Hejkalka

V podhůří Krkonoš byl vždycky těžký život - každý se musel pořádně otáčet. Ne tak ale mlynářova dcera Bětka, která se k jakékoliv práci stavěla zády, a radšejc svoji tvář obdivovala. A když jednoho dne odmítla pomoci potulnému vandrákovi, přišel zasloužilý trest - onen vandrák nebyl nikdo jiný, než sám Krakonoš... Shlédnuto jedno nedělení dopoledne se dcerou. Nevím jestli se jí pohádka líbila (asi moc ne, neboť asi onomu podivnému nářečí zvláště starého mlynáře moc nerozuměla), ale mně teda moc ne. Jasně, ono potřebné poučení zde jakože bylo (dětičky, pomáhejte rodičům, nebo vás Krakonoš začaruje a bude vás muset hloupý Honza (zde Vítek) vysvobozovat), ale jináč žádná velká sláva. Jo a v roli Krakonoše skvěle maskovaný Jiří Schmitzer.. (03.01.2011)

To hejkání Schneiderové už bylo ke konci čím dál směšnější. Schmitzer Krakonoše pojal, jako by byl na houbičkách, a zvlášť jeho táhlá poslední slova zněla taky jako hejkání. Vůbec netuším, kam zmizela služebná v podání Chrzové, na tu jedinou se tam dalo dívat, neb Scheiderová vše hraje (teda hraje, to je v jejím případě možná moc nadnesené) na jedno brdo a tváří se pokaždé stejně. Ale líbil se mi interiér mlýna, pantáta v podání Antonína Molčíka a pokus o dekoraci lesa podobně reálně jako v Krkonošských pohádkách. Jo, toho nářečí taky nemuselo být tak moc, už to posléze tahalo za uši svou nepřirozeností. A taky ten pes hrál docela slušně a jediný nemluvil nářečím! Vlastně - nemluvil vůbec. Ale jestli v nářečí štěkal, to vám nepovím, takový odborník na psí řeč nejsu. (28.01.2020)

Miroslav Sobota dělá celkem snesitelné pořady. Hejkalka se moc nevymyká jeho tvorbě. Není to nic světoborného, ale dá se na to koukat. Je to pohádka o tom, kterak platí: "...cti otce svého i matku svou...", ale též neodbývej pocestné, což se dnes dá už těžko realizovat. U dnešních dětí bychom takové chování spíše trestali. Nicméně Bětka je zároveň docela líná. Mě se ale líbily hlavně docela pěkně provedené kulisy a dobový a krajový jazyk. Na druhé straně vrcholným výkonem Jitky Schneiderové bylo úpění a hekání. Doslova prohekala pohádku. Jiří Schmitzer se mi navíc na Krakonoše moc nehodil. (14.07.2021)

Nafoukaná, líná a protivná dívka je po zásluze potrestána Krakonošem. Naštěstí se objeví nápadník, který o ní stojí. I přes chybu v postupu se jí podaří osvobodit. Schneiderová divně kňučí, ostatní divně mluví. Začali strašlivým nářečím, končili ale čím dál více česky. Myslel jsem, že je pohádka o dost staršího data vydání. (25.02.2023)

Tak neskutečně pozitivní a hlavně dobře udělaná pohádka se jen tak nevidí. Ačkoli na této pohádce o Krakonošovi, pyšné a sebestředné Bětce a neskutečně hodném, pracovitém a učenlivém Vítkovi není snad nic jiného než na spoustě podobných kulisových pohádek, jedno přece jen tady hraje prim - vše do sebe neskutečně zapadá, pohádka sviští jak má, zaujme jak mladé, tak i staré a má neuvěřitelně kladný a vzdělávací náboj. Tohle je jedna, ne-li jedna, z mála kulisových pohádek devadesátých let, která se opravdu povedla. PS: skvělé nářečí, které spoustě dětem ukáže, že se v Čechách nemluví jen čecháčsky (05.02.2016)