Padlé ženy

Málokedy tak dlho zvažujem hodnotenie filmu, ako v tomto prípade. Málokedy vypovedajú komentáre viac o ich autoroch, než o filme, ako v tomto prípade. Málokedy si tak zreteľne uvedomím mentálnu blízkosť cirkvi s komunistickými (fašistickými) stranami, ako v tomto prípade. Nemám prirodzene na mysli vieru v akéhokoľvek Boha, ani krásne naivné komunistické ideály. Mám na mysli tú horšiu časť ľudstva, ktorá dokáže akúkoľvek ideu zneužiť na svoje zištné a úchylné potreby. Preto je mumlanie doživotných boľševikov: "Áno, robili sa aj chyby, ale ..." rovnako smiešne, ako pohoršenie veriacich, keď vidia takýto film. Film natočený podľa skutočnosti, a pritom nie z dôb, v ktorých boli "primitívne národy" ohňom a mečom nútené uveriť v nejakého belošského pánbožka, ani z dôb, v ktorých devianti v kňazských rúchach upaľovali na hraniciach "čarodejnice", ale z doby nedávno minulej, v ktorej nielen prostitútka, ale aj znásilnená žena, dokonca aj neírsky krásna panna boli vinné a trestané otrockou prácou v prádelniach, kde ani "bežný prostriedok" nebol k dispozícii. V závere nemôžem nespomenúť, že do Magdalénskych domovov uvrhli nešťastné ženy ich slušní a bohabojní príbuzní a do väzenia a gulagov sa najčastejšie dostávali ľudia po udaní od ich slušných a strane oddaných susedov, či kolegov. Ani v jednom, ani v druhom prípade však títo slušní a riadni občania ani netušili, čo sa v domovoch, v gulagoch a koncentrákoch dialo a keď sa to prevalilo, boli na chvíľu spravodlivo pohoršení. Našťastie pedofili páchnuci tymianom a afro-ázijskí, či latinsko-americkí komunistickí pohrobkovia usilovne pracujú na tom, aby sa slušňáci mohli pohoršovať aj o pár desiatok rokov. (25.03.2010)

Zjevně propagandistický film o irských řeholnicích, představených jako monstra bez jediné stopy soucitu, ohleduplnosti, lásky. Mnohé nám napoví, kdo je tvůrce filmu, režisér Peter Mullan. Byl členem pouličních gangu, ve 14 letech se pokusil otrávit svého tyranského a alhokolického otce. Sám sebe prohlašuje za marxistu, žije s družkou, má několik dětí z předchozích vztahů, víru v nebe a peklo považuje za nesmysl atd. To je samozřejmě jeho věc, ale nám to pomůže pochopit, proč natočil příběh o padlých dívkách v Irsku zrovna takto. Po formální stránce nelze upřít filmu kvality, ale to zde není důležité. Vždyť známe propagandistické proticírkevní filmy české (Číhošť, 30 případů majora Zemana, Jan Hus atd.), i ony mají jistou kvality, ale ve skutečnosti dobré nejsou, protože neslouží dobru a pravdě. Nezapomínejme, že zvláště posledních 20 let v Irsku sílí protikatolický boj, neboť ostrov sv. Patrika, kde se 94 % obyvatelstva hlásí ke katolické církvi, je trnem v oku bezbožecké Evropské unii. Tím samozřejmě nechci říci, že se zlí a úchylní jednotlivci nemohou vyskytnout v jakémkoliv lidském kolektivu (řeholníci, policisté, učitelé atd.), to ale neznamená, že kvůli tomu vylíčím instituce klášterů, policie nebo školství jako démonické a nelidské... (03.09.2008)

Precizně natočená i zahraná deprese, kterou možná více ocení a lépe se do osudů perzekuovaných vcítí ženy. Sama jsem o této problematice nedávno četla a je mi skutečnou záhadou, jak málo se o tom mluví a ví. Ačkoliv, když si čtu místní komentáře, v nichž mnozí nazývají tento film agitkou či si z něj neodnesli žádnou hlubší myšlenku, možná se není čemu divit, že se podobná zvěrstva mohla odehrávat takřka do konce 20. století. (05.10.2013)

Dosti šokující a sirový snímek, který sice opakuje už dosti ohrané téma, ale velmi kvalitní zpracování, výborné herecké výkony a atmosféra naprosté beznaděje film dělají vysoce nadprůměrným. Akorát trochu skřípala psychická stránka hlavních představitelek, nepochopil jsem náhlé skoky ve vývoji jejich osobnosti. Postupem děje se mi hodně odcizily. Jinak nemám co jiného k namítnutí i když tento snímek nesrazí z trůnu pro mě vděčnější Requiem pro panenku. (26.05.2006)

Naozaj máločo je možno vytknúť tomuto filmu - jedným dychom som sledoval filmársky jedinečne spracované príbehy nešťastných dievčat uväznených za nemravné správanie (slobodné matrestvo, znásilnenie, vyzývavosť - to všetko boli hriechy len a len žien) v kláštore kdesi v Írsku rokov 60. Neustály kolobeh ťažkej práce v práčovni, ponižovanie, modlenie, tlmenie náznakov priateľstva, ktorému zo strany rádových sestier boli tieto nešťastnice vystavené vyvoláva otázky, či to tak funguje len v Írsku a akú slobodu požívajú napr. pobožné dievčatá, ktoré upíšu život bohu. Smutno-krásne dielo. (15.10.2004)