Gattaca

Tohle je jeden z nejlepších filmů vůbec a konkrétně v žánru sci-fi asi taky.Andrew Niccol je geniální režisér a scénárista a na filmu je to vidět.Gattaca je jeho debutem, ale i zároveň životním dílem, které už asi nikdy nepřekoná, i kdyby točil jen samé výborné filmy.Samozřejmě hlavní devízou snímku je originální a nekoukaný příběh, ale i jeho Hitchcocovské podání, kdy jsem se po celou dobu obával o Jeromovu postavu (scéna v tělocvičně, nebo při odběru krve a další.). Opomenout bych asi neměl ani skvělé herecké výkony u všech, nádhernou kameru Slawomira Idziaka a překrásnou hudbu Michaela Nymana. (07.12.2002)

Nízkorozpočtové sofistikované scifi, které doplácí právě na to, jak chce být jiné. Tvůrce Andrew Niccol se vždy jednou za čas objeví ve scifi žánru jako nějaký odštěpek, který nechce mít nic co do činění s bombastickými scifi spektákly a decentně stojí stranou. Není to žádné rebelantství, ale fakt, že Niccol je originální tvůrce, který chce jít svojí cestou, na nikoho se neohlíží a svoje scénáře si zásadně realizuje sám. V tom posledně jmenovaném možná nedělá až tak dobře, ale i když není komerčním tahounem, jeho scifi své fanoušky mají. To je případ filmu s podivným názvem Gattaca, nesázejícího na efekty a efektní podívanou, ale na invenční vyprávění osudu mladíka Vincenta, který je posledním zplozeným člověkem přirozenou cestou, a tedy mimo dosah genetických inženýrů. Podle zřízení je Vincent brán za nedokonalého člověka a uklízí v centru zvaném Gattaca určeném pro pěstování dokonalých lidí. Nebyl by to film, aby se zápletka kolem Vincenta nerozprostřela dramatickým způsobem a on se podvodem nedostal do jiné úrovně, což má za následek, že film se rozběhne. Jenže on se vlastně nerozběhne tak, jak by se dalo čekat. O nějakém dynamickém a akčním spádu nemůže být řeč, efekty jsou opravdu za pusu a Niccol neumí akci. Naopak plusem je talentovaný Ethan Hawke, Niccol, který se s chabým rozpočtem pustil do náročného žánru a poměrně originálně vystavěný scénář, který kdyby dostal k realizaci někdo režijně "výživnější", určitě by vzniklo jedno z nejzajímavějších děl v oblasti sofistikované scifi. Takhle film bojuje s tím, jak ho vůbec dotočit a v příštím záběru, pokud možno, neimprovizovat nad docházejícími finančními prostředky. Nad mírně zabitou invencí nelze také až tolik plesat. 60% (27.06.2012)

Komorní...v každém druhém komentáři je toto slovo obsažené, někdy i víckrát. Proto se raději zaměřím na hudbu a tu budu vychvalovat...ale ted vážně. tento film je prostě vynikající a velmi originální. V nenásilné formě ukazuje to, co by se mohlo stát. Dál bych se jen opakovala v tom, co už někdo napsal. Aspon tedy dodám, že výborný je český dabing. (17.10.2008)

První slovo, které mě k tomuto filmu napadá, je originální - teď myslím námět. Společnost rozdělena na dokonalé a nedokonalé lidi, přičemž pokud jste jedním z nedokonalých, nemáte šanci (pokud nebudete podvádět) se stát jedním z dokonalých… Druhé slovo, které mě v souvislosti s tímto snímkem napadá, je komorní. Protože komorní sci-fi, bez použití nějakých větších efektů (prakticky vše, co vidíme z "ne tak vzdálené budoucnosti", jak nám na začátku řekne sám film, je jen start raketoplánu) jsem zřejmě ještě neviděl. A třetí slovo, které chtě nechtě musím v souvislosti s tímto snímkem použít, je zklamání. Opravdu jsem od filmu čekal víc a speciálně s takovouhle zápletkou a obsazením. Všichni herci odvedli dobrou práci, to beru, ale myslím, že pod vedením někoho jiného (a teď nechci nijak Niccola shazovat, přeci jen, debut to je pěkný) by Gattaca mohla být Blade Runnerem této generace. Škoda, že tomu tak není… 70 %. (03.08.2011)

Scénář: Andrew Niccol .. Možná, že se budu opakovat, ale guru filmové satiry mne ani potřetí (ze tří jeho filmů) nezklamal ba naopak, velmi příjemně překvapil. Tentokrát si vzal do parády DNA a genetické odlišnosti a vytvořil sofistikovanou komorní sci-fi o zapovězeném životě mezi gen-elitou - o zapovězeném snu, na který nelze za daných předpokladů dosáhnout .. ovšem to by musela jít zlomit lidská vůle a naděje. Krása! Atmosféra snímku je velmi prokreslená, režie nepoužívá rozmáchlých gest, vše je umírněné, zato intenzivnější, plné emocí, budované na dalším z propracovaných scénářů, jaké si Niccol sám píše. „Pohleď na Boží dílo! Kdo může narovnat, co on zkřivil?" Kazatel 7,13. (17.10.2006)