Príbeh z Bronxu

Dojemný příběh o zvláštním a nerozlučném přátelství mladíka s mafiánským bossem. Režijní prvotina Roberta De Nira je překvapivou ukázkou vyzrálých režijních schopností. Ačkoliv takový druh snímku přímo svádí k brutálnímu ztvárnění De Niro se nenechal unést a režíruje velmi citlivou formou aniž by diváka nudil. Snímek ve kterém jasně dominuje Chazz Palminteri si rozhodně zaslouží divákovu pozornost. 80% (24.02.2009)

De Nirova prvotina předčila myslím očekávání všech fanoušků tvorby Martina Scorseseho. De Niro mistrovi jistě často hleděl pod prsty a tudíž se Příběh z Bronxu nese v již vyšlápnutých kolejích. Není to ale myšleno v negativním smyslu. Pan De Niro rozehrál vynikající partii, ve které se setkáváme se spoustou vyjímečných postaviček, nechybí oblíbená představovačka Kdo je Kdo. Hudba potěší, stejně jako rolička Joe Pesciho. Pro mě se Příběh z Bronxu řadí jen o něco málo níž než nepřekonatelní Mafiáni. Geniálního žolíka pro svět filmu představuje objevení Chazze Palminteriho. (12.10.2007)

Robert De Niro se vrátil do doby svého mládí v Bronxu. Snímek trochu připomíná Scorseseho Mafiány, o mladém hochovi, který se dostal mezi mafii. Stylový film z drsného prostředí, který byl režisérským debutem Roberta De Nira. Přesto mám pocit, že zde jsou rezervy a že téma a prostor šlo využít lépe. (10.05.2009)

Jeden z ďalšich, top čestných členov do podkategórie "wise guys in 90s" ktorý síce nemá šmrnc Scorseseho alebo pompéznosť Coppolu, ale De Niro očividne má guráž podporenú jasnou víziou. Vie ako pracovať s atmosférou a jednotlivými postavami, ktorých osudy neostávajú ľahostajnné. Sprvu iba cool gangsterka, ktorá sa neskôr právom stala klasikou. (22.03.2009)

„It was great to be Catholic and go to confession. You could start over every week.“ DeNiro poutavě režíruje i hraje v Palminteriho reminiscenci na mládí v Bronxu, kdy sloveso "postarat se" neznamenalo někomu navařit a vyprat a vy jste byli plastelínou, kterou chtě nechtě utvářelo prostředí svými dlouhými prsty k obrazu svému. Šáďa za tím tradičně čuje fašismus a různé další -ismy, ale já si myslím, že je to hlavně o lásce k otci, jakožto vzoru v dětství a opoře v dospívání, což je jedno z největších požehnání, jakého se vám může v mládí dostat.. Nemohu opomenout vypsat úsměvná jména členů Sonnyho party, jejichž jídelníček byl z 90 % tvořen omáčkou na špagety a pak si dali Pekelné anděly jako dezert. Takže: Tony Tupé, Eddie Troska, JoJo Velryba, Frankie Keks, Jimmy Šeptal, Johnny K.O. a Bobby Basa. Skoro jak Rafani z Duck Tales.. (16.03.2010)