Čiernočierna tma

Budiž tma. Budiž atmosférický lov na člověka. Budiž béčko jak bradavice na bosorčině bradě bez boje s bezvýznamností. Což mi nevadí ani v nejmenším, natočena náležitě stylově brutalita přemůže božskost vyzdvihovaného umění jedna dvě. Vadí mi to, že tma tmoucí je v případě charakterů přece jen trochu málo černá a zatlačit víc na pilu ve vykreslení postav by vůbec neuškodilo. Být Riddick skutečně vyšinutý vrah namísto celkem normálního drsňáka, mohlo to být o vel'a zajímavější a moje hodnocení mohlo hravě převýšit počet sluncí kolem jedné útulné planetky oplývající navýsost zajímavou faunou. Tak jako tak bych ale domů chtěla mnohem víc jednu z těch roztomilých potvůrek než Vina Diesela. (09.04.2010)

|84%| Celá léta mi tahle série byla ukradená a nic mi neříkala. Ukradená je asi silné slovo. Až při blížení premiéry třetího dílu jsem si říkal, že bych si tuto slavnou sérii měl zkompletovat. A ono se to vyplatilo. Alespon prozatím v tomto případě, v tomto prvním díle. Jedním z důvodů proč jsem se do toho pustil byl fakt, že mám Vina Diesela rád, především a hlavně v rychle a zběsilé sérii pro kterou mám slabost. Nyní k tomutu dílu. Úvod mi přišel trochu obyčejný a až moc laciný - na pohled, havárie lodi a tak dále, ale po zhruba 10 minutách mě ta pachut, nebo spíše nezáživnost velmi rychle přešla - zvláštní. Film se začal hezky rozbíhat. Prvních 30 minut krásně se vše vyjasnovalo, postavy, uprchlý vrah a vězen Riddick, kterému nakonec tým posádky začal více důvěřovat, nebot jejich nepřítelem byly kdejaké monstra na oné planetě. Potenciál mohl být více využit, nějaké nejasnosti, detaily k Riddickově osobnosti, jeho oči atd. Ještě tak nějaký nápad mohl přibýt. Emoce totálně chyběly, ale nevadilo to. Prostě drsný, surový styl filmu, kde je v normálu, třeba krvavé zabití malého kluka, nekompromisnost od Riddicka atd. Občas zde byl humor trochu. Nejlepší hřebem filmu byly hlášky od Diesla, které mě dostali. "Stoprocentně věřím v boha a zároven ho nenávidím." A tak dále. Takže pěkná žánrovka jako sci-fi to fungovalo výborně jako staré klasiky. Cítil jsem obdobnou atmosféru jako třeba u vetřelce, kde je skupinka lidí, kteří jsou pohromadě a postupně je vraždí nějaké monstra. Takže to se opravdu cení. Vylepšit to trochu, přidat nápady, dotáhnout potenciál, přidat nějaká další mostra, více napínavosti atd tak jdu do plného počtu, něco tomu chybí, ale to mi nepřekáží. Ani ta celková lacinost mi nevadí až na úvod. Takže se z toho vytřískalo co se dalo teda. Poslední zhruba čtyřicetiminutovka velmi svižná a už napínavá. Rko zde bylo a krev taky, ikdyž to mohlo být drsnější. Hudba úplně obyčejná, ale fungovala a měla svůj základní motiv. Herci byly výborní, rom Diesla mě zde hodně bavil Cole Hauser a i Radha Mitchell. Finále zvládnuté. Co k tomu víc dodávat ? Po letech film působí furt dobře jak jsem zakusil, takže se nestydím, že mi tento film unikal. Určitě se k němu ještě vrátím. Velmi dobré pocity mám a to je hlavní. (02.10.2013)

Dobře vystavěný příběh. Solidně natočeno. Diesel motorek své Vehicle Identification Number představil pro mne poprvé, o to však výrazněji. Okamžitě naskočil na korbu vejtřasky, převážejcící mé oblíbence přes zákopy zapomnění, byť se řada z nich vynasnažila své renomé v pozdějších počinech co nejlépe posrat. A on obzvláště. (17.05.2013)

Černočerná tma není ničím víc, než dějově rutinním nízkorozpočtovým béčkem o ztroskotancích na planetě obývané agresivními zubatými potvorami. Twohyho nápadité režijní uchopení však film v mnohém posunuje ještě o kousíček dál, než dosáhly mnohé tituly kategorie A. Krom používání sytých barevných filtrů a jiných fines má velký kus hutné atmosféry na svědomí postava Riddicka. Ten se stává příjemně zneklidňujícím elementem a jeho přítomnost dobře funguje jako katalyzátor vzájemné chemické reakce mezi ostatními postavami. Pitch Black ani neprojevuje snahu vyskočit z útulné béčkové škatulky a proč taky? Ti co mají k žánru kladný vztah, budou s filmem jistě spokojeni. (06.11.2007)

Necourej se po setmění tam, kde to neznáš. Černočernou tmu vnímám podobně, jako mladistvou ženštinu, která se snaží experimentovat se stylem svého oblékání tak dlouho, až nakonec dosáhne vzhledu staré brécy. Atmosferický film založený na charismatu pana Nafty připomínajícího plavce na olympiádě, což zrovna nevím, jestli je výhra nebo prohra. Dohodněme se na plichtě a nechme ho plavat. (21.09.2013)