Babiččin dům

Na jednu stranu je samozřejmě těžké nevnímat Babiččin dům s jistou dávkou nostalgie, jelikož jak je tady již u pár komentářů zmíněno, jedná se o jeden z prvních porevolučních hororů, se kterým přišlo tuzemské publikum do kontaktu, včetně mě, a ve své domě, v podstatě bez jakékoliv konkurence, se o této podívané dalo smýšlet jako o slušné žánrové jízdě, která kupodivu funguje a má co nabídnout. Z dnešního pohledu je to ovšem už úplně jiné, a tak je vlastně jen na divákovi, jak k samotnému snímku přistoupí. Zdali bude ochoten tolerovat možnosti tvůrců dané doby a rok vzniku, pak si myslím, že bude možná i mile překvapen, jaký to má celé skutečně svižný spád, určitě ho může oslovit i slušně budované napětí, k jistému nečekanému a nemalému zvratu zde též dojde, obsazení také není vůbec marné a v neposlední řadě tu máme i jistě působivou atmosféru, kterou lze možná považovat i za ten nejpovedenější element celé této podívané. Pakliže bude potenciálním divákem tento snímek ovšem hodnocen okem dnešní doby, tak se příliš pozitiv nedočká. Především tedy zápletka je ryzím příkladem totální hlouposti a nenápaditosti, chování postav je pak srovnatelné s úrovní lehce vycvičeného šimpanzíka, nelogičností tu lze také, zvlášť v závěru, najít nespočet a celková lacinost Babiččina domu pak atakuje skutečné dno filmového průmyslu. Jak s tím tedy naložit? Nevím, každopádně pravdou je, že i přes všechny ty své výrazné neduhy je tento film i dnes sledovatelnou záležitostí, která spíš než pocity strachu a zděšení vyvolá na divácké tváři lehký ironický úsměv, nicméně pořád nabízí i prvky, které spousta dnešních žánrově podobných snímků postrádá. (03.03.2024)

I přes ostřesný "legendární" rychlodabing OK3 jsem si snímek nakonec i užil. Po seznámení s postavami jde i rychle k akci a divák začíná pídit, co se vlastně děje. První větší postavou je bezesporu děda, který si tento status udržuje až do konce. Sourozenci David a Lyn přicházejí na scénu pořádně až později, ale právě i díky nim mě snímek i v klasických honičkách nenudil. Zápletka je příjemná, originální a pro mě aspoň nebyla hned prohlédnutelná. K tomu si snímek dokáže atmosféru vybudovat a udržet. Nicméně, i když se jedná o příjemnou nostalgickou věc, celkově Grandma's House extra nenadchne (ale to spíše díky provedení, kdy temnější atmosféra by snímku pomohla), ale ani trochu neurazí. (16.04.2013)

Jde o jeden z těch spíše opomíjených filmů, který ovšem není vůbec špatný. VHS boom mě jaksi minul, takže když jsem na něj náhodou narazil na internetu, nemohl jsem odolat. Nic jsem o něm dopředu nevěděl, takže jsem spíše očekával nějaký ten rodinný horor, při kterém si příjemně odpočinete a ani jsem se moc nemýlil. Tempo příběhu bylo v pořádku, jen tu byla citelně znát absence hustší koncentrace napětí a atmosféry. Na rozdíl od některých si však nemyslím, že by šlo vyloženě o nudu. Vražd je tu vážně jen poskrovnu, ale když k nim dojde, stojí určitě za pozornost. Především pak běsnění Brinke Stevens a její „naháněná“ svých dětí napříč pomerančovým sadem. V těchto chvílích šla kvalita atmosféry rapidně nahoru. Mohlo se sice ještě přitvrdit, ale na to zřejmě nebyli peníze. Tvůrci se tak rozhodli všechno vsadit na psychologickou stránku scénáře, ale i tady by se dalo najít několik trhlin. Zvláště když se spousta důležitých momentů odehrává mimo záběr kamery, nebo je přeruší střih. Babiččin dům si sice mezi své nejoblíbenější filmy nezařadím, ale určitě jsem jej neviděl naposledy. Ztráta času to určitě není, ale nic víc nežli průměrný horor taky ne. 60% (25.02.2015)

Perfektní horor s vynikaúcou atmosférou ktorá nestratila svoje čaro ani po 20-tych rokov. Dej sa pekne vlečie a pravá atmosféra nastane po 45 minútach a potom vás už tento film nenechá ani len vydýchnuť. Aj keď vela krvi si vtomto horore neužijeme, užijeme si tu vela napätia a atmosféry 80 percent. (16.01.2009)

Jeden z prvních horrorů, které jsem měla možnost v dětství vidět. "Babiččin dům" proběhl v TV těsně po revoluci, tuším to bylo na kanále OK3 a v rychlodabingu. Vlastně si toho příliš nepamatuju - nějaká ženská honila dvojici sourozenců kolem baráku, v ovocném sadu a podobně, v jednom okamžiku jsme si ségrou zřejmě svorně ucvrnkly do spodního prádla, neuvyklé na lekačky:-). Tehdy jsme z tohoto filmu byly vykulené a nadšené, ale nepochybují, že dnes už by tak úderným dojmem nepůsobil. S přihlédnutím k nostalgii dám horůrku lehce nadprůměrné 3* a budu se pokud možno vyhýbat druhému podívání, abych nemusela jít s hodnocením dolů. (16.11.2009)