dubinak

Red Dwarf do mé topky už prostě neodmyslitelně patří. Připomíná mi to mé dětství, kdy jsem ještě humoru tolik nerozumněla a právě proto tento seriál sleduji stále dokola, teď když už se můžu tak skvělým způsobem pobavit nad britskou srandou, kterou shledávám jako jednu z nejlepších a stoprocentně se přikláním k tomu, že i když jsou Britové suchaři, Američané jim v sitcomech nesahájí ani po kotníky. Red Dwarf nemá vůbec obdoby a to, co padá každou každičkou epizodu hlavním postavám z pusy má vždy neuvěřitelnou zásluhu na zlepšení mé nálady. I když děj trošičku zhruba tak v sedmé a osmé řadě upadá, v těch prvních jsem fakt dostávala záchvaty smíchu.

1. série: Přesto, že se tento seriál může zdát jako úplně debilní, praštěný a bez smyslu, naopak je tento sitcom pro znalé a inteligentní diváky, kteří se orientují v americké kultuře a politice. Scénář je napsaný naprosto úžasně a geniálně, ale až časem a postupem epizod dívák pozná, že je mířený hlavně satiricky, ironicky, politicky nekorektně a sociálně-kriticky. Už jen to, jak jsou zdejší postavy naprostými alegoriemi na odporné lidské vlastnosti, se kterými se setkáváme všude a každý den. Často vypouštějí z úst to, co se nikdy neříká a nemělo by se říkat nahlas. Obzvláště se tu poukazuje na rasismus, nadřazenost bílé rasy, vztahy Američanů s původními obyvateli, sílu médiií, alkoholismus, užívání drog a spoustu dalších společenských tabu, o kterých se moc nemluví. Tina Fey je prostě geniální tvůrkyně, která nebude asi nikdy patřičně doceněná a lidem, kteří se rozhodnou Kimmy sledovat jen pro zábavu a nebudou číst mezi řádky a poslouchat skryté narážky, unikne podstata celé této tvorby. 2. série: Nejslabší série celého seriálu. Opravdu dost pokulhává humor, a ač se soustředí nejvíce asi na postavu Tita, bohužel to nestačí a scénář má hodně hluchá místa a některé epizody opravdu nudí. To ale není důvod, proč bych to s tímhle seriálem měla vzdát, protože další série slibují hodně. Ve 3. sérii: se z Kimmy stává vysokoškolačka a k tomu feministka, proto tu máme hodně dílů o ženské síle, nerovnosti žen, ženách jako objektech, ale taky o virálním šíření příspěvků na internetu, církvi a spousty dalších ožehavých témat. Sice kvalitou dílů asi nedosáhne na první sérii, ale pořád je to hodně kvalitní záležitost, co se humoru týče a nepřestává mě to bavit. 4. série začíná přitvrzovat, co se společenské kritiky týče a dává na odiv problematiku spojenou s hnutím #metoo, pracovní morálkou a korupcí a nakonec dává i jedinečnou příležitost podívat se na díl, který ukazuje, kam by osud Kimmy směřoval, kdyby se v patnácti letech rozhodla nenastoupit do reverendovy dodávky. Kvalitativně hodně podobné první a třetí sérii. Je mi hodně líto, že Kimmy končí, ale myslím, že konec zvládli tvůrci zapracovat elegantně, dojemně, ale zároveň i šťastně a nechali nás rozloučit se s Kimmy opravdu oduševněle a příjemně. Ač je to už dlouho, co jsem tento seriál dokoukala, často si na něj vzpomínám a myslím, že není vyloučeno, že si ho někdy sjedu zase od začátku.

Pilot: První díl na mě působil s rozpačitým dojmem. 28 dní poté hadr. Bedlivě jsem přemýšlela, kam tohle může vyústit. Moc jsem nedokázala pochopit, že se dá seriál o zombie apokalypse točit tak dlouho. Já dám ale ráda šanci všemu, tudíž jsem se i přes nesympatie pustila do TWD po hlavě. 1. série se rozjíždí poněkud opatrně, efekty nejsou tak vypracované, postavy silně přibývají a zombies ve městě jsou docela hustý, logicky se ale musíme přesunout na venkov. 2. série: Nevěřila jsem svým očím. S přesunem na farmu jsem hltala díl po dílu, neskutečně se těšila na další nálož, protože akce, napětí a zvraty začínaly nabírat na pěkné rychlosti. Ve 3. sérii pomalu opouštíme farmu a stěhujeme se do vězení. Ne, že by mě opustila chuť seriál sledovat, ale mezi jednotlivými díly jsem dělala čím dál větší pauzy. Taky se mi nelíbilo, že hlavním tématem byly vztahy mezi různými tábory, soustřeďovalo se hlavně na to buď já nebo ty, a zombíci se mlátili jen tak na okraj. Pořád ale měli producenti dost co nabídnout. 4. série: Rozdělení skupiny nadělalo v ději pěknou paseku, epizody začínaly být děsivě nejednotné, zoufalé a prázdné. Neříkám, že některé nebyly vyvedené. Líbily se mi třeba pasáže se dvěma dívkami, jedna trhlejší než druhá. To, z jakého úhlu pohledu se na apokalypsu koukaly ony. Každopádně, od poloviny třetí série to trochu spadlo a přestalo to mít zájem zase se zvednout. Úplně poslední díl byl ale samozřejmě podán s velkou vervou a přesvědčením, takže se nejspíš budu muset k páté sérii zase vrátit. 5. série hodně zamíchala s obsazením. Často se mění místo dění a od nechvalného Terminu se posouváme přes kostel, nemocnici, cestu do Washingtonu, zdemolovanou komunitu až do Alexandrie. Epizody jsou vyváženější než ve čtvrté sérii, skupina je stále na cestě za neviděným cílem a postavy tentokrát drží dost pospolu. Po snové a podezřelé nabídce přidat se k přátelské komunitě, začíná růst podezření, že další díly budou nudné a nemůžu říct, že jsem z toho měla dobrý pocit. Nakonec jsem si ale rychle zvykla a v dalších epizodách se spíše seznamujeme s novými postavami a psychikou hlavních hrdinů. Celkové hodnotím pátou sérii velmi kladně. Během 6. série zůstáváme po většině času v Alexandrii, neprobíhá žádné stěhování, pouze takové ty malé nutné 'mise', máme tu pár vztahových zvratů, jednu invazi zombie, ubývají a zároveň přibývají postavy, dočkáme se několika zranění a také nové, zatím přátelské, komunity a na druhou stranu také absolutně nepřátelské početné komunity, která našim hrdinům do budoucna asi pekelně zavaří. Šestá série mi připadala podobná té paté, možná byla lehce zmatenější, skupina se dost často a vždy jen na krátké úseky rozdělovala a zase shledávala, avšak nepřinesla nic extra nového. Kromě posledního osudového, brutálního dílu, který bez pochyb každého nalákal na sedmou řadu. Uvidíme co nás čeká. Moc růžově to pro Ricka nevypadá. 7. série se probírá po nejvíce šokujícím díle v historii TWD a začíná pěkně bolestně. V této řadě se hlavně seznamujeme s novými komunitami, které jsou stejnými otroky Negana jako Alexandrie. Smrtí přibývá, naděje ubývá a Rick se snaží smlouvat ostatní komunity k boji proti Spasitelům. Proto je tato série opravdu výjimečná hlavně svým čím dál depresivnějším podtónem. Poslední díl byl podle mých představ, ale mohl být trošičku akčnější. Ale jinak spokojenost. 8. série je sice trochu hořké probuzení po neúspěšném zabití Negana, ovšem prvních pár dílů je docela kvalitních a tvůrci se stále snaží držet diváka při smyslech. Pro mě to sice občas byl už trochu zmatek, už se začínám ztrácet ve veškerých těch postavách, které někdy nevím, kam zařadit a čeho je moc, toho je prostě příliš. Několik zápletek nebo scén tu bylo dost zbytečných, protože pak zkrátka vyšumí do prázdna nebo nejsou podstatné. Holt ale musíme skousnout fakt, že Negana dostaneme opět až ve finále, tudíž je ta cesta ještě dost dlouhá. Tím se dostávám k tomu, že finální díl byl neskutečné zklamání a velice smutně musíme přijmout fakt, že tento seriál bude zase vařit z vody v dalších sériích. Myslím, že i ti největší fanoušci by uvítali, kdyby už tento seriál mířil ke zdárnému konci. Po minulé sérii jsem se na 9. sérii už ani nějak moc netěšila, protože mě opravdu naštvala a věděla jsem, že nás čeká další kolovrátek dobře známých scén. První polovina řady se opravdu i tak tvářila a já měla prostě problém se do ní více ponořit. Po odchodu Ricka ale nabral seriál další nečekané obrátky a já zase čumim jak péro z gauče, kde se to v tvůrcích bere a můžu říct, že druhá polovina je zatím po druhé sérii asi to nejlepší, co jsme tu potkali. Oceňuji brutální a originální nápad s novými záporaky a Rudá svatba byla stejně jako v šesté sérii absolutně na špici a brečela jsem u ní jak želva. Zkrátka, jak jsem si u osmé série přála, aby už Walking Dead finišovalo, tak si teď přeju, aby pokračování přišlo co nejrychleji. Hodně dobrý stand up. 10. série je doslovné zmrtvýchvstání celého seriálu Walking Dead. Jak jsem si po 8. sérii přála, aby už skončil a po 9. sérii, aby co nejdříve pokračoval, tak u této série jsem si přála, ať seriál nikdy neskončí. Kvalita, která se linula od druhé poloviny 9. série normálně neztratila dech a ani trochu se teď nepolevuje. Sama tomu pořád nemůžu uvěřit, ale podle mě je tohle fakt série konkurenční k těm nejlepším, co tvůrci nabídli. Nehodlám ani čekat s hodnocením až po posledním díle, který jsme zatím neviděli, protože tohle je prostě potřeba vykřičet do světa. Desátá série je oficiálně skoro to nejlepší, co zatím TWD dokázalo nabídnout. Nové postavy se tu už nehemží jak mravenci, tudíž se krásně můžeme soustředit jen na ty důležité, zvraty jsou tentokrát překvapivé a šokující, protivníci našich hrdinů jsou hustější než kdy dřív a hlavně náznak návratu Ricka visí ve vzduchu. Jsem strášně ráda, že se tento seriál, jako jeden z mála vyhnul zkracování sérií, protože to je trend, který by Walking Dead opravdu neslušel.

Historicky nejvelkolepější seriálová událost v dějinách světové kinematografie. Můj životní cíl? Někdy v životě tenhle seriál zkouknout celý ještě jednou od začátku.

Zezačátku nikdy Britům úplně nedůvěřuji, co se týče záruky zábavy, oni mají ale točení svých sitcomů docela v oblibě, a tak jsem do toho šla po hlavě. No, a za pár dní jsem měla všechny díly za sebou. Pilot mi přišel sice trochu trapný, ale dala jsem tomu šanci a dostala velice slušnou, vtipnou, britskou nadílku se skvělou postavou, Mauricem Mossem, který tomu všemu teprve dával pořádný koule a jeho hlášky byly jisto jistě nejlepší.

Zprvu mám vždy trochu z Britů strach, ale začínám jim v takovýchto sitcomech důvěřovat. Humor je jednoduchý, ale vtipný, a vtipný takovým způsobem, že se u něj třeba vážně i směju nahlas, narozdíl od spousty nynějších amerických patlanin. Pár prvních dílů mi moc nelezlo pod kůži, ale velmi rychle se to změnilo. Po druhém zhlédnutí celého seriálu dávám plný počet. Dlouho jsem na tak vtipný počin nenarazila.

Uznávám, že to strašlivě zavání feminismem, ale často je to neuěřitelně zábavné a každý díl hýří neskutečnými hláškami ze strany kontroverzní Samanthy. I přesto, že to nejčastěji v posledních dílech kazí většinou jen hlavní hrdinka Carrie, kterou paradoxně ze skupiny dam můžu asi nejméně, stejně je její i scénář osatních plný trefných poznámek, které jen prozrazují to, co se žena neodváží říct nahlas. Proto je to u dam tolik oblíbené. A ač je na čsfd po většině můžu, nedivím se zdejšímu hodnocení. Nedivím se ovšem ani tomu, pokud si berou ony prořeky tolik na srdce, asi bych se k tomuto seriálu jako muž stavila jinak. Za mě ale za pět hvězd.

Že je nemožné natočit český a navíc k tomu opravdu vtipný sitcom? No, světe div se, právě jste navštívili jeho profil. Comeback má sice velice specifický humor a rozumím, že spousta lidí má k němu předsudky nebo ho nemá rádo. Pro mě je ale Comeback špičkou v českých komediálních seriálech, kterých je opravdu skoro nulové číslo. Kromě asidvou epizod jsou výborné všechny a scénáře jsou prošpikované vtipnými hláškami. Námět je navíc neskutečně originální na české poměry. Skvělé je navíc i obsazení a od dob Comebacku jsem Matonohu snad neviděla v jediné sympatické roli. Skvělá Babčáková i Batulková. Prostě za mě famózní a nehodlám se zviklat zdejším sucharským hodnocením.

1. série je masakroidní jízda, jejíž hajp je tímto absolutně obhájený a mezi lidmi se správně šušká, že to je prostě must-see záležitost a Netflixová povinnost. Seriál jako dělaný pro binge-watching, protože jeho tempo vás nepustí a každičký závěr kterékoliv epizody je hojným lákadlem ani to tlačítko nemačkat a prostě jít na další díl. A jestli vás odrazuje jenom to, že je to španělský seriál, tak vězte, že španělština je tak melodický jazyk, že vás bude krásně hladit v uších a pro mě byla velice příjemná změna přepnout na chvíli z angličtiny. Když jsme u toho, další věcí, co považuji za neskutečnou, je že něco tak svižného, kvalitního, drahého a hlavně brilantně napsaného vzniklo v Evropě, ne až tak velkou dálku od nás. Španělé nasadili seriálové tvorbě laťku opravdu hodně hodně vysoko. Postavy si zamilujete velmi rychle, určitě aspoň některé z nich. Berlín tomuto týmu dodává ten správný charakterní a zmrdský šmrnc a Profesor má prostě sexy mozek. Jak už tu bylo zmíněno v mnoha komentářích, tohle je fascinující šachová partie mezi zločinci(?) a policií. Prostě dokonalost. 2. série není ani o kapičku horší, než ta první, ba naopak. Situace se vyostřuje, Profesorovi hoří koudel u zadku čím dál víc, nepředvídatelnost děje se hlásí o slovo, vztahy se osvětlují a jde i o životy. Druhá série tak moc šlape té první na paty a předhání se s ní, že už je od sebe ani moc nedokážu kvalitativně rozlišit. Jen mi řekněte, jak tohle může mít další dvěsérie o loupeži. Uvidíme. 3. série je napěchovaná novými postavami a novými plány a naše partička se přesouvá do Španělské národní banky, kterou už nebude taková sranda pokořit. První půlka měla možná lehounce skluz oproti prvním dvěma sériím a o tom, že je něco jinak svědčilo i to, že jsem měla od seriálu poměrně dlouhou pauzu asi tak po půlce série. Když jsem se k němu ale dostala zpátky, už to byl zase sešup. Policie už se s tím tentokrát taky vůbec nehodlá prdět a všechno je mnohem brutálnější a víc nemilosrdné. Nové postavy mi vůbec nepřekážely, naopak jsou docela příjemným zpestřením a některé i hýbou dějem. Potěšily flashbacky na starého dobrého Berlina a na počátek plánování. Stejně ale asi hvězdičku uberu, protože přitaženost za vlasy tu už občas malinko přesahuje hranice. 4. série nešetří brutálně překvapivými zvraty a děj je přímo nabomben vzrušující akcí. Mě to prostě vtáhlo hned a přesto, že zloději tu mají pořád dost toho scénaristického štěstíčka, dojde i na jedno nemilosrdné škrtnutí z řad oblíbených postav, které je opravdu hodně emocionální a pro skalní fanoušky opravdová rána. Oproti třetí sérii to pro mě byla fakt nezastavitelná jízda a rozpaky jsem z ní neměla ani na vteřinu. Tohle je zatím jeden z nejpovedenějších seriálů za poslední léta a už se klepu na pátou sérii. 5. série je absolutně masakroidní nářez a první půlka je hodna toho pustit si ji hezky ohuleně na repráčky, až se budou sousedi divit. Ta je totiž naprosto prošpikovaná akčními scénami, brutálním body countem a samozřejmě geniální strategií zločinců, která nemůže v žádné řadě chybět. Třetí díl s Aliciiným porodem u Profesora je podle mě strop první poloviny, kdežto desátý díl je strop té druhé a zároveň celého tohoto bezkonkurenčního španělského klenotu, který se nebudu zdráhat si jednou zopakovat. Naprosto vůbec jsem nevěřila tomu, že to dokážou zakončit tímhle způsobem, aby byli spokojení hlavně diváci. S těmito postavami se mi loučí opravdu, ale opravdu špatně, ale v nejlepším se má přestat a právě proto se muselo zabránit tomu, aby měl LCDP nesmyslně další série, které by pak ublížily kvalitě. Rozum zůstává stát nad tím, jak tento scénář dokázal vymazlit veškeré detaily, které se proplétají i z předešlých sérii ve smysluplný celek. Tohle bylo fakt intenzivní orgasmické finále a západní kultura se má od Evropanů co učit.

Tohle se mi ještě v životě nestalo, abych na nějaký seriál po zhlédnutí myslela každý každičký den a přemítala o něm pořád dokola a dokola. Myslím, že se s tímto počinem Murphy dostal na vrchol své režisérské kariéry a ač mě jeho dřívější úctyhodné dvě řady American Crime Story posadily taky slušně na zadek, příběh Jeffreyho Dahmera vytvořen jeho pohledem mě v podstatě nenechává spát doteď. Absolutně jsem nečekala, že by na mě mohl mít seriál pro Netflix takový dopad. Z 90% za to ale může nepochopitelně brilantní a naprosto dechberoucí výkon Evana Peterse a jeho ne/výrazové brýlové hraní. Od srdce doufám, že za tohle uvidí nějakou cenu, protože mě nenapadá nikdo na světě, kdo by si to momentálně zasloužil víc. Nejen proto, že muselo být extrémně těžké zahrát a vžít se do někoho, kdo má na svědomí tak nelidské činy, ale i proto, že Jeffrey Dahmer je tak neuchopitelná osobnost ať už kvůli své inteligenci, postoji k tomu, co udělal a jak byl schopen o tom poměrně otevřeně mluvit. Tento seriál mě donutil pustit si snad všechny rozhovory s Dahmerem na YouTube, které byly k nalezení, protože mi to mozek prostě nebere a zároveň mě celý ten příběh strašně přitahuje. Faktorem, proč jsem ale tak poznamenaná je i naprosto podmanivá a hypnotizující hudba Nicka Cavea, skvěle vybrané osmdesátkové soundtracky a to, jak hloubkově to bylo celé napsané, natočené a nabídlo to i tolik potřebné zrcadlo tehdejší americké společnosti a zvrhlému policejnímu systému. Samozřejmě by pro mě jako hororového hltače bylo explicitnější gore třešničkou na dortu, ale chápu důvod, proč tomu tak nebylo vzhledem k respektu k pozůstalým a myslím, že to na škodu vůbec nebylo, protože tento seriál je hrůzostrašný a dokonale depresivní i bez násilí. Už ho zapínám podruhé, protože herecký koncert Evana Peterse se mi zažral pod kůži tak znepokojujícím způsobem, že mi asi přivodil jakýsi druh platonického stockholmského syndromu. Úplně se mi vrací vzpomínky na základku, kdy jsem ho milovala v American Horror Story jako Kita Walkera a měla ho všude na tapetě. Neuvěřitelný, bezkonkurenční, dechberoucí Evan.