Onibaba

Tam, v pampovém rákosí, ti najevo dám... Středověk v Japonsku - mluví se rychle, jedná se rychle, protože hlad je nejlepší... vrah a ani chtíč za ním nijak výrazně nezaostává. Hlavně je třeba neztratit tvář... Nejstrašidelnější byl název, ale obrazová i zvuková stránka měla též něco do sebe, v podstatě jsem si Onibabu nečekaně užila :-) Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (23.04.2015)

"Kde je moje snacha? Bez ní nemůžu ani zabíjet!" :o) Japonské žánrové filmy ze středověku jsou světem samým o sobě, který mě do jisté míry pořád míjí, ve srovnání s nadšením mnoha zdejších uživatelů tolik nestrhává, přesto však něčím zvláštním způsobem i fascinuje. Onibabu jsem před pár lety opakovaně vypl do 15ti minut podobně jako zhoubnou Sakuru, která mě nakonec s novou šancí bavila, takže včera jsem se konečně nechal vtáhnout osobitou atmosférou a pomalu se odvíjejícím šíleným dějem i v Onibabě. Hluboká jáma coby ukrytá zhoubná past je zdařilým horrorovým prvkem, vhled do odlehlé divočiny v kruhu několika postav s evidentní dlouhodobou zkázou (až absencí) morálky mě v nejedné scéně upoutal a více dialogů zdařile představilo i pozadí tohoto světa ohledně sužování válkami a hladomorem. Neotřelé japonské herectví mě u nejednoho dialogu (zvláště mezi ženami dvou generací, ale také s potulným samurajem) nečekaně bavilo, až jsem měl občas dojem (možná nechtěného?) nadhledu směřujícího k absurdní komedii a vyvrcholení s příchozí maskou přináší již v regulérní horror, který dokáže napínat a uzemnit, včetně fantaskního prvku akcentujícího motiv trestu. Přes tuto menší barvitost a velkou osobitost ale nejednou došlo na pasáže, nimiž jsem se prodíral s pocitem ztráty tempa nebo monotónnosti. Z toho důvodu nedokážu zatím udělit víc než silné 3 hvězdičky. [70%] (15.07.2024)

Asi nejvíce mě zaujal samotný začátek a zjištění, jakpak to se obě ženy živí v době nedostatku. Vychytralé ženy neznají slovo soucit a díky přírodním podmínkám (vysoké trávě) zabíjejí každého na potkání. Nešlo ani tak o to, jak je zabili, ale co s těly následně dělaly. Místy mi přejel i mráz po zádech, zvláště když stařena nahodila ten svůj kamenný obličej. Právě v těchto pasážích atmosféra neskutečně gradovala a to i díky přílivu mrazícího napětí. K scenérii před námi jsme nepotřebovali ani žádné dialogy. Na co slova, když činy hovoří za vše. On byl celkově film dost skoupý na slovo. Ta největší psycho podívaná však měla teprve přijít na řadu. Prostřední pasáž se pak změnila v jakési romantické drama, kdy se začnou mladé ženě zapalovat lýtka a ochotně podrží nadrženému sousedovi. Což o to Jitsuko Yoshimura je pěkná ženská, ale já se začal lehce nudit. Bylo sice zábavné sledovat lehkomyslné Hachiho chování, ale nejvíc se mi líbila postupná proměna tchýně. Tahle bába se rovněž nebála odhalit a jak sama naznačila, taky jí pěkně svrběla. Její nejdůležitější chvíle a zároveň i zlatý hřeb večera, však měli teprve přijít. Jakmile se totiž na scéně objeví ona toužebně očekávaná démonická maska, nabyde atmosféra opět na síle. Grandiózní finále je pak sladkou odměnou všem, jenž se vydrželi dívat až dokonce. Já však pevně věřím, že to nikomu nedělalo žádný větší problém. (27.04.2012)

Fenomenální záležitost, která si přes nízký rozpočet, krátkou natáčecí dobu i +- nulová očekávání, právem získala neuvěřitelný úspěch. Skvělé téma, hypnotická kamera a hudba, Kei Sató ve vrcholné herecké formě. Lány rákosu navozují pocit zvláštní odtrženosti a jejich pohyb ve větru jakoby celému snímku dodával specifický rytmus. Naturalistický, dramatický příběh okořeněný rafinovanými horrorovými prvky je bez mezer, syrový, psychologicky geniálně vypointovaný závěr má neuvěřitelnou sílu (rozhodně stojí za to, zaměřit se na herecký koncert, který ve finální scéně předvádí Jitsuko Yoshimura - jak se její postavy zmocňuje podvědomí..skutečně bonbónek). Přestože má očekávání byla značně vysoká, byl jsem zcela nadšen a nezbývá, než suše konstatovat, že Shindo je génius. (06.12.2008)

Ide v podstate o rozprávku pre dospelých. Príbeh o tom, že robiť zlé veci je zlé a postihne vás zaslúžený trest. Zúfalstvo, nadržanosť vs svedomie, následky činov. Tu nie je nikto hodný. Každý, aj keď z pochopiteľných dôvodov pod vplyvom okolností, robí čo musí, na čo má žalúdok, aby prežil. Pôsobia tu teda oveľa výraznejšie základné pudy a potreby. Bavilo ma prostredie neustále šuchotiacej vysokej trávy a do toho zvolený hudobný podkres. Príbeh, ako sa na "rozprávku" patrí, jednoduchý s jasne rozdanými kartami vlastností jednotlivých postáv. Tu jednoznačne platí, že forma je viac ako obsah. (27.12.2023)