Hilary a Jackie

Hilary a Jackie je neuveriteľne krásna a citlivo natočená životopisná dráma o dvoch sestrách a jednej chorobe. Aj keď dávam najvyššie hodnotenie a uznávam nesporné kvality filmu, na druhej strane priznávam, že viackrát si film už nepozriem. Tej vážnej hudby bolo na mňa až príliš. Ale to sa zase vo filme o violončelistke asi aj dalo čakať, že? (06.11.2009)

Úvodních čtyřicet minut je znamenitých. Ve chvíli, kdy však Jackie osloví svou sestru s těžko představitelným přáním u ní na venkově, jsem začal na snímek pohlížet úplně jinak. Vrtá mi hlavou, jestli to byl záměr (trochu asi určitě), ale Emily Watson jsem od té chvíle upřímně nenáviděl (nehledě na to, že žádná racionálně uvažující osoba jako Hilary by na Jackiin návrh nikdy nepřistoupila: aneb jak můžete nenávidět někoho, koho musíte milovat?). "Jacks" a její značně pohnutý životní osud mi byl po zbytek stopáže jaksi lhostejný, snímku se již poté nepovedlo probudit ve mě jakékoliv emoce. Cello chraň - herecky je to na výši, ale já celou dobu čekal na ten poslední záběr, ve kterém se z blonďaté sestřičky stane vypočítavá mrcha, která vše jen předstírala... A konec samotný? Nezastírám, že jsem to tak docela nepochopil, podobné filmy potřebují živou debatu :-). Z mého pohledu to bylo pravé oldschoolové zakončení hodné mistrovských děl sci-fi. Jinak ale bezvadné: začátek parádně navnadil, něco tak roztomile nevinného beze stop patosu jsem nečekal. Hudba pochopitelně okouzlující... Kdyby bylo po mém, nechal bych pouze příběh Hilary, ten rozvedl, a napařil pět hvězd. 70% Special thanx to Majda. (02.10.2010)

Holky byly moc afaktovaný ve svým hudebním projevu. Možná i ve svým životě, který si prožila každá po svém. Jejich ponocování v oknech, debaty o tom, co si myslí druhá a naopak, mě k nim připoutali až do té míry, že jsem chtěl rozhodovat o jejich osudu jen já sám. Hilary a Jackie není film při kterém se zachumláte do deky, abyste mohli v klidu nasávat atmosféru anglického venkova, to fakt ne! Procestujete Itálii, Německo, zmínka padne i o Zdi nářků a vše zakončíte Ruskem, čili nutkání oblíct si teplý ponožky je na místě. Ale nejenom to. Ten film je strašně mrazivej i z jiného pohledu. Obvzlášť v závěru, kdy si uvědomujete, jak moc se ty holky měly rády. Že život si vybere krutou daň vždycky ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. Když Emily Watson sedí v obrovském sále plném lidí a ohromeně na ně kouká s pocitem, že tu jsou pro ní, měl jsem podivné mrazení v zádech. Důvod byl. Kamera poodstoupí a vy zjistíte, že Jackie nesedí se svým, pro ni typickým nástrojem. Má v klíně bubínek, orchestr přestane hrát a Jackie řekne: "Jé, teď jsem na řadě já, že jo?". Práskne do bubínku a zasměje se. V hlavě vám proletí tatáž situace, kterou zažila na CNN a chcete brečet. Tenhle film je neskutečná pecka, kterou rozdýcháte horko-těžko. (06.07.2009)

Narozdíl od tohohle filmu mám s hudbou hodně společného, v tomto případě bohužel pro film. Ale to není hlavní důvod mé nelibosti. Proč se film točí kolem známé čelistky, když téma nemoci mohlo fungovat u kohokoli? Proč je o vztahu dvou sester, když má být o slavné čelistce? Proč je o slavné čelistce, když má být o vztahu dvou sester? A o čem nakonec vlastně chce být? Nitky, které se nikdy nespojily, pár nakousnutých příběhů, které jako celek absolutně nefungují. A ani skvělá Emily Watson ani srdceryvný závěr to nespraví. Obrovské zklamání. (24.03.2005)

Pravdepodobne je to veľmi dobrý film, hodný pozornosti nielen kvôli kvalitným hereckým výkonom, ale najmä kvôli hudbe a nezanedbateľný podiel na úspechu má aj dramatickosť príbehu v jeho záverečnej časti. Jediným problémom, a to problémom na mojej strane je, že ma film nezaujal a stým sa nedá veľa robiť. Takže preto to priemerné hodnotenie. (03.05.2022)