Pan Novák

Československý komediální film odehrávající se v únoru 1948 a popisující společenské změny z pohledu dlouholetého úředníka Josefa Nováka, kterého ztvárnil J. Plachta. Tento zodpovědný úředník, jenž díky svému přesvědčení nemíchat se do politiky, odmítne nabídku stát se ředitelem pojišťovny, v níž pracoval. V souladu podle komunistického záměru snížit přebytečnou byrokracii a navýšit výrobu těžkého průmyslu dostane nabídku odejít pracovat do továrny či do penze. Pan Novák propadne zoufalství a snaží se simulovat nemoc, aby nemusel jít pracovat rukama, nakonec však podlehne všeobecnému nadšení z nového třídního rozdělení a přijme dělnickou pozici. V práci je zařazen do skupiny nových pracovníků, kteří vzešli z nedělnických profesí a ti jsou zpočátku pod dohledem a jsou přehlížení pro svou slabou kvalifikaci a výkonnost. Panu Novákovi se nové zaměstnání prudce zalíbí, v novém kolektivu je spokojen a díky svému nadšení je povýšen na místo se samostatnou činností. Pan Plachta dokázal toto budovatelské dílo osvěžit svým komediálním herectvím, které se vyznačovalo Novákovou roztržitostí, civilními dialogy s manželkou M. Valentovou a nakonec i předstíraným pracovním nadšením a díky němu film B. Zemana nepůsobí tak beznadějně propagandisticky s černobílou optikou, jak tomu bylo u filmů z této doby zvykem. V dalších rolích se ukázala Novákova dcera L. Fraňková, naivní prokurista F. Kreuzmann zatčený za protistátní činnost, řidič tramvaje a nesympatický ideologický vůdce mládeže J. Pehr, který naváděl mladé lidi k četbě Leninových spisů a zpěvu nepříliš duchaplných budovatelských písní. V rolích Novákových spolupracovníků se objevili M. Horníček, V. Trégl či J. Hlinomaz. Velkou zásluhu na snesitelnosti snímku a jeho politickému odlehčení má právě pan Plachta a režisér B. Zeman. Vzhledem k tomu, že mě Plachtův výkon bavil a dokonce mě nejednou rozesmál, dovolím si hodnotit tento film popisující vynucené změny v novém společenském uspořádání s humorným nadhledem průměrně. (23.02.2020)

Agitační komedie na podporu náborové akce 70. tisíc z administrativy do výroby, tudíž ve své době svinstvo, dnes těžko pochopitelné, ale na škodu by to občas zopakovat nebylo:-) Jedinou světlejší stránkou filmu je snad jen obsazení J. Plachty do hlavní role úředníka pojišťovny, přeřazeného do továrny ke stroji, kde si musí zvykat jednak na nové prostředí, nové lidi, ale i na nový duch doby. Téma ve svém principu není nikterak vtipné, bohužel, jen poplatné tehdejší politické situaci. Plachtův výkon ovšem film zlidšťuje a uhlazuje jinak dost ostré ideologické hrany. Plachta byl tehdy velice žádaná a skutečně velmi populární filmová hvězda, která zajistila v té době alespoň vysokou návštěvu když už nic jiného, ale film byl nejspíš ve své době i povinností. Určitě stojí za připomenutí všechny ty Plachtovy komické výstupy (nemotornost, komické drama šedivého kancelářského dříče, maloměšťácký strach z hlomozu a rytmu továrny, strach z drsných rukou dělníků), které ve mně vyvolávaly obrovské salvy smíchu, a to určitě nejen u mě. To všechno zde Plachta vylíčil přímo mistrovsky, svými velmi úspornými pohyby, lakonickými větami, nepatrným zachvěním v obličeji s dlouhým nosem, lehkým mrknutím dobráckého oka, i když poněkud často vyděšeným z nového prostředí, atd atd. Scény, kdy jeho značně vychrtlé tělo prohlíží doktor u komise a on mu říká, že je naprosto zdráv, což musela být v té době obrovská provokace, anebo kdy se ho dělníci v továrně ptají, u čeho pracuje, a on jim odpovídá jednoznačně a dobrácky, že u lisu, a oni na něj: "Tak na něj dávej pozor, abys ten lis nezchvátil!", jsou vesměs tragikomické. Nebo když si jen tak odložil nohu na jeden z těch obrovských strojů, který se náhle spustí, a on skáče po jedné, to jsou vše výborné gagy podobné Chaplinovým z filmu "Moderní doba". Dávám za 3*, a to jen díky Plachtovi kterého mám rád a který po následujících dvou filmech za pouhé dva roky zemřel.. (05.06.2006)

Neskutečně bezradný osvětový film, který se omylem stal filmem hraným celovečerním. (14.06.2016)

Když se ve filmu Nevíte o bytě? odněkud z neznáma vynořil Josef Křikava a začal zpívat, připadalo mi to strašně vtipné. Když se úplně stejně vynoří v Panu Novákovi, už to zas tak vtipné není. Ale jsou tu, pravda, jiné perly. Třeba takové vyznání lásky mezi mladými soudruhy: "Já tě potřebuji. Politicky. Rozumíš?" (19.03.2011)

Roztomilý Plachta, který v tom žil celý život, poznal hrůzy obou válek a člověk se jemu podobným ani nedivil. V jeho podání jsem vždy to nadšení pro věc viděl a chápal, i když neuznával.! :-) (16.03.2011)

Taky bych chtěl být tak nadšený z práce jako Jindřich Plachta. (15.12.2010)

Jedna z prvních vlaštovek poúnorového schematismu ve srovnání s některými mladšími žánrovými vrstevníky nenabízí nic neočekávaného, ale na druhou stranu ani vysloveně prázdného. Není pochyb o tom, kam svým obsahem míří jalový scénář, sestavený z oblíbeného dobového klišé prohlédnuvších nevěřících Tomášů, nicméně už samotný fakt, že film popisuje, byť silně zjednodušeně a vlastně ireálně, únorový převrat, je výjimečný. Kontroverznost náborové akce 70. 000 z administrativy do výroby je neoddiskutovatelným palčivým problémem poválečné hospodářské politiky a Novákův případ nebyl ojedinělý; v tomto směru film poskytuje poměrně cennou reflexi, a i když se společně s postupným hrdinovým nadšením mění v zoufale špatně sehrané divadlo, přináší svou historickou výpověď. Rozhodujícím kladem Zemanova filmu je nepochybně nemalý umělecký i ryze osobní vklad představitele titulní role Jindřicha Plachty, s jehož standardně kvalitním hereckým výkonem nelze jakkoli polemizovat. Navzdory nepopiratelné černobílosti, pramenící z dobou ovlivněného chápání společnosti, zasluhuje NOVÁK pozornost i dnes, minimálně díky dalšímu rozkrytí fenomenálního Plachtova hereckého génia, kterého se nám v současnosti dostává tak málo (shlédnuto v rámci festivalu Filmový smích Jindřicha Plachty v Rychnově nad Kněžnou, 2. 10. 2009). (05.10.2009)

Propaganda skrytá v detailoch alebo vlastne skôr ani nie, lebo v niektorých momentoch to bolo dosť agitačné, najmä keď si dievča z Čiech, ktorých vojaci kedysi bojovali proti boľševikom na Sibíri, čítalo o niekoľko desaťročí knižku Lenina. Z úradníkov robili nemehlá, z pracujúcich akýchsi oduševnelých rozradostených budovateľov, proste dosť tendenčné. Dej je sám o sebe nevýrazný, no zosmiešňujúci v osobe úradníka z poisťovne celý bývalý systém. Nechcem ho obhajovať, ani dnes sa nemáme dobre, no ani s tým budovaním socializmu to nebolo také dobré, aké sa tu ukazovalo, aj keď sprvoti niekde vládla aj eufória, spreneverilo sa to svojej hlavnej myšlienke, bolo to diskriminačné a centralistické, až totalitárne. Mohli sa pokúsiť film niečím obzvláštniť, aspoň zaujímavými výrokmi, no nestalo sa a nezabával som sa. (13.04.2014)

Úsměvná komedie s nedostižným Jindřichem Plachtou v hlavní roli. Jeho učinkování v jakémkoliv filmu je zárukou dobré zábavy, jeho osobitý styl mě opět pobavil. (11.02.2016)

Jindřich Plachta byl komouš, ale už jsem mu odpustil deda:-) (19.01.2020)

Přes oficiózně optimistický nátěr, je to smutný film. Vidět J. Plachtu, Fr. Kreuzmana a spol. v této třeskuté agitce je prostě smutná podívaná. (15.01.2011)

Bavil mě Plachta , jinak kulový s přehazovačkou by bylo lepší. (28.05.2014)

Lehce úsměvná agitka. 1) Přerod úředníků v nadšené dělníky nepůsobí věrohodně. No jak by taky mohl? Nekoukej a pomoz!_____ 2) Film vznikl na pomoc tehdy již neúspěšné akci z prosince 1948 - zařazení asi 65 000 úředníků do výroby. Podařilo se přesunout nakonec jen asi 20 000 lidí. Nový pokus byl úspěšnější. V roce 1951 se ze 77 000 plánovaných podařilo umístit asi 51 000 osob. Vedle získání nových pracovních sil pro rozvíjející se těžký průmysl šlo především o čistky s cílem odstranit z administrativy komunistům nenakloněné úředníky._____ 3) Všiml jsem si 31letého Miroslava Horníčka či 35letého Josefa Hlinomaze._____ 4) Velmi na mě zapůsobil budovatelský song Vyhrňme si rukávy ve tříčtvrtečním rytmu._____ 5) Už víte, kdo v 11. století zradil Čechy cizákům? Přece Prkoš Bilinský Němcům v roce 1041. Pořádně se učte, milé děti, bez těchto znalostí socialismus nevybudujeme. (17.01.2021)

Hnusná a nechutná agitka oslavující Únor 48. Mám rád herectví Jindřicha Plachty, ale tady předvedl takovej blivajz, že mě byla za něj hanba. Všichni úředníci jsou po Únoru posláni do fabrik (nesmí chybět poznámka, že na Západě by jim ani žádnou činnost nenabídli) a tam přijdou na chuť práci u soustruhů. Po krátkém čase jsou radostí bez sebe a když je mezi svá křídla vezmou normální úderníci a dohromady udělají pořádný pracovní kolektiv, to by i prase blilo. Plachta sice do své postavy Nováka dal určitou komiku, ale v tomhle zpracování to působilo vyloženě trapně. Fuj, odporná oslava komunismu, ideologický blábol, nic jiného v tom nevidím. Následné filmy Bořivoje Zemana o Andělovi jsou sice taky agitační, ale neopěvují tak okatě bolševickou propagandu. (30.04.2021)

Budovatelská komedie a komunistická agitace. Je to až strašidelné, když se takto manipuluje s člověkem a vštěpuje se mu ten správný názor. Úředníci netřeba, nejdůležitější a nejpotřebnější je pracující dělnický lid. Ale ti, kdo se měli dobře, stejně nepracovali, ale opájeli se na nekonečných schůzích, kde se schvaloval další postup. Obdivovat se zde dá snad jen Plachta, Effa a skupina úředníků nastupující do továrny. Tam alespoň občas proběhne nějaká vtipná a trefná hláška. Nemíchat se do politiky je prozíravá věc. Ale ani to nepomohlo úředníku Novákovi (Jindřich Plachta) v jeho klidu. A v rámci potřebné komunistické transformace byl přeměněn v hrdého dělníka s uvědomělým a pokrokovým myšlením komunistů. Z dalších rolí: Novákova oddaná manželka Emilka (Meda Valentová), Novákova naivní dcera Dana (Ludmila Fraňková), přemoudřelý průvodčí tramvaje Karel (Josef Pehr), zkažený mladík Vašek Kunc (roztomilý Karel Effa), podvratný prokurista Robert Pánek (František Kreuzmann st.), domovník a dělník Šusta (Bolek Prchal), řízný dělník Lojza Soukup (Jaroslav Zrotal). A půvabná šestice úředníků převelených do továrny: Bejček (Josef Křikava), Novotný (Jiří Valenta), Fiala (Ota Motyčka), Hurych (Josef Hlinomaz), Dobeš (Václav Trégl) a Jirotka (Miroslav Horníček). Bylo by to všechno chvályhodné, kdyby to nebylo překroucené, upravené a pokrytecké. Vize rovnosti a blahobytu je zajímavá, ale v kontextu s dobou a skutečností lživá a zavádějící. Bylo by krásné státi se šťastným dělníkem. (09.11.2014)

Vyborny Jindrich Plachta, ktery se z pojistovaka transformuje na delnika. Film me zaujal a dobre jsem se u nej bavil. (05.04.2014)

Vítězi se silou ducha... Film byl natočen úderkou filmových pracovníků jako dar IX. sjezdu KSČ. (13.09.2019)

Hnusná bolševická agitka o úředníkovi, který se stane odhodlaným úderníkem. Brrr.... (25.03.2011)

Jak smutné je se dívat na Jindřicha Plachtu, který dříve zářil v prvorepublikových komediích, a nyní mrhá svým talentem v takovéto propagandisticky zaměřené agitce. Pár úsměvných momentů se zde nachází, ovšem z přílišné propagace dělníků a negace inteligentních lidí se mi dělá blivno. (15.12.2012)

"Fréza je výkonnej stroj, ale dravec. Ten když chytí, nepustí" Plachta se ze spokojeného úřednického parazita promění ve šťastného dělníka budujícího komunismus. To by se v západních demokraciích nestalo... Přestože je tu několik slušných komiků, humoru je tu poskrovnu. (13.09.2019)