Babiččin dům

Perfektní horor s vynikaúcou atmosférou ktorá nestratila svoje čaro ani po 20-tych rokov. Dej sa pekne vlečie a pravá atmosféra nastane po 45 minútach a potom vás už tento film nenechá ani len vydýchnuť. Aj keď vela krvi si vtomto horore neužijeme, užijeme si tu vela napätia a atmosféry 80 percent. (16.01.2009)

Po smrti rodičov sa teenager David a jeho o niečo staršia sestra Lynn presťahujú na vidiek ku svojim starým rodičom. Tí bývajú vo veľkej viktoriánskej vile, ku ktorej vedie dlhá palmová aleja. Starý otec a stará mama ich vrelo privítajú. Lenže niečo nie je celkom v poriadku. Starí rodičia sa správajú veľmi podozrivo. David začína tušiť niečo zlé. Čo sú to za ľudia s ktorými musia teraz spoločne bývať? "Babiččin dúm" ukrýva nejaké strašlivé tajomstvo. ** (15.03.2016)

Tak po letech jsem se vrátil k téměř již klasice žánru, avšak hodnocení jsem snížil o hvězdu. Příjemná atmosféra letního dne na pomerančové farmě. Krásný dům ukrývající tajemství. Ve sklepě. Vnoučata přijíždějí za babičkou a dědečkem. Nová rodina. David je ovšem nevycválaný oražený spratek, který vleze kam může, podělá, na co sáhne a navíc je k tomu velmi nesympatický. Tajně jsem doufal, že spadne ze střechy a rozláme se, že si trubku v sadu prožene hlavou, že ho děda vykuchá.... Vcelku jsem si užil s pěkným obrazem a rychlodabingem, na čtyři hvězdy to však vidím už jen ve svých vzpomínkách. (08.03.2017)

Na jednu stranu je samozřejmě těžké nevnímat Babiččin dům s jistou dávkou nostalgie, jelikož jak je tady již u pár komentářů zmíněno, jedná se o jeden z prvních porevolučních hororů, se kterým přišlo tuzemské publikum do kontaktu, včetně mě, a ve své domě, v podstatě bez jakékoliv konkurence, se o této podívané dalo smýšlet jako o slušné žánrové jízdě, která kupodivu funguje a má co nabídnout. Z dnešního pohledu je to ovšem už úplně jiné, a tak je vlastně jen na divákovi, jak k samotnému snímku přistoupí. Zdali bude ochoten tolerovat možnosti tvůrců dané doby a rok vzniku, pak si myslím, že bude možná i mile překvapen, jaký to má celé skutečně svižný spád, určitě ho může oslovit i slušně budované napětí, k jistému nečekanému a nemalému zvratu zde též dojde, obsazení také není vůbec marné a v neposlední řadě tu máme i jistě působivou atmosféru, kterou lze možná považovat i za ten nejpovedenější element celé této podívané. Pakliže bude potenciálním divákem tento snímek ovšem hodnocen okem dnešní doby, tak se příliš pozitiv nedočká. Především tedy zápletka je ryzím příkladem totální hlouposti a nenápaditosti, chování postav je pak srovnatelné s úrovní lehce vycvičeného šimpanzíka, nelogičností tu lze také, zvlášť v závěru, najít nespočet a celková lacinost Babiččina domu pak atakuje skutečné dno filmového průmyslu. Jak s tím tedy naložit? Nevím, každopádně pravdou je, že i přes všechny ty své výrazné neduhy je tento film i dnes sledovatelnou záležitostí, která spíš než pocity strachu a zděšení vyvolá na divácké tváři lehký ironický úsměv, nicméně pořád nabízí i prvky, které spousta dnešních žánrově podobných snímků postrádá. (03.03.2024)

Přes husté listí pomerančovníkového háje, v pálivém horku letního dne spojí své ruce duchové minulosti s dávno zapomenutými hříšníky a tančí děsivý tanec stínů. V něm se evokují stará provinění, nevinnost i msta... Nevím, která poetická duše je zodpovědná za tohle resumé na obalu Babiččina domu, ale atmosféru tohohle pro mě kultovní hororu vystihuje dokonale. Poslední ze čtyř Mastorakisových hororů v našich videopůjčovnách, který mistr tentokrát jen produkoval, zato se mihl před kamerou v roli soudce. Při finální honičce v pomerančovníkovém sadu jsem si málem nadělal do kalhot. (26.07.2005)