Prohlídka (E07)

Weller je neskutečně charismatickej bastard. Nechápu, že ho neobsazují do výživných rolí častěji. Boutella je čarovně tajemná a sexy. Atmo je vybroušený. Užil bych si to i bez toho finálního démona. To jejich sezení nemělo chybu. Čistej peruánskej mě rozsekal. To množství co tam naservírovala bylo out of mind. Zapalovač bych tipnul na Dunhill. Cosmatos baví. Je vyprofilovanej, rozpoznatelnej, tvůrčí. (31.10.2022)

Tohle byl ale dost jinej matroš. Koukat na tohle bylo jako sledovat něco z osmdesátek, co se znaží vypadat jako futuristický osmdesátky. A já si tenhle ujetej trip ujela. A tím nemyslím jenom vizuální a hudební stránku. To byla dokonalost. Ale i ty rozhovory v první polovině, než ten jejich jedinečný zážitek nastoupí do vlaku směr zkáza. Protože ty jsou hodně důležitý. Protože když potom začne peklo, byla jsem už tak vtažená, že jsem zbytek dílu dokoukala s rukou před pusou. Konec perfektní, přesně jak to má mít dobře napsaná povídka. Šest z pěti. Nejlepší ze všech? Skoro. (31.10.2022)

Cosmatosova estetika mě baví, ač zde si ji (narozdíl třeba od Mandy) divák užije jen ve velmi omezeném rozsahu. Obsahově je to však šíleně vyprázdněné a samoúčelné. Diváka by mělo táhnout to, za jakým účelem se postavy sejdou, kým postavy jsou a dynamika mezi nimi, kdo je hostitel, co po nich chce a konečně - co že jim to chche vlastně ukázat. Konverzačně se to ale nijak zvlášť nerozjede. Pouhý nástřel toho, kým postavy jsou, nestačí. Když se všichni konečně jdou podívat na to, co jim chtěl hostitel ukázat, katarze je ohraná, slabá, neuspokojivá a celé to jaksi vyzní do prázdna. PŘÍBĚH: Partička mistrů ve svých oborech (skladatel, spisovatel, jasnovidec, vědkyně...) jsou pozváni k jakémusi sběratelovi, který je přiměje oddat se drogám a následně vkročit do místnosti s mimozenským šutrem, který se následně rozpadne, objeví se dosud hybernovaný mimozemský tvor, který jich několik zabije, někteří uniknou a setrvávajícího sběratele jaksi obalí/ovládne a pak se svým nově nabytým tělem odejde směr město. - Co já s tím ale? (06.03.2023)

Říká se, že drama by mělo mít pět fází - expozici (úvod), kolizi (zápletku), krizi (vyvrcholení zápletky), peripetii (nějaký obrat) a katastrofu (finální rozuzlení). Ovšem Prohlídka tomu nasadila korunu. Nejen že neměla žádnou expozici, ale ona neměla dokonce ani krizi, peripetii a katastrofu - nepočítáme-li, že tohle celé byla jedna velká katastrofa. Za vizuální dojem bych tomu dala hvězdiček klidně deset, ale kvůli ději bych tomu s čistým svědomím nemohla dát ani jedinou. V tomhle příběhu se nedozvíte vůbec nic. Je to hodinový dialog, který vůbec nikam nevede a nechápete ani význam jeho vzniku. „Děsivé zvrtnutí se“ je tak trapnou a málo děsivou počítačovou animací, která nemá na rozvoj příběhu žádný vliv, že se vám chce přinejmenším brečet, přinejlepším začít se hystericky smát. Ale po strachu, který to zřejmě mělo vyvolávat, ani stopy... Myslím, že k lepšímu diváckému zážitku by nepomohla ani ta tuna koksu, kterou tu milí „hrdinové“ příběhu vyšňupali (nejsem znalec, ale neměli po takovém množství být přinejmenším po smrti? Uznávám, po ní by Prohlídka možná byla i snesitelnější...). (02.11.2022)

Tentokrát opět vytříbený casting (Robocop nám pěkně zestárnul, divná stážistka z Dr.House, mlátička z prvního Kingsmana :)). Dále máme otřesný zvukový doprovod. Ty kvičivé zvuky jsou slyšet i na pozadí rozhovorů! To je prostě hnus. Další vrchol otravnosti je ten obrazový filtr vytvářející na všech záběrech haló u jasných objektů. Proč? Půlka je pryč a jen se debilně žvaní a já čekám co z toho. Jako proč idiotské artové cvičení? Na “co z toho” došlo až posledních deset minut. Dávám jednu hvězdičku za připomenutí Indyho a Scanners. (29.10.2022)