Kopyto

Několik scén naprosto božích (třeba jak se propadá Pierre do písku nebo ta v baru a mnoho dalších). Celkově tomu ale chybí tempo. Rána deštníkem byla o dost svižnější a kadence humoru byla skoro smrtelná. Tady je to pozvolnější, a humor občas vázne (co ta gorila nebo to opuchnutí po bodnutí???), ale pořád je to natolik skvělá komedie, abych ji doporučil všem a ohodnotil 80 procenty. PS: Skvělá hudba (27.05.2015)

Minimálně do poloviny naprostý komediální masakr. Ke konci to již trochu zpomaluje, ale pořád jsou zde nezapomenutlné scény (vězení, apod.). Nejvíc mne ale dostala scéna na letišti, jak si Richard propíchl brčkem málem nos anebo, jak dal Depardiemu pohlavek, když rozptyloval dým z cigarety. Prostě paráda. (01.08.2011)

Dalsi z komedii Francise Vebera, ktera sazi na rozdil dvou hlavnich postav. Depardieu je tu opet za drsnaka, navic je mladej a hubenej a Richard je tu opet za chudacka, ale snazi se ze sebe delat drsnaka, coz mu moc nejde, ale je to vtipny. Zapletka je asi nejpropracovanejsi z filmu, kde vystupujou tyhle dva herci a komickejch momentu je tady taky spousta, ale porad mi tu k uplne spokojenosti neco chybi. (14.08.2005)

Kopyto je asi nejvážnější komedie, jakou jsem kdy viděla:) Potenciál filmu v sobě skrýval nekonečné možnosti, jak by se dalo zapracovat na takovém smolaři. Těch bláznivých gagů, co by se dalo vymyslet... Snímek mi přišel spíše jako drama, v němž se najde pár vtipných scén. Chemie mezi Pierrem Richardem a Gérardem Depardieu je elektrizující a ti dva spolu táhnou celý film kupředu. Ale od spojení velikánů francouzského filmu a Francise Vebera jsem čekala pořádnou porci zábavy a dokonale vymyšlených gagů. A zatím jsem dostala (pře)vážně zpracovaný příběh s několika humornými scénami, které spíše vyvolají jemný úsměv na tváři, než abyste se váleli smíchy pod zemi. Scéna s pohyblivými písky je geniální. But... so what? Ne každá francouzská komedie musí být třeskutě bláznivá, ne?:) (04.06.2017)

Ono je to vlastně taková moderní pohádka s dobrodružným nádechem, zasazena do současnosti 80. let. Aneb jak si věčný smolař dokázal najít tu pravou – dívku (jak jinak, věčnou smolařku), při jejímž hledání zůstali všichni ostatní naprosto krátcí. Pohádkové vyznění zejména v závěru krásně podbarvuje symbolická scéna na plujícím dřevěném podstavci na jezírku i do toho znějící líbezně dojímavé tóny hudby z dílny Vladimíra Cosmy. Škoda, že dobře nastavená zábava na začátku, plná vtipných situací a dialogů, postupně začíná upadat do poněkud monotónního stereotypu, kdy sledujeme dokola to samé v různých variacích. Až mě ta spleť nejrůznějších smolařských vychytávek začínala otravovat a dost dlouho v druhé polovině už připadala jako nepovedený neustále opakovaný vtip. Pierre Richard si neodpustil pár svých typicky praštěných žertíků (jako třeba ten s jídelníčkem na velkém triku), ale musím opětovně říct, že Francis Veber dokázal Richarda znovu zpracovat tak, aby byl snesitelný i pro mě. Nasledující Otec a otec ze spolupráce Veber–Richard–Depardieu se mi líbili určitě o hodně víc, čemuž u Kopyta jednoznačně přizpůsobuji nižší hodnocení. 60% (27.09.2020)