Athena

Athena je inovativní kus francouzské filmařiny, která na vás křičí a zavaluje vás především choreografickým úžasem. Kamera Boucarda a hudba Surkina dělá s vašim tělem i duší podmanivé kusy. Pastva pro oči. Ale pro srdce nic nezbylo. Těžko cítit tragédii v propasti tří bratrů, když k jedinému z nich necítíme naprosto vůbec nic. Jeden chce pomstu, druhý chce přežít a namastit si kapsu a třetí se snaží celou situaci uklidnit. Jsou to jednorozměrné figury co "pobíhají tam a sem vytuněnou" scenérií, křičí nebo zadumaně čučí. Takže se může dít ve filmu cokoli a já vlastně pokaždé jen řeším, kolik záběrů že to teď bylo a říkám si woow. Ale cítím něco? Vůbec nic a co je nejhorší, je mi úplně jedno, jak to s kým dopadne. Athena se snaží okatě být něčím mnohem víc a v tom právě selhává. A těch pár hovorů s mámou, které se to snaží posunout do osudovější hloubky? Marná snaha, nedaří se. Bohužel. Je to škoda. Dát stejnou péči postavám jako zbytku a mohlo jít o jeden z nejzásadnějších francouzských filmů poslední doby. Takhle jde v mých očích jen o úchvatnou ukázku brilantně vypiplané - choreografické filmařiny. Nic víc, nic míň. 70% (30.09.2022)

Tvorbu Romaina Gavrase sleduju už nějaký ten rok a tak pokaždé, když konečně něco vyplodí, nemůžu si to samozřejmě nechat ujít. Jeho estetické a sugestivní pojetí násilí mě bavilo už v hudebních videoklipech, co natáčel dříve. 'Athena' vypadá námětem jako vystřižená pro řecko-francouzského filmaře, ale víceméně, i přes intenzivní close-upy a dlouhé záběry z prostředí chaotických bojů, kdy z důvodu smrti jednoho kluka, jsou vyvolány bouře nepokojů, nejen ve vyobrazené části tohohle filmu, ale po celé Francii, se jen pachtíme do složitého vztahu dvou bratrů zemřelého chlapce, přičemž každý stojí na opačné straně. Nebudu lhát, tempo je mnohdy tak intenz, že vás to fakt nenechá nudit, ale zároveň je to jaksi mdlé, do hloubky, do obsahu, působí to hrozně prvoplánovaně, klouže to tak nějak po povrchu, i když to nepostrádá emoce, jenže člověk jakoby "měl fakt málo důvodů, aby mu mělo záležet na jakékoliv z postav" ale je zajímavý, že hned dva francouzský filmy takhle po sobě a vyobrazuje to Francii jako jakýsi ghetto bující revolucí proti establishmentu. (17.04.2023)

Athena je film, kterej šlape od začátku až do konce. Je sice pravda, že začne tím nejlepší a ve závěru to tak docela nesemele, protože nevěnuje postavám toliko do hloubky na to, aby jejich počínání diváka emocionálně sevřelo a semlelo, ale tematicky je to završeno více než dobře. Jde o nepokoje na francouzském sídlišti, které začaly poté, co uniklo video, kde pár policajtů ubilo malého kluka - migranta. Film na konec ukáže, jak to celé vlastně bylo a film tak není toliko o rebélii proti nespravedlivému systému, nýbrž o důležitosti dialogu, porozumění, následcích jejich absence a nahromaděné frustraci. Krom toho, že je to celé úchvatně natočené je to také vyprávěno z pohledu tří postav - bratrů oné oběti. Tito bratři vhodně reprezentují tři způsoby, jakými migranti můžou reagovat na svou životní situaci uvnitř jiného státu: 1. Abdul se z nich tří nejvíc přizpůsobil. Stal se vojákem sloužícím pod francouzskou vlajkou a to, že je náboženstvím muslim, pak jeho francouzskému okolí nevadí, hlavně dokud to nedává moc najevo. Svým způsobem je tak ideálně asimilovaný, protože už ani nepřipomíná svůj původ. 2. Moktar je oportunista, který od začátku vidí, že jako imigrant to bude mít v normální společnosti příliš těžké, a tak se uchýlí do světa ilegality, ve které může jednodušeji uspět. 3. Karim je z nich tří nejvíc radikální. Se systémem se nikdy nesmíří a raději uvidí všechno hořet za svou pravdu, než aby se sklonil a toleroval nespravedlnost. (30.10.2022)

Nemám pocit, že by bylo nutné pokoušet se o něco emočně silnějšího, vždyť dění mluví za vše. O postavách nebylo třeba vědět tolik, když ono tolik v tomto případě pro jejich hlubší poznání stejně zdaleka nestačí. Stačilo stručné rozestavění figurek, názor každého z bratrů na situaci a ve zbytku to, v čem je Romain Gavras nejsilnější, zcela pohlcující klipová forma. Přepadení policejní stanice a jízda zpět na sídliště Athena spolehlivě vtáhnou do bitevní vřavy. Kamera proplouvá místnostmi, v nichž panuje dokonalá souhra, každý dělá přesně to, co má, i ten poslední za postavou v záběru má svůj smysl. Není to jen první polovina, v tomto trendu se pokračuje i dále, ale právě s větším prostorem pro příběh, který pouze přidává další otázky. Atmosféra, ale i Sami Slimane však na výbornou. 75% (19.01.2023)

Když pohyb kamery zastírá jakoukoliv režijní a inscenační bezradnost, tak prostě ani já nemám kde brát. Kdyby to byl desetiminutový videoklip k M.I.A., tak super, ale tady nefunguje ani ta hudba. S tou by se totiž se zlou potázal i na klauzurách FAMU. Romaine tak moc tě mám rád, až je mi z toho nějak prázdně. (05.10.2022)