Nicolas Cage). Závěr je patřičně dojímavý, jedním z emocionálních vrcholů filmů je Lennonova písnička Beautiful Boy (zpívaná samotným Dreyfussem). (28.07.2003)

Skvělý Richard Dreyfuss a inteligentní scénář, jenom škoda, že je tak typicky americky přeslazený a předvídatelný. Pozor, spoiler: I ta katarze v závěru je tradičně pojatá jako velkolepá a dojemná show. Vše končí hlaholem hudby, nicméně jako by tento sentimentální jásot licoměrně zametl pod koberec to nejdůležitější: prachy na další hudební (výtvarnou aj.) výchovu se prostě nenajdou a dávat nebudou. A pokud se v této výchově nebude pokračovat, nebyla celoživotní učitelská práce pana Hollanda nakonec přece jenom marnou epizodou? (23.04.2011)