Réžia:
Bořivoj ZemanScenár:
Bořivoj ZemanKamera:
Julius VegrichtHudba:
Václav DobiášHrajú:
Jindřich Plachta, Meda Valentová, Ludmila Fraňková, Josef Pehr, Karel Effa, Valja Petrová, František Kreuzmann st., Marcela Sedláčková, Antonín Holzinger (viac)Obsahy(1)
Pan Novák (Jindřich Plachta), úředník v pojišťovně, se stará jen o svou práci, nic víc ho nezajímá. Dokonce i společenské změny v únoru roku 1948 ho nechávají lhostejným. Uvědomí si je teprve, když je pojišťovna zrušena. Musí se rozhodnout: buď odejde do důchodu a nebo půjde pracovat do továrny. Ani jedna z těchto možností se panu Novákovi nezamlouvá... Snímek, zrealizovaný i na popud Jindřicha Plachty, byl natočen "úderkou" filmových pracovníků jako dar IX. sjezdu KSČ. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (38)
Vyloženě špatný film to není. Agitka to je. Už jsem viděl snímky jalovější, než toto. Do umění to má ale daleko. Skutečnost taková někdy byla, častěji však ne. Z úřednických osob se tak snadno dobrý řemeslník udělat nedal. Docházelo často k úrazům atd. ()
Bohuzel nudne. ()
Pan Novák je budovateľský film, je to agitačný film, je to strašný film. Nie je strašný svojím námetom, lebo vtedy sa to vyžadovalo, ale je hrozný v tom , že herci, ktorí si za prvej republiky zahrali rôzne postavy, tak tu hrali úderníkov a propagovali budovanie lepšej doby. Do filmu politika nepatrí, tak sa zameriam na herecké výkony. J.Plachta exeloval, bol nemotorný, bol smiešny, bol najlepší. Medzi hercami som zaregistroval aj mladého M.Horníčka či K.Effu. Film hodnotím iba 35%. ()
Sledování tohoto "filmu" pro mně bylo skoro fyzické utrpení. Jako by mi někdo trhal zuby bez anestezie, když jsem sledoval p. Plachtu, s jakým nadšením a jak skvěle hraje v této agitce. Plachtův výkon je to jediné, kvůli čemu stojí za to tento film vidět. A ještě snad mladí Hlinomaz a Horníček. Ale upřímně řečeno, pokud se tomuto filmu vyhnete, uděláte asi lépe. ()
Mozna vubec nejkycovitejsi pounorova taskarice, kam se hrabe uderka staryho Karhana, to se neda srovnat. Kdo si mysli neco jinyho je Prkos! ()
Z řad límečků bílých mezi límečky modré aneb jak si vypěstovat vztah k soustruhu. Hej rup! ()
Jistě to byla agitka v rámci akce "70 tisíc z administrativy do výroby", která dnes může připadat zcela jinak úsměvná než těm, kteří ji vídali v 50. či 60. letech. Sešla se tu však plejáda vynikajících herců starší i nastupující generace a hrála s opravdovým zaujetím. Do jaké míry to bylo zaujetí pro námět filmu, to nechci posuzovat, ale věřím, že většina to tenkrát hrála upřímně. Jindřich Plachta jako čestný a poctivý komunista, který věřil v lepší a spravedlivější svět a tomu obětoval i zbytek svého zdraví, aby nás navždy opustil, si v tomto filmu postavil tomuto přesvědčení pomník. ()
Československý komediální film odehrávající se v únoru 1948 a popisující společenské změny z pohledu dlouholetého úředníka Josefa Nováka, kterého ztvárnil J. Plachta. Tento zodpovědný úředník, jenž díky svému přesvědčení nemíchat se do politiky, odmítne nabídku stát se ředitelem pojišťovny, v níž pracoval. V souladu podle komunistického záměru snížit přebytečnou byrokracii a navýšit výrobu těžkého průmyslu dostane nabídku odejít pracovat do továrny či do penze. Pan Novák propadne zoufalství a snaží se simulovat nemoc, aby nemusel jít pracovat rukama, nakonec však podlehne všeobecnému nadšení z nového třídního rozdělení a přijme dělnickou pozici. V práci je zařazen do skupiny nových pracovníků, kteří vzešli z nedělnických profesí a ti jsou zpočátku pod dohledem a jsou přehlížení pro svou slabou kvalifikaci a výkonnost. Panu Novákovi se nové zaměstnání prudce zalíbí, v novém kolektivu je spokojen a díky svému nadšení je povýšen na místo se samostatnou činností. Pan Plachta dokázal toto budovatelské dílo osvěžit svým komediálním herectvím, které se vyznačovalo Novákovou roztržitostí, civilními dialogy s manželkou M. Valentovou a nakonec i předstíraným pracovním nadšením a díky němu film B. Zemana nepůsobí tak beznadějně propagandisticky s černobílou optikou, jak tomu bylo u filmů z této doby zvykem. V dalších rolích se ukázala Novákova dcera L. Fraňková, naivní prokurista F. Kreuzmann zatčený za protistátní činnost, řidič tramvaje a nesympatický ideologický vůdce mládeže J. Pehr, který naváděl mladé lidi k četbě Leninových spisů a zpěvu nepříliš duchaplných budovatelských písní. V rolích Novákových spolupracovníků se objevili M. Horníček, V. Trégl či J. Hlinomaz. Velkou zásluhu na snesitelnosti snímku a jeho politickému odlehčení má právě pan Plachta a režisér B. Zeman. Vzhledem k tomu, že mě Plachtův výkon bavil a dokonce mě nejednou rozesmál, dovolím si hodnotit tento film popisující vynucené změny v novém společenském uspořádání s humorným nadhledem průměrně. ()
Vodpuste pane rado, že jsem vám tyknul. Než bych byl řek „račte“, tak bylo po vás! To je jediný dobrý vtip této smutné veselohry. Viditelně již vážně nemocný úředník Novák jde zachraňovat výrobu do Kolbenky. Revizní lékař Felix měl být po té, co oznámí těžce nemocnému člověku, že je naprosto v pořádku a své ochablé svalstvo si má jít tužit do fabriky, okamžitě odeslán ke kolegovi na psychiatrii. Pochybuju, že image komunistické strany po tomto filmu nějak závratně stoupla. Zlověstné nadávání Nováka všem prokuristů, že jsou Prkošové (zrádci), je silná káva i pro skalnější soudruhy z KSČ. Neustále omílaná odrhovačka na tisíc způsobů „Vyhrňme si rukávy“ taky zrovna nepřispívá k pohodě. Herecky o dvě hlavy všechny převyšuje Kreuzmann, Plachta se snaží, ale viz zdravotní stav, Valentová taky ujde, ale jinak je to bída. ()
Poněkud nevýrazný snímek. Není to ani komedie, ani drama, je to takové nic sem nic tam. Sestava herců je víceméně klasická, dějově je to chudé až to bolí, a taky dost nudné. Ani pan Plachta, ani další herci si to nezaslouží, ale u mě to vůbec neuspělo. A je mi fuk pro koho to pan Plachta dělal, stálo to za pendrek. ()
Plachta vynikající jako vždy. Krom něho si ve filmu zahraje i M. Horníček či J. Hlinomaz. Přílišný důraz je kladen na politiku a dost přehnaně je zobrazován idealistický obraz v továrně po únoru 1948. Obrovské problémy byly s kádry resp. jednotlivé řídící funkce nebyly vždy obsazeny kvalifikovaně, např. díky odsunu něm. obyvatelstva. Bylo stále krátce po válce - stále velké problémy ve výrobě atp. Nicméně vylíčení jednotlivých postav je zajímavé a minimálně k zamyšlení. Za první rep. byly filmy z prostředí kanceláří továrníků, pánů radů, doktorů či právníků a po roce 1948 zase z továren. Obojí mělo v sobě silný nádech idealismu. Jako komedii hodnotím 70%. Daleko více mi je sympatická komedie Anděl na horách natočená o pár let později. ()
Jindřich Plachta, čo by stavovskej hrdosti plná kancelárska krysa, sa po absolvovaní víťaznofebruárového dejinného zlomu drží zubami nechtami svojej už nepotrebnej úradníckej profesie a odmieta nastúpiť do výroby. Nový krajší spravodlivejší a akčnovýborový svet sa s ním ale dlho nemazná, takže si na seba nakoniec navlečie montérky („Když jsem sabotér, tak ať aspoň slušne vypadám!“) a s partiou podobne naladených manuálne nepraktických indivíduí nastúpi na šichtu do fabriky. Spočiatku to ide ztuha, ale postupne, aj pod vplyvom uvedomelej idealistickej dcéry („Ty jseš stejně správná holka, jen tý politiky bys měla nechat.“) predsa len príde novej realite na chuť, opustí apolitické opatrníctvo („Proti nejste, pro taky ne, tak co vlastne jste?!“) a stane sa takmer úderníkom. Film je plný čerstvo porevolučného nadšenia a optimizmu, organizovaná a správnym smerom vedená omladina spievajúca tak často o vyhŕňaní rukávov, že už ich nie je kam rolovať („My musíme co nejdřív začít zpívat, teďka je na to doba!“), nemá pre politiku ani kedy na buržoázne romantické prežitky. Na tie ani nie je čas, pretože na najmenšie zaváhanie číha nepriateľ v podobe protištátnych skupín a ničiteľov násteniek. Jedná sa samozrejme o dobe vzniku plne zodpovedajúcu agitku, ktorá je ale prekvapivo vtipná (humor je miestami proletársko-chlapsky drsný, objavujú sa aj frky o pobyte v koncentráku), nabitá hláškami („Fréza je výkonnej stroj, ale dravec!“) a vynikajúco zahratá (nechýbajú mladí Horníček, Effa a Hlinomaz). Z mojej strany spokojnosť preveliká. ()
Nevím co to Jindřicha Plachtu napadlo, že si chtěl zahrát zrovna v tomhle. Film je pochopitelně agitační, když směřuje úředníky do výroby. Ti se zdráhají, ale jsou podporováni okolím ačkoli zpočátku se nejen straní kolektivu, ale též jim práce moc od ruky nejde. Ukazují se zde nejprve reálné problémy lidí, kteří nikdy s manuální prací nepřišli do styku a naopak ti manuální neměli čas a hlavně chuť je to učit. Pravda je, že něco podobného asi jednou bude čekat naši generaci, protože firmám dělníci chybí, i když chybí i lékaři, zdravotní sestry, policisté a další profese, a mladí lidé k řemeslu moc nechtějí. Zvláště trapné mi pak ale přijde, jak je Novák prací nadšen a těší se konečně na samostatnou práci. Tu také všude řeší a najednou ho nic jiného nezajímá. Bohužel propaganda tu stříká ze všech stran a je opravdu škoda, že J. P. na závěr svého života hrál už jen v takových filmech. ()
No .. nazdar, když si člověk představí, co čekalo Marcellu Sedláčkovou a jak se to podobalo její roli, tak z toho až mrazí... ()
Náhodou myšlenka filmu se mi zdá jako výborný nápad.Moc bych si přál,aby ty kancelářské krysy poznaly,co je tvrdá, poctivá dřina.👍👍👍 ()
Film, ve kterém mám rád hlavního hrdinu, dokud se z něj nestane rudý pan Novák. Začátek filmu nebyl vůbec špatný, ale čím více si pan Novák na režim zvykal - tím se z komedie stávala agitační komedie a to už tak veselé a dobré nebylo. Film by byl býval dobrý, kdyby nemusil býti veden k "socialistickému konci". Ale taková Anna proletářka nebo Rudá záře nad Kladnem... to se s tímto rovnati moc nemůže. ()
Nemám moc rád Plachtu, a navíc je tenhle film ubohá bolševická pitomost. ()
Poplatné dobe. Ale prečo nie? ()