Americké Psycho

V roku 2000 mal premiéru snímok "Americké Psycho" (American Psycho). Podvedome to evokuje súvislosť s americkým filmom "Psycho", ktoré v roku 1960 natočil geniálny režisér Alfred Hitchcock. Ale to je len klamlivé zdanie. Hitchcockove "Psycho" je kultový titul, ktorý sa zlatým písmom zapísal do dejín svetovej kinematografie. Film "Americké Psycho" je hlúposť, ktorú natočila bezvýznamná kanadská režisérka Mary Harronová. Je to nudné, je to nezáživné, a keď tam pobehuje Christian Bale s motorovou pílou a holou riťou, tak je to doslova trapné. Literárnu predlohu od autora Breta Eastona Ellisa, podľa ktorej to bolo natočené, som nemal možnosť čítať. No a film, ktorý mi naservírovala kanadská režisérka Mary Harronová, ma ničím neoslovil. ** (19.11.2022)

Satira na americký sen. Zkoumání hranice mezi šílenstvím a úspěchem. Krásní a úspěšní. Zlomová role Christiana Balea.. Tenhle živočišný druh je docela zvláštní. Nosí značkové obleky, jsou posedlí kvalitou, diskutují nad sklenkou něčeho ostřejšího, ochutnávají drahé delikatesy, řeší elegantnější vizitky. A chovají se neuvěřitelně nadřazeně. Spisovatel Bret Easton Ellis kritizuje odlidštěnou vyšší americkou společnost, která na bezohlednosti doslova ujíždí. Román zaujal Mary Harron a vypíchla svini největší – shnilého finančníka Patricka Batemana, který po večerech rád bere do rukou sekyru nebo motorovku. Nejde jí o usekané ruce nebo rozdrcené lebky, všímá si toho kolem, té znepokojivé prázdnoty, posedlosti i třeba těch šílených Batemanových hudebních přednášek, z kterých mrazí. Škoda, že ta svěžest a nápaditost nevydrží i v druhé polovině, deprese nebo katarze víceméně chybí, vyběhnou titulky a řekneme si: „Jo, docela zajímavé.“ Takže nakonec zbyde především Baleovo jméno, který je jednoduše skvělý. Jeho přecitlivá, puntičkářská a soustředěná poloha se řadí mezi jeho nejlepší role. A mně se nakonec tohle existenciální podobenství docela zamlouvalo. (24.03.2015)

Po dvou letech od první projekce konečně nastal čas pro napsání komentáře, jehož iniciačním faktorem bylo přečtení vynikající předlohy Breta Ellise a následná třetí projekce samotného filmu. Mary Harron se s námětem poprala vskutku velmi dobře. Celý film se velmi striktně drží knižní předlohy, krom několika málo změn v přehození či propojení některých scén. Je samozřejmé, že nespočet výjevů a dialogů nemohl být zahrnut, ať už pro omezený čas pro převyprávění, tak i pro svou násilnost a obscénnost, které přeci jen film nedokáže tak dobře nastínit jako psaný text, tedy alespoň si neumím představit jak je na plátno věrohodně přenést. I to má však své výhody a film dává, oproti knize, diváku mnohem více prostoru pro vlastní představivost v domýšlení si jen naznačených scén, propojování detailů a snad i vyvozování některých závěrů, zvláště v poslední scéně filmu, kdy nám obraz poskytne trochu jiný pohled na celou situaci a snad i naznačí něco víc. Americké psycho je opravdu pozoruhodným počinem, s tajemně silnou přitažlivostí, jež je zapříčiněna snad chladnou bezcitností hlavního hrdiny, kterého dokonale zahrál Christian Bale a tím si v mém žebříčku konečně vydobyl čestnější pozici, než jakou dosud zastával, tak i netradičním filmovým zpracováním, které se už ale dá přičítat spíše předloze, čímž mám na mysli nejen téměř absenci seznamování se s hlavními postavami, i když se nám může zdát, že postupem času do jejich mysli alespoň trochu pronikáme. Problémem se strávením filmu by diváku mohla způsobit jeho forma, která vyzní trochu odcizeně, snad jako pouhé náhodné a nezúčastněné přečtení si několika stran z deníku mladého zbohatlého makléře z Wall Street, příběhu, který by se mohl odehrát kdykoliv a kdekoliv, i když možná v méně kontroverznější podobě. Chybí nějaká intenzivněji viditelná myšlenka, která by v konečném souzení mohla poskytnout jakési zadostiučinění, morální vyústění a odnesení si „něčeho“ víc. To ale právě činí v mých očích z filmu to, čím je a čím se nakonec stává. Nechá nás o sobě přemýšlet, o dobru, zlu, světě, životě, nudě, penězích etc. a nepodstrkuje nám žádné vlastní závěry. Už od první projekce jsem si tento snímek oblíbil, ale musím přiznat, že po knize se můj pohled výraznou měrou změnil, ne snad v chápání roviny příběhu, ale spíše v prohloubení výsledného pocitu, snadnějšího „proniknutí“ k hlavnímu hrdinovi. Za nemalou zmínku stojí i perfektní hudební doprovod a popravdě, kdo by si po filmu rád nepustil Hip to be square (Huye Lewis and The News), či Sussudio (Phil Collins). Přesto hodnocení neměním, jelikož si troufám tvrdit, že i přes vynikající hereckou i technickou stránku bych si dokázal představit film ještě o chlup lepší. konec komentéře // (poznámka pro osobní potřebu, není součást kometu, takže už to nečti!!: zvláštní, že konkrétních scén jsem se skoro nedotnul, ještě upravit a promluvit s Vojtou) (09.05.2010)

Vzhľadom na to, že som čítal román, oceňujem, že si Mary Harronová dala pohov (tj. na nastreľovač klincov v akcii ani nepomyslela) a nesnažila sa byť taká "ellisovská", ako sa len dá. Slovom "ellisovský" tu označujem jednak extrémne vysoký stupeň násilia, jednak rafinovanú naratívnu skladbu románu. Z popisovaného násilia mi prišlo fyzicky zle , takže som si povedal, že ten román je buď geniálny alebo je to absolútny šrot. Keď som sa spamätal a román dočítal, usúdil som, že a) je správne. Ellis používa tri línie (vo filme použité veľmi uvážlivo): lineárnu schému príbehu kombinuje s estetikou extrémneho kontrastu, ktorú na jednej strane predstavujú dráždivo nudné pasáže vyžadujúce skôr abstraktné vnímanie a pasáže dráždivo "akčné", v ktorých je dôraz položený na neznesiteľnú konkrétnosť. Tento postup perfektne reflektuje "emocionálne kubistický" svet antihrdinu. Harronová (mimochodom feministka) tento svet rešpektuje, nesnaží sa byť "lepšia" ako Ellis a vyberá si z neho jednotlivosti, ktoré ju dovedú k parádnemu finále, ktoré väčšine ľudí z nejakého dôvodu pripadá enigmatické. Chápem, že mnohí majú s literárnym i filmovým Americkým psychom problém, ktorý má čiastočne na svedomí žánrový mix, ktorý navyše postupne naberá ďalšie vrstvy - príbeh čoraz väčšmi prechádza zo sociálno-kritickej drámy s prvkami vlažného hororu do patetickej frašky, čo vrcholí v závere, kedy je antihrdina úplne perplex - jeho ego je absolútne ponížené, keďže mu nikto neverí. Áno, s určitými ľuďmi sa spájajú alebo naopak nespájajú určité modely konania a myslenia. Mne toto posolstvo pripadá absolútne mrazivé. Prostredie wallstreetskych monštier odrazu ustupuje a vnímame len masku s dokonale blazeovaným výrazom, ktorá má ku skutočnosti bližšie, než si v prvej chvíli myslíme. I keď to je maska naozaj krásna. (21.07.2005)

„Surface, surface, surface was all that anyone found meaning in... this was civilization as I saw it, colossal and jagged.“ Toto je citát z famóznej Ellisovej novely a vystihuje aj tento film. Kým kniha je postavená na monotónnom prijímaní akýchkoľvek zážitkov, či ide o mučenie alebo výber jedla v reštaurácií, Mary Harron vyberá situácie z knihy a skladá koláž. Na jej obranu treba povedať, že kniha je veľmi ťažko sfilmovateľná, no zameranie sa na "príbeh" je paradoxne to kĺzanie po povrchu, lebo sa zaoberá tým, ČO sa deje a nie AKO to Bateman vníma. Ide o sprostredkovanie "šoku" a "kontroverzie" na plátno, nie života yuppies, kde odtiene prejavov bohatstva a moci boli to jediné, čo ľudí odlišovalo. Mary Harron adaptovala to nepodstatné na American Psycho - príbeh. Mala zadaptovovať funguvanie mysle Patricka Batemana, čo je ale takmer nemožné. (17.11.2005)