Starý, nový, půjčený a modrý
Se til venstre, der er en svensker
The Dog's Called Fiat 128
Old, New, Borrowed and Blue
Réžia:
Natasha ArthyScenár:
Kim Fupz AakesonKamera:
Rasmus VidebækHudba:
Kåre BjerkøHrajú:
Kim Fupz Aakeson, Ibrahim Atilla Agyun, Lotte Andersen, Kåre Bjerkø, Nicolas Bro, Vigga Bro, Lene Maria Christensen, Ida Dwinger, Kristian Halken (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Katrine se má vdávat. Sympatický snoubenec Jonas pochází z dobré rodiny, tchyně působí vlídně a velký byt je slunný jako dívčina budoucnost. Dva dny před svatbou se však ve dveřích objeví Katrinin bývalý přítel - Švéd Thomsen, který poslední dva roky pobýval v africké Keni. Katrine je rozhodnuta elegantně zapudit přízrak z minulosti, který jí i její starší sestře Mette, jež je teď v psychiatrické léčebně, kdysi způsobil tolik bolesti. Na její svatbě navíc nesmí být nikdo zachmuřený ani nemocný. Katrine však náhodou zjistí, že Thomsen je HIV pozitivní - a že ho stále ještě miluje. Místo aby se chystala před oltář, stráví po Thomssenově boku dva hektické dny plné překvapení. Během nich objevuje, že tradiční čtyři věci, které má mít každá nevěsta, mohou být překvapivě různé. Něčím novým v jejím životě může být bláznivý africký účes z copánků stejně jako zjištění, že musí přestat lhát bližním i sama sobě. Něčím starým může být toulavý pes jménem Fiat 128, ale také výčitky svědomí vůči sestře, kterou se rozhodla nepozvat na svatbu. Něčím modrým mohou být nové senzační euforizující pilulky z Holandska stejně jako její neodbytně zvonící mobil
Svěží tragikomedie s romantickými prvky vypráví o hledání skutečné lásky i dalších životních jistot v nejistém světě. Dánská režisérka Natasha Arthyová se v ní originálním způsobem vypořádává s přísnými pravidly Manifestu Dogma 95, jehož certifikát film získal. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (57)
Poněkud hořký úsměv a zamyšlení nad vlastním životem přináší tento výborný dánský film. ()
O ženě, která neuměla říkat druhým pravdu do očí, a naučila se to až ve svatební den a v dění kolem něj. Rozporuplné pocity z téhle dánské tragikomedie. Něco mezi třemi a čtyřmi hvězdami. ()
Režisérka paralelně vyhrocuje komediální i dramatickou linku vyprávění, do toho ještě přimíchává prvky muzikálu, ale všechno to přitom drží pohromadě a funguje! ()
Tento malý dánský film je krásnou ukázkou toho, jak vypadá hollywoodská romantická komedie (i když tem žánr komedie je dost napováženou, spíš by sedlo komediální drama, i když se ta škatule zdá na první pohled nesmyslný) bez Hollywoodu. Kdyby někdo jen velmi lehce bez podrobností nastínil zápletku, hned bych to hodil do škatule "stokrát viděné, klíšovité". Tenhle film se ale musí vidět. Ač sám o sobě nepřináší nic přelomového, je protkán řadou vtipných i vážných událostí, které může vyvolat návrat starého přítele z Afriky a co to může udělat s plánovanou svatbou. A člověku jejich sledování dá rozhodně víc než sledování žánrově podobně laděných filmů za desítky milionů dolarů. ()
Trochu absurdni, usmevne, romanticke a hodne danske! Dalsi z rady vybornych filmu z teto nevelke skandinavske zeme, jejichz filmovy humor a mysleni postav je mi velmi blizky a jsem jejim fanouskem. V hlavni roli potesi Sidse Babett Knudsen, ktera sice neni nejhezci hereckou, v kazdem filmu ale pusobi natolik sympatickym dojmem, kterym se u me dostala mezi mou Topku nejoblibenejsich herecek vubec. V nicem nezaostavaji ani ostatni herci. Skoda zaveru filmu, mozna se dal vyresit originalneji. ()
Je to jeden z nejpovedenějších filmů z Dánska a vůbec z celé Skandinávie. Pokud vám nevadí, raději s titulky, hlas Katrine (Sidse Babett Knudsen) žádný dabing nemůže nahradit. Originál má vždycky lepší atmosféru. 5/5 ()
Tak tohle mi perfektně sedlo! Styl a celková atmosféra filmu, herci a jejich rozpoložení, a hlavně to, na čem ulítávám - přeměna hlavní hrdinky: přehodnocení dosavadního života, uvědomění si toho, že se život ubírá špatným směrem a následný překopání hodnot a uskutečnění šílených akcí..zároveň tu máme ale vážnou situaci: strach ze smrti, odcizení v rodině, zbabělost, zrazení citů...Navíc z vlastní zkušenosti vim, co to může s člověkem udělat - návrat milovaný osoby:-) Narušení svatby jsem si celou dobu přála, tudíž film běžel přesně tak, jak se dalo čekat, ale to vůbec nevadí, protože jsem si to tak i představovala:-D A nebylo to podáno klasickým romanticky kýčovitým způsobem, tudíž jsem si tenhle dánskej snímeček krásně užila..:-) ()
Aj takýmto milým a zábavným spôsobom sa dá natočiť film na základe Dogmy 95. Dobre som sa na tejto komédii pobavil a preto ju s radosťou odporúčam aj ostatným... ()
Výborně jsem se bavil, nadále považuji Dogma 95 za malý filmový zázrak, přeevším styl herectví je přesně podle mého gusta. ()
Prirodzené. Smiešne, smutné, uletené, romantické, vážne. Všetko zamiešané škandinávskou rukou. A nenudí, pretože možností vyustenia situacíí je neúrekom a herci sú fakt dobrí... ()
*** a 1/2 ()
Vlastně obyčejná romantická komedie s úplně obyčejným klišoidním koncem, ale s naprosto netradičními postavami (příznávám, že vidět "dánskou premiérku" s rasta copánky byl dost šok :-)) a podivně nahořklou příchutí, která přertvává i po dokoukání. Celkově je ten film jiný i díky tomu, že nutí diváka přemýšlet - konkrétně třeba nad tím, jak moc bylo rozhodnutí hlavní hrdinky správné (o čemž u cukrkandlových romkom přemýšlet nemusí, že :-)). ()
Film Starý, nový, půjčený a modrý je dalším snímkem natočeným dle podmínek hnutí Dogma 95. Jako první jsem viděl Italštinu pro začátečníky, která se mi moc líbila, proto jsem se s chutí vrhnul i na další film. Obecně jsou pravidla hnutí Dogma 95 zajímavou výzvou, se kterou víceméně souzním. Líbí se mi ta snaha o vrácení důležitosti příběhu a postavám a potlačení technických úprav. Ty jsou hodně omezeny a režisér si musí tak dát záležet právě na příběhu, dialozích a postavách. To nejsou jen teoretické kecy, ale v tomhle případě jde o vcelku výstižnou charakteristiku tohoto filmu. Příběhově jde sice o mnohokráte provařené vztahové drama, ale jeho stažení do krátkého časového úseku mu dodává na zajímavosti. Stejně jako dobře napsané, obsazené i zahrané postavy. Mnohdy civilní projevy se k technickým omezením hodí. Bavily mě i dialogy, které střídají komediální a dramatickou rovinu. Na dánských filmech je úžasné to, že dokáží fungovat jako drama i jako komedie zároveň. Je jen na divákovi, ke které straně se přikloní. Největším plusem je pro mě nakonec to, že film funguje velmi dobře jako celek, což je u podobných věcí to nejdůležitější. Už se těším na další snímky dle Dogmatu 95. ()
Pro fanoušky severské kinematografie je tato romantická a zároveň dosti cynická komedie chuťovým skvostem.. rád jsem si na ní smlsnul :) ()
Komedie pod pravidly Dogmatu. To sice zrovna nemusím, ale tady mi to vůbec nevadilo. Dojemné, romantické, ztřeštěné, smutné i veselé. ()
Mám rád filmy podle pravidel Dogme - mimo jiné - proto, že jsou věrohodné. Ostatně si myslím, že je to jeden z cílů hnutí - vrátit filmu realističnost, zobrazovat skutečné postavy s jejich skutečnými emocemi. Ve výsledku to pak může být působivé. O Se til venstre... se bohužel nic takového říci nedá. Slibný začátek postupně ztrácí na síle a nakonec je z toho příběh stejně neskutečný jako nějaké holywoodské slátaniny, s hlavní hrdinkou, která má našlápnuto na přední umístění v anketě o nejnesympatičtější postavu všech dob. Vtipný nápad s kapelou (zdroj hudby ve filmu) to nezachrání. ()
Moje milovaná skandinávská kinematografie... a znovu se trefili :-) ()
tohle me absolutne minulo..jedna hvezda jen za toho farare:) ()
Sympatická severská komedie, která bohužel ke konci už trochu nudí. ()
Vždycky jsem si říkala, že tragikomedie nesnáším. Jakože, doprdele, co to je za paskvil, buď je to, sakra, komedie, nebo drama, ne? Když se chci koukat na komedii, chci se zasmát a ne u toho brečet, nebo bejt v depresi. Po shlédnutí tohodle filmu, s odstupem času, mi ale došlo, že život takovej prostě je. Komickej a tragickej. Šťastnej a smutnej. Pěkně ruku v ruce. Tenhle film sice moc reálnej není (kdo by se to taky koukal, kdyby byl, že jo), ta tragikomičnost je tady dotažená hodně do extrémů, ale krásně vám u něj dochází, že to tak vážně chodí. Někdo má štěstí, někdo smůlu a většinou maj lidi obojí. Důležitý je, jak se k tomu postaví... Aby se neřeklo, že tady filozofuju a nehodnotím film: když mě nějakej film donutí takhle přemejšlet, něco do sebe mít musí. Tenhle naprosto miluju, ale znova už si ho nepustím. Je to na komedii fakt moc tragický... ()