Camille Claudelová

----- "Jak jsi věděla, že v té bílé skále jsou lidé ?"----- Maličko nevyrovnané a nesouvislé, zato nadprůměrně emotivní. Příběh o vášni a žáru, o chladu a zmaru ... o svobodě a inspiraci, o otroctví a rezignaci ... o víře a odhodlání, o prázdnotě a odcizení. Protože to všechno může být láska ... i umění, které pracuje s citem pro kámen - pro kámen bez citu. Možná se poučíte - a nebo si jen potvrdíte, že umělecké nadání nemusí být vždycky výhrou, neboť jím obdaření jedinci bývají často citliví - tudíž i labilní, jejich tvůrčí práce mnohdy není radostná ani povznášející ... a jejím výsledkům se pokaždé nedostane odpovídajícího ocenění a uznání. (28.11.2014)

Pro mě to byl hodně emocionální zážitek. Zhruba od poloviny filmu sledujeme jak se z mladé a krásné talentované sochařky stává postupně lidská troska. Střet dvou silných osobností nikdy nepřinese nic dobrého. Spalující láska, rozchod, nedostatek uznání a nepochopení vlastní rodiny. Důsledkem je osamocení, zmatenost a vyčerpání. Totální rozpad osobnosti. Herecký výkon Isabelle je opravdu obdivuhodný. Věřila jsem jí to a bylo mi jí líto. I jejího otce, který ji celoživotně podporoval a byl nešťastný. Díky ČT art jsem tento film objevila a nelituji. (31.01.2014)

Úžasná herecká dvojica. Prenádherná Isabelle Adjani s maximálnym herectvom a predsa len prekonaná excelentným Depardieuom, ktorý sa tu ešte hral na heteráka a mal o 30 kíl menej. Ono ten príbeh nemusí zaujať každého. Ale ako životopisný snímok ide o silné dielo a veľmi veľa sa dozviete o živote slávneho Rodina. (25.12.2017)

Roztržená múza v nekontrolovatelné nadvládě sžíravě vzdychající naléhavosti. Lidská touha, sny, pohrdání i rivalita na schodišti ornamentů umělecké mentality. Skulptury jako apoteóza vášní, jako spáleniště citů. Citů ubodaných pod spodničkou prostorové imaginace. Viněta duše umělkyně v šantánu běsů, rozpuštěna v mystickém prachu odosobnění, tulácké píli a odříkání. Těla svázaná vlastní tyranií, blízká metabolismu žalu. Jen protest a ponížení rvoucí tvář talentu. Opájení, bída, rozčarování, hořkost, labilita, tiché výkřiky vytesané do soch nehybných, mlčících, vše pozorujících, živoucích mement vlastního zhroucení. Kompliment vnitřního úspěchu, tam ve světě nechtěný. Libreto vlastního pozvání ctižádosti, mrzutost z nedokončeného očekávání a neopětovaného uznání. Umění, které povznáší, umění, které je prosté opěvovaní, tryská osamělou bolestí, nejistou přítomností. Nekonečná genialita umu lapená v mýtu etue, který v(y)klouzl do/z paměti. Umělecké dílo, které hledí, prochází, rozprašuje a zachycuje náladu hybnosti "zastavených" nářků. (28.11.2014)

Film o psychicky vyšinuté extravagantní sochařce, která mi byla od počátku proti srsti a s postupem děje a její choroby mi lezla na nervy stále víc - což asi nebylo záměrem autorů. Nicméně u mne jim to takhle vyšlo. Svár mezi šílenstvím a talentem je vděčné téma, které vždycky nabízí pohled, který je atraktivní. (22.11.2013)