Božie deti

"Prosím vás pane, nechajte ma závodiť. Sľubujem, že všetkých nechám za sebou..." Môj druhý iránsky film po Rozchode Nadera a Simin a opäť zásah priamo do srdca. Filmu som dal šancu hlavne pre umiestnenie v top 300 naj filmov na csfd. Inak som o ňom nevedel vôbec nič. Už po pár minútach mi došlo, že na tom filme je Božské úplne všetko. Môže vzniknúť tak božsky dokonalý film o obyčajných ošúchaných teniskách? Kurva, že môže...Výkony detských hercov sú úžasné, ich dialógy plné skromnosti a úcty ma úplne dojímali. Je až neuveriteľné ako účinný dokáže byť tento v podstate jednoduchý príbeh. Hudba je čarovná a záverečná scéna so závodmi v behu je úplne fantastická. Nie, nedopadne to tak ako si chlapec vysníval, pretože toto nie je hollywood...Film je božský. Božský a nepredvídateľný ako život sám. Nádhera. 100%. (27.10.2013)

Tyhle íránské filmy pro děti a mládež mě snad neomrzí. Božské děti jsou naplněné emocemi a silnou empatií dvou sourozenců. Přestože Majidi několikrát zaměří detail záběru na plačící dítě, až tím jemně balancuje na hraně citového vydírání, naštěstí tu hranu nikdy nepřekročí a s realismem této tvorbě vlastním se pokaždé citlivě vrátí do atmosféry každodenního chodu malého íránského městečka. V protikladu ke spřízněným filmům od Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) mě tu zaujalo právě i nahlédnutí do odlišných reálií a oproti vesnici zde do městského prostředí, v němž lze i mezi dvěma od pohledu téměř zaměnitelnými žačkami vnímat výrazné sociálné rozdíly. Nesmírně zajímavé jsou vedlejší postavy dospělých, ať už tatínek-zahradník, obuvník nebo učitel se školníkem... každá z nich je tu totiž součástí alespoň jedné dobře vymyšlené příhody s pointou. A přestože jsem chvílemi vnímal Božské děti sice jako skvělý, ale současně možná lehce zaměnitelný dětský film z Íránu, od rozjezdu běžeckého závodu a následného vyvrcholení s výsledkem dvojího protichodného významu jsem o výjimečnosti právě viděného v žádném případě nepochyboval. Jo, takhle vypadají a fungují silné filmové zážitky. [90%] (04.04.2023)

Je jedině dobře, že se točí filmy po celém světě. Každý stát má svojí vlastní kulturu, která má co nabídnout a nikdo jiný by ji nedokázal tak věrohodně a procítěně zaznamenat, než obyvatelé daného území. Sourozenecká láska, úsměvy i pláč a Aliho starost o malou sestřičku mě dojala. Můj brácha by tohle pro mě asi neudělal, nebo si to alespoň nedovedu představit. :D 85% (01.10.2012)

Tenhle film se měl spíš jmenovat "Sneakers". K jeho shlédnutí mě nalákalo vysoké hodnocení zde na CSFD a skutečnost, že se jedná o snímek z filmově netypické země. To slibovalo jistou dávku neotřelosti a originálnosti. Musím potvrdit, že v tomto ohledu mě tahle v mnohém až absurdní komedie o ztracených botách a událostech na tuto újmu navazujících, vrcholících napínavým závodem, opravdu nezklamala. Vystupující dvojice dětských sourozenců zde podává tak bezprostřední, opravdový a dojímavý výkon, který ve spojení s prostředím tak odlišným od toho, co známe my, "civilizovaní" lidé, vytváří velice zajímavý filmový zážitek. Doporučuji! (25.04.2009)

Všem, kteří si u piva stěžují na to jak tady stojí život za hovno, mají v jedný kapse iphone, v druhý klíčky od káry, na sobě oblečení za několik litrů a před sebou objednávku večeře za několik stovek, vřele, opravdu vřele doporučuju tenhle snímek, stejně tak části mladých idí, kteří si nevaží žádných věcí, kdyby alespoň část z nich se chytla za frňák, tak mé doporučení tohoto snímku splní účel. Krásný film, plný dětské čistoty myšlení nezkažené konzumem. Byli chvíle, kdy jsem měl chuť Zahry i Aliho obejmout,no a my, dospělí se máme od těchto dětí co učit. Nádherný, silný, dojemný. (23.02.2016)