Úsmev

Námět je bez diskuze výborný a orginální. Pokud dojde na lekání a strašení, tak Finn dokázal, že umí pracovat s atmosférou a napětím způsobem, který by mu mohl leckdo ze zkušenějších kolegů závidět. Takže spokojenost i tady. A konečně režisér se do toho nebojí šlápnout a ukázat i nějakou tu explicitní scénu, přičemž u mě vede podřezávání krku střepem. Naopak co se nepovedlo je konec, který mi připadal podivně a hlavně účelově poslepovaný a moc mi neseděla ani Sosie Bacon v hlavní roli. Nebo spíš její postava, která se vzhledem ke své profesi začala chovat iracionálně od prvního baf. Navíc měla na svědomí i několik logických lapsů, které se bez patřičných sympatií k hlavní hrdince nedaly úplně přehlédnout. Ale jinak je to jako debut fajn a jsem zvědav, jestli to Finn v příštím filmu potvrdí. 70% (28.11.2022)

Smile nadväzuje skôr na sedemdesiatkové a osemdesiatkové psychologické kúsky typu The Changeling, Entity alebo Sentinel, než na súčasnú hororovú vlnu určenú primárne pre teenagerov. Už od začiatku je zrejmé, že tempo bude pomalé a hlavná postava má už spomienky na strednú školu trochu vyblednuté a zároveň nejde o klasickú pohľadnú superhviezdu. Osobne mi trochu prekážala snaha o mytológiu podobnú Kruhu a It Follows, pretože mám dojem, že by úplne stačilo, ak by išlo iba o vízie spôsobené traumou z detstva. Pričom by ani hororových prvkov neubudlo. Taktiež je pomerne skoro jasné, čo chce film povedať. 70% (28.03.2024)

Ještě před puštěním tohoto filmu, jsem shlédl krátkometrážní kousek Laura Hasn’t Slept (2020) od stejného režiséra. V něm se hlavní hrdinkou stala právě ona studentka Laura, která poté v ordinaci následně spáchala sebevraždu a odstartovala děj tohoto filmu. A musím říct, že má předtucha byla správná. Nějak mě neokouzlil ani snímek a posléze ani celovečerní film. Parker Finn je viditelně fandou asijských hororů a ledasco si vypůjčil i do svých výtvorů. Což však ještě neznamená, že i stejnou kvalitu. Ačkoliv měl film v názvu úsměv a ten se skutečně vykouzlil na tvářích několika postav, já u jeho sledování rozhodně vícekrát zíval nudou.    Nechci jen hanit, protože se zde objevilo hned několik pasáží (scén) při kterých se podařilo navodit zajímavou psycho atmosféru, ale většina rádoby lekacích scén byla sakra předvídatelných, některé části byly neskutečně nezáživně natahovány a u jiných jsem si říkal (tak tohle jsem už několikrát viděl jinde). Navíc jsem měl problém i s hlavní hrdinkou. Hlavně tedy s výběrem samotné představitelky. Sosie Bacon moc krásy ani talentu po svých rodičích nepobrala a navíc mě ani fyzicky nepřitahovala (nemám moc v oblibě děvčata, co mají pomalu stejně velké prsa jako já).    Přitom zápletka jako taková byla rozhodně zajímavá, stejně jako pátrání po předchozích sebevrazích. Určitě by tomu neuškodila kratší délka, propracovanější scénář a úsměv na tváři by mi vyčarovalo i lépe provedené gore. Takhle z toho byl jen kyselý škleb nad promarněným potenciálem, který se tu nabízel. Pár světlých okamžiků by se tu našlo, ale víc jak obyčejný průměr tomu nedám. To ať se na mě nikdo nezlobí. Pokud tento film řada lidí označuje za jeden z nejlepších filmů roku, tak to jsem rád, že jsem jich dosud moc neviděl. Na většinu „novinek“ se vždy raději dívám až s velkým odstupem. A viditelně tomu nepomohla ani ta velká mediální masáž, před samotnou premiérou. 50% (18.11.2023)

Za mě spokojenost. Finnův debut je kombinací nepříjemný štafety z Neutečeš s úsměvy z Vadí, nevadí. Stopáž je na horor do kin odvážná a nějakej cut by jí slušel, protože v některých místech děj spějící k nevyhnutelnýmu konci ztrácí na intenzitě. Ale ona to obyčejná teen infarktová popcornovka fakt není - čekejte kreativní záběry nevyřáděnýho rejži i zajímavou volbu hudby mísící nepříjemný zvuky s náboženskými chorály. Film je ukázkovým štemplem na to, že úsměv je nejhorší grimasou v hororech, ale je zároveň i křehkou mozaikou, do který kdybyste praštili logickym kladivem, tak se sesype jak hromádka karet. Celkově si přisadim čtvrtou subjektivní hvězdu za závěr, kterej je bohužel na papíře suchota nezúročující pořádně potenciální twist nebo morální dilema štafety, ale u šklebící se CGI potvůrky jsem měl chuť zavřít oči. P.S. - jestli chcete bejt šulini, tak se na někoho po filmu na wécku přes zrcadlo creepy usmějte. 70 % (28.09.2022)

Vytváří si to skrze kameru a střih celou dobu ten správně paranoidní hororový prostor, kde se něco může objevit v lecjaké formě prakticky kdykoli a kdekoli, takže jste z toho celkem příjemně na prášky i když se nic zvláštního neděje. Celou dobu to navíc naznačuje, jak je to formálně nejpoučenější horor všech dob, který vás stále vodí do slepých uliček a hraje si. No a pak, když se má lámat krystal, tak nevymyslí nic lepšího než tu nejprimitivnější, nejdebilnější, neohranější lekačku od vynálezu zvuku. Proč si ten film tak ubližuje? To, že jsem po dokoukání zjistil, že vlastně nechápu o čem to bylo stále nevím jestli mám dát na vrub snímku nebo sobě, takže to nechám ležet. (11.01.2023)