Dvaja muži v meste

Dva herečtí velikáni v příběhu tak opravdovém a úpřímném, až z toho nepříjemně mrazí. První půlka je sice trochu zdlouhavá a nezáživná, ale ta druhá vše bohatě vynahradí a strhne divákovu pozornost skutečně nevídaným způsobem. Emocionálně silné zakončení je pravda to jediné, které si opravdu zoufale nepřejeme, ale celkové vyznění a působivost snímku jen zvýrazňuje..80% (28.03.2013)

Film José Giovanniho může působit na první pohled trochu přímočáře a černobíle, nicméně stejně ve mne vyvolal vedle celé škály emocí i spoustu podnětů k zamyšlení. Gino Strabliggi se pro mne v průběhu filmu stal pozoruhudnou postavou... navrátilec z vězení přichází nešťastnou náhodou o svou milovanou ženu, ale také ho pronásleduje slizký komisař. Nicméně pro svou agresivní povahu (viz. scénu se sousedy a hluku v baráku) mi Gino zůstal i tak zčásti nesympatický a klíčový incident s komisařem v propuknutí afektu můj vztah jen prohloubil. Přesto jsem s ním v okamžiku odsouzení na nejvyšší trest začal plně soucitit. Tenhle film v sobě má totiž kromě silného námětu nesmírně působivé dramatické momenty, zejména s blížícím se závěrem, ztvárněné často beze slov... to dlouhé ticho a vzájemné pohledy očí Gabina a Delona to teprve umocňují. A také má skvěle napsané i zdánlivě vedlejší postavy, jakou je například obhájkyně, bojující za spravedlivost v soudním procesu, kde poukazuje na to, jakou skázu světu může přinášet existence trestu smrti. A ve kterém vztahu se pak ukrývají ti Dva muži ve městě? Jsou to Cazaneuve s Ginem, když kráčejí spolu městem a doufají v pěknou budoucnost? Nebo Gino doplácející na svou minulost a tvrdší povahu pod přítomností fanatického komisaře (o nichž nám moudrý Cazaneuve od počátku vypráví)? Nebo dvojici tvoří onen fanatický komisař v protikladu k vychovateli (který svým způsobem má na celém případu jistou vinu od momentu boje za Ginovo propuštění), přičemž oba tak zasahují do Ginova osudu zcela odlišným způsobem? Nejednoznačnost názvu i různé paradoxy v tomto případě ve mě jenom potvrzují kvalitu a myšlenkovou hloubku celého působivého filmu. ,,Už nikdy pro mne spravedlnost nebude jako dřív..." 95% (21.04.2020)

Film Dva muži ve městě jsem poprvé viděl před mnoha lety a od té doby ještě několikrát a pokaždé šlo o hluboký zážitek, především díky skvělým hereckým výkonům A. Delona v roli napraveného lupiče Strabliggiho, J. Gabina v roli zkušeného a lidského kurátora Cazaneuva v ostrém kontrastu s inspektorem Goitreauem, přesvědčeným o nenapravitelnosti kohokoli, kdo sejde, byť třeba jen jednou, na zcestí. Současně příběh ukazuje, jak spravedlnost v nepravých rukou, může být ohýbána a zneužívána podle toho, kdo ji reprezentuje nebo vykonává, což odhaluje její obrovskou křehkost. (02.12.2007)

Film Dva muži ve městě je obzvlášť v závěru skutečně hodně působivým dílem, jehož poselství o krutosti výkonu nejvyššího trestu platí dodnes. Skvělé je charismatické a minimalistické herectví Jeana Gabina, který dokazuje že málo může být někdy hodně, ale výraznou postavu vytvořil i Michel Bouquet, jehož komisař je odpudivý skutečně kvalitně. Přesto mi však ve filmu vše úplně nesedlo. Podobně jako u jiných jinak dobrých francouzských filmů mi některé dialogové pasáže přijdou povrchní, nesouvislé a předvídatelné, přesto však se jedná o doporučeníhodný snímek. (26.09.2013)

Pod vlivem filmu V plném slunci jsem se vrátila k tomuto snímku a opětovně se mi potvrdilo, že opáčko se vyplatí. Pro mě osobně byli v tom městě muži tři. Gino, který se zoufale snaží vymanit ze své minulosti, vychovatel, jenž beze zbytku naplňuje mou představu o druhé šanci a odporný komisař, co mi pil krev neuvěřitelným způsobem. Herecký trojlístek - Jean Gabin, Alain Delon a Michel Bouquet - podal strhující výkon. A neb mé oko nezůstalo suché, měním hodnocení do plných. (17.08.2019)