Monstrum

Pomalu plynoucí psycho s neskutečným Evanem Petersem. Tomu efektivně sekunduje jako vždy mrazící hudba od dua Cave a Ellis. Posledních pár dílů pak ztrácí dech. Seriál šlape nejlépe, když má Dahmer volnou ruku, ať to zní jakkoliv špatně. Každopádně jeden z nejzajímavějších kousku, co Netflix za poslední dobu vyplodil. Stačí se toho nebát. (19.10.2022)

Zhruba první tři epizody jsou dokonalou esencí precizní dramaturgie a skvělých hereckých výkonů, jež Vás dokonale “připoutají” k televizní obrazovce. Bohužel, poté co Dahmera zavřou do vězení a tvůrci do příběhu přimíchají i soud a rodiny zemřelých, celý ten nadějný koncept se tak nějak zadrhne. Od té doby jsem měl pocit, že seriál tuto lidskou zrůdu vykresluje ve zvláštním, chce se říci, že až ve zvráceně pozitivním světle jakožto zakřiknutého mladíka, jehož kapitalistická společnost přehlížela a zavrhovala. Právě tento “sympatizující” aspekt mi na tomto počinu vadil snad nejvíce. Je to velká škoda, jelikož potenciál na zajímavou a děsivou minisérii zde vážně byl. Tak snad příště! (Netflix) (02.10.2022)

Příběh Jeffreyho Dahmera jsem vždy vnímal jaksi osobně.. Jako tragický příběh citlivé a vnímavé lidské bytosti, která se z jakýchsi nejasných příčin svezla po klesající spirále až do nejtemnějších bažin existence, kde se zakázané fantasie, realita a noční můry kolektivního nevědomí společnosti setkaly v jednom neudržitelném a pro drtivou většinu lidí nepředstavitelném, mikrosvětě. Dahmer byl jedinečný, protože nebyl psychopat (alespoň ne podle klasických diagnostických nástrojů) a jeho případ otevírá mnoho nepříjemných otázek o temnotě v každém z nás.. Téhle sérii se dá vytknout mnohé. Od jakéhosi pokrytectví kdy tvůrci (i skrze scénář) proklamují, že nechtějí Dahmera povyšovat na popkulturní ikonu, přitom se Netflix dlouhodobě veze právě na vlně popularity fenoménu sériových vrahů. Přes ne úplně jasnou strukturu vyprávění (ty nahodilé skoky v čase působily spíše jako hra na efekt, než jako něco co by bylo důležité pro dějový oblouk). Až po ne úplně přesvědčivé roubování rasových motivů do příběhu. Navzdory těmto neduhům se ale seriálu podařilo nejen vystavět důstojný pomník obětem (minimálně z takové té přiblblé, akademicko-korektní perspektivy) a představit tento příběh jako vrstevnatou socio-psychologickou mozaiku, ale i (možná neúmyslně, nebo jen nepřiznaně) vykreslit Jeffreyho jako jednu z obětí sebe samého. Jako tragicky romantického antihrdinu, který se, ke svému zděšení, stal vším o čem tajně snil.. Úžasné jsou snad všechny dialogy Dahmera s otcem (který byl podle všeho v reálu komplikovanější osobou než seriál naznačuje). Peters hraje tak, že se z toho jednomu tají dech (ikdyž si nejsem úplně jistý jak se jeho interpretace kryje s reálným vystupováním J.D.). Cave-Ellisovský soundtrack doplněný hitovkou Please dont go, krásně tvoří náladu i atmosféru. Kombinace spíše krotkého vizuálu a explicitních zvuků je nápaditá a funguje překvapivě dobře. (28.09.2022)

Zaujímavý a zároveň desivý pohľad na život a pôsobenie jedného sériového vraha. Išiel som do toho naslepo, keďže o tomto človeku som toho veľa nevedel, a bol som dosť prekvapený z tých ohavností čo spáchal, ale zase naopak aj z toho ako vybočuje z tej plejády ďalších vrahov. Zarážajúca je hlavne skutočnosť, že sa ani moc nesnažil byť opatrný a vydržal tak dlho nedolapený, mnohokrát už mal na mále, avšak dokázal sa z toho vykecať, a tak pocit nedotknuteľnosti narastal, no toto šťastie mu nemohlo vydržať večne. Na seriáli je fajn aj to, že sa nevenuje len jemu, ale priestor dostávajú aj ľudia, ktorým vstúpil do života a nie každý mal šťastie, aby z toho vyšiel živý. Atmosféra je správne mrazivá a nepríjemná, čomu dopomáha aj fakt, že tie jeho činy ani nevidíme, no naša predstavivosť spraví svoje. Evan Peters je v hlavnej úlohe priam skvostný, už len jeho pohľady a mimika mi navodili husiu kožu, prevtelil sa do toho Dahmera skvelo. Jediné čo mi tu asi vadilo, bolo to kolísavé tempo, hlavne ku konci sa to ľahko tiahlo, no celkovo som s tým veľmi spokojný a dávam tvorcom palec hore. 8,5/10  (27.09.2022)

[82%] Vysoké hodnocení tohoto nového seriálu na netflixu mě přitáhlo a tak jsem se do toho směle pustil. O postavě Dahmera jsem doposud snad nic moc víc nevěděl, takže jsem netušil do čeho jdu. A jak jsem vlastně nakonec s tímto počinem čítajíc 10 epizod spokojený? Já říkám, že jsem. Evan Peters, který zde hraje ústřední postavu psychopata/sériového zabijáka a kanibala Jeffreyho Dahmera do toho dal snad všechno co měl! Opravdu prvotřídní herecký výkon. Vlastně zpočátku při prvních epizodách jsem si říkal, jaký je to jednoduchý koncept, ale ty konkrétní scény včetně skvěle zahrané postavy psychopata - to předčilo případné nedostatky ostatních aspektů. Jak tu tak na CSFD čtu, tak někteří píší, že to mohlo být víc brutálnější co se týče krve apod. Jenže mě to takto stačilo, že úplně do detailu jisté scény vidět nebyly, ale vlastně, když o tom nyní přemýšlím, tak jich i tak bylo dost. Hlavně ponuré a tíživé atmosférou to bylo dost. Navíc to působilo i dost nechutně, když jsem se vžil do toho, jak ty rozkládající orgány lidských těl páchly. Takže autentické to bylo až až. Tématika gayů je zde hlavním středobodem všeho. Takže je tu dost scén ohledně toho. Ne každý bude asi jásat, ale dost o tom. Do nějakých 7 dílů je to dost dobrý. I ten Jeffův vývoj od dětství. Jisté situace a časové období se v různých dílech prolíná, ale orientovat se v tom dá přehledně. Poslední 3 části jsou už takové doplňující, ale stále je na co se dívat. Ty důsledky na obětech, kterým Jeff poničil životy jsou působivé. Finální epizoda mohla být trochu víc ostřejší a zapamatovatelnější, ale ani s ní nemám problém - je to vlastně dle skutečnosti, ne? Takže co k tomu ještě dodávat? Veškeré vedlejší postavy mě snad bavily  možná až na tu Glendu ... Jeffův otec mě vedle něj bavil nejvíc. Maximální počet hvězd zde nedávám, neříkám, že si to budu pouštět často, někdy se k tomu možná ještě vrátím, ale bylo to fakt hustý, zneklidňující, takže raz asi stačilo. Těchto sociopatů běhá po světe určitě dost. Takže asi tak. (29.09.2022)