Réžia:
Claude BerriKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Jean-Claude PetitHrajú:
Yves Montand, Gérard Depardieu, Daniel Auteuil, Elisabeth Depardieu, Margarita Lozano, Ernestine Mazurowna, Roger Souza, Chantal Liennel, Armand Meffre (viac)Obsahy(1)
Nejrozsáhlejší prózou francouzského spisovatele Marcela Pagnola je jeho dvoudílný román Živá voda. Vrací se v něm, tak jako ve většině svých děl, do rodného kraje Provence, okolí městečka Aubagne blízko Marseille. V roce 1952 Pagnol svůj román sám zfilmoval pod názvem Manon od pramene.
O třicet let později francouzský režisér Claude Berri vytvořil novou dvoudílnou adaptaci. Scénář napsal spolu s Gérardem Brachem, ke kameře si pozval renomovaného kameramana Bruna Nuyttena. Také při hereckém obsazování měl režisér šťastnou ruku: pro Yvese Montanda byla role Césara jednou z životních příležitostí a Daniel Auteuil získal za interpretaci prosťáčka Ugolina francouzskou prestižní cenu Césara. Hvězdné obsazení doplňuje Gérard Depardieu a půvabná Emmanuelle Béartová.
Kraj kolem Aubagne, vyprahlé podhůří Alp, nedává jejím obyvatelům velkou příležitost k obživě. Vše závisí na dostatku vody a kvalitě půdy. Horké slunce a práce tvrdá jako kamení na polích, formuje charaktery lidí, kteří jsou často velmi neúprosní k sobě, stejně jako k ostatním. César se svým synovcem Ugolinem se těší, že lacino vykoupí majetek po zemřelém sousedovi. Jeho pozemek má totiž cenu zlata, je na něm pramen, o kterém nikdo neví...
(oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (147)
Claude Berri, bezpochyby skvělý režisér si vybral k natočení Pagnolovu (což byl skvělý spisovatel) předlohu ze skvělého prostředí a obsadil ji skvělými herci. No a takto vzniknul skvělý film. Poselství nese jasné: Že jsou venkované milí, vstřícní a charakterní? Tedy lepší než měšťáci? Hovno. Sám jsem z venkova. Kurvy závistivé, všehoschopné to jsou. http://www.youtube.com/watch?v=V44E_YanQsg&feature=related ()
Kritický realismus může kvést i v naší době. Básník Provence Marcel Pagnol (1895-1974), který stojí v pozadí této filmové série, má svými pohledy do zřejmě meziválečné (?) jihovýchodní Francie, i Francie svého dětství, co nabídnout. Vrstevník např. našeho Jaroslava Havlíčka nebo výrazného představitele ruralistické generace Františka Křeliny či Švéda Moberga konfrontuje sluncem zalitou krajinu gaugoinovských či goghovských obrazů s nejpřízemnějšími pudy tamějších nejchamtivějších sedláků a statkářů. Dnes vyhynulý lidský typ je schopen všeho - i zničení slušného člověka. Trio Depardieu-Montand-Auteil v tomto tématu doslova exceluje; zvlášť silně působí Auteilova kreace sice přiboudlého, ale jinak stejně bezohledného jedince jako jeho neblahý strýc. Přidáme-li k tomuto triu čtvrté jméno, jméno slavného režiséra Clauda Berriho, jistota až geniální filmové kvality je takřka jistě zaručena. A s ní i nevšední divácký zážitek. ()
První díl jednoznačně táhne příběh o tragédii Depardieuho, která i přes to, že ho nemám rád, na mě hluboce zapůsobila. Jednoduché drama o sousedké závisti, která dokáže eskalovat v neskutečných rovinách mě prostě dostalo. Životní role? Asi všechny hlavních postav.. ale nejspíš to je klišé. Natěšenost na druhý díl maximální. ()
Reklama na krásy prosluněné Provence skrze cynicky upřímný lidský příběh, který je nám čecháčkům velmi blízký. Člověk totiž rád vidí, že vychcánci a prospěcháři nejsou jen v našich luzích a hájích, ale že se jako králící množí prostě všude tam, kde se naskytne příležitost si přilepšit. Nejvyšších met se to dotýká hlavně díky triu statkářů. Ono taky s Auteuilem, Montandem a Depardieuem by šlo dost těžko natočit špatně zahraný film. Bohužel, to však k dokonalému zážitku nestačí, jelikož střední pasáž je přeci jen oproti výbornému úvodu až zbytečně průměrná a bez momentu překvapení. Je to stále dokola jedno a totéž schéma. Ovšem klidně přiznám, že jsem si to uvědomil až po skončení, protože hudba s kamerou tento nedostatek s úspěchem maskují. Tak dobře, až má člověk chuť jít si sednou někam do parku, tam otevřít dobré víno, kochat se přírodou a zapomenout na ty vychcánky všude kolem. ()
Silný příběh o tom jak dokážeme myslet jen na svůj prospěch a kam až dokážeme zajít. Přitom by stačilo si jen pomoci a nejen, že si splníme sen, ale získáme i mnohem více a to přátelství. Takhle jsem se skoro celý film modlil za déšť a držel Jeanovi pěsti. Gérard tu hraje jednu z Top rolí, pracovitý sympaťák, kterému by byla radost pomoci. Daniel svou roli hraje taky zatraceně dobře a nejen on. K tomu moc krásná hudba a už teď se těším na druhé pokračování. 9/10 ()
Galéria (22)
Fotka © Orion Classics
Zaujímavosti (4)
- Gérard Depardieu (Jean de Florette) si v tomto filmu zahrál po boku své tehdejší ženy Elisabeth Depardieu (Aimee Cadoret), se kterou si zahrál celkem v pěti filmech – Nausicaa (1970), Les Aventures de Zadig (1970), Tartuffe (1984), Jean od Floretty (1986) a Le Garçu (1995). (Georgex)
- Během předprodukce bylo zasazeno 12 000 karafiátů a přesazeno tucet olivovníků se stářím několik stovek let. (ČSFD)
- Původně nabídl Claude Berri roli Ugolina (Daniel Auteuil) Colucheovi, neshodli se ale na výši honoráře a Coluche ji odmítl. (Namaste)
Reklama