Gattaca

Nízkorozpočtové sofistikované scifi, které doplácí právě na to, jak chce být jiné. Tvůrce Andrew Niccol se vždy jednou za čas objeví ve scifi žánru jako nějaký odštěpek, který nechce mít nic co do činění s bombastickými scifi spektákly a decentně stojí stranou. Není to žádné rebelantství, ale fakt, že Niccol je originální tvůrce, který chce jít svojí cestou, na nikoho se neohlíží a svoje scénáře si zásadně realizuje sám. V tom posledně jmenovaném možná nedělá až tak dobře, ale i když není komerčním tahounem, jeho scifi své fanoušky mají. To je případ filmu s podivným názvem Gattaca, nesázejícího na efekty a efektní podívanou, ale na invenční vyprávění osudu mladíka Vincenta, který je posledním zplozeným člověkem přirozenou cestou, a tedy mimo dosah genetických inženýrů. Podle zřízení je Vincent brán za nedokonalého člověka a uklízí v centru zvaném Gattaca určeném pro pěstování dokonalých lidí. Nebyl by to film, aby se zápletka kolem Vincenta nerozprostřela dramatickým způsobem a on se podvodem nedostal do jiné úrovně, což má za následek, že film se rozběhne. Jenže on se vlastně nerozběhne tak, jak by se dalo čekat. O nějakém dynamickém a akčním spádu nemůže být řeč, efekty jsou opravdu za pusu a Niccol neumí akci. Naopak plusem je talentovaný Ethan Hawke, Niccol, který se s chabým rozpočtem pustil do náročného žánru a poměrně originálně vystavěný scénář, který kdyby dostal k realizaci někdo režijně "výživnější", určitě by vzniklo jedno z nejzajímavějších děl v oblasti sofistikované scifi. Takhle film bojuje s tím, jak ho vůbec dotočit a v příštím záběru, pokud možno, neimprovizovat nad docházejícími finančními prostředky. Nad mírně zabitou invencí nelze také až tolik plesat. 60% (27.06.2012)

Scénář: Andrew Niccol .. Možná, že se budu opakovat, ale guru filmové satiry mne ani potřetí (ze tří jeho filmů) nezklamal ba naopak, velmi příjemně překvapil. Tentokrát si vzal do parády DNA a genetické odlišnosti a vytvořil sofistikovanou komorní sci-fi o zapovězeném životě mezi gen-elitou - o zapovězeném snu, na který nelze za daných předpokladů dosáhnout .. ovšem to by musela jít zlomit lidská vůle a naděje. Krása! Atmosféra snímku je velmi prokreslená, režie nepoužívá rozmáchlých gest, vše je umírněné, zato intenzivnější, plné emocí, budované na dalším z propracovaných scénářů, jaké si Niccol sám píše. „Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil?" Kazatel 7,13. (17.10.2006)

Tohle je skutečné scifi. Ne laserové meče, fázery, modrá trojrozměrná šoustačka a jiné propriety filmových a televizních ság, ale postavení člověka v měnícím se světě a kam člověka mohou dovést nové technologické možnosti. Film bez většího počtu speciálních efektů postavený jen na scénáři, skvělé kameře a neuvěřitelně zvláštní (budu kohosi opakovat - futuro-retro) výpravě (mimochodem, řekl bych, že Niccol má v oblibě stará auta, velmi obdobně je pojata i Simone). A samotné poselství o síle lidské vůle a osobnosti je tu velmi přesvědčivé. BTW v nedávné době běžel v TV dokument "Lidský genom", ve kterém byly reálně nastíněny právě tyto možnosti úpravy (vylepšování) lidských embryí. (14.10.2005)

Gattaca je na poli komorních sci-fi rozhodně jedním z nejzajímavějších snímků. Celý příběh je postaven na poměrně jednoduché, nýbrž realistické a do detailů propracované myšlence spolu se zpracováním fikčního světa, kdy se úspěšné kariéry dočkají pouze geneticky „vypěstovaní“ jedinci, přičemž spodina, která byla ponechána náhodám přirozeného početí, razantně ostrouhá. Ovšem svět není jediným zajímavým prvkem, lze zmínit i vloženou narativní linii, zabývající se vyšetřováním, přičemž plynule koexistuje s již zajetým vyprávěním a vhodně jej doplňuje. Několik motivů, které se později variují, celkový model skvěle vykreslují a společně s důležitými detaily, obzvláště v samotném úvodu filmu, vytváří velmi specifickou atmosféru s nádechem nejistoty. Ústřední trojice v čele s podceňovaným Ethanem Hawkem, zvládá své role opravdu výborně, a to i přes velmi minimalistické pojetí celého filmu. Melancholický, leč úderný závěr dodává Gattace na citlivosti, kterou prakticky celou stopáž úmyslně potlačuje a rozhodně to není na škodu. Divák tak není pod náporem emocionálních situací a může se soustředit na detaily celého prostředí, včetně úsměvného elektronického zvuku, jenž vydávají automobiloví veteráni. [85%] (03.02.2017)

Je to vynikající film. O genové černé ovci v bílém stádečku. Na vině mého nízkého hodnocení je fakt, že mi tahle hlavní myšlenka, tak moc oblíbená dnešní společností, je paradoxně ze srdce protivná. Mnohem více než k dokonalým a silným hrdinům jsem vždy tíhnul k lidem, kteří v životě něco zvorali, něco nedokázali, na něco nestačili. A pak se s tím vědomím museli poprat a domlátit se až do stavu osobní pokory, což je podle mě nejvyšší ctnost člověka. Tyto a podobné filmy jsou super, člověk pevnou vůlí, pílí a odhodláním dokáže skoro všechno - a to je mi protivné jako každá jiná pýcha. Riziko vaření dětí z genové kuchařky zobrazeno parádně. Jen by mě zajímalo, jak řešili antikoncepci nebo jestli vůbec ten odporný a nechutný styk dvou osob opačného pohlaví nezakázali úplně (ftip). Je to výborný film po filmařské stránce - byť neustálé odběry chcánek by navozovaly dojem, že jde o dokument pro mediky - příběh mě ale nenadchnul. Pro pár okamžiků ale stojí za to film vidět - nikde jinde nebylo tak strhující něco tak obyčejného, jako je zdolávání schodů, ani ve filmech o výstupu na K2. A Uma Thurman v roli ženy, která mi byla mnohem sympatičtější než ten roubenec. (12.07.2019)