Cela

Oproti pohádkovějšímu The Fall je to brutálnější, ale taky nedopečenější. Zápletka je ohraná, ale vcelku zajímává(kde asi čerpali tvůrci Dextera). Tarsem si opět pohlídal vizuální stránku, ale už ne tak scénář a psychologické rozvinutí postav, které tak pusobí plytce. Celé to tak nakonec uvízlo spíše v průměrné šedi. (01.09.2008)

Povedená variace na Mlčení Jehňátek, využívající některých prvků z Matrixu... zní to šíleně ale funguje to na jedničku. Lopezová umí slušně hrát, ale aby to dokázala potřebuje dostat solidní roli jako třeba právě psycholožku z Cely. Marná sláva, Jodie Fosterová to není, ale rozhodně se na to dá dívat. Je to originální, mrazivé, nechutné a drží to pohormadě doboru režií. Jednoznačně dominantní je vizuální stránka snímku, na které se tvůrci opravdu vyřádili - on taky svět stvořený myslí šíleného sadistického vraha, trpícího příšernými komplexy z mládí, je místo, kam byste se určitě vydat nechtěli. Velice působivý film 80% (03.07.2006)

Zvrácený výlet do mysli sadistického vraha, který si vychutnává mimořádně krutou smrt unesených slečen – skleněná cela se začíná naplňovat vodou, okolo jsou kamery, nad jejichž záznamem i vyběleným mrtvým tělem oběti se následně bude náš psychopat s kroužky nastřelenými do zad ukájet. Při policejním zásahu upadne do katatonického stavu, což už je parketa pro Jennifer Lopez, která se na léčbu takto postižených pacientů zaměřuje. Detektivka je to prostá, podstatná je forma. Dravý Tarsem Singh přispěchal s vizuálními orgiemi a je fascinovaný zvrácenými fantaziemi. Takže se jeho výtvarníci, kostyméři a maskéři náležitě vyřádili. Přesto trošku nafouknutá bublina, trošku pseudointelektuálství v jinak scénáristické impotenci, každopádně rozhodně kvituju snahu něco v daném žánru vymyslet. (24.02.2018)

V kriminálním žánru už zřejmě nelze vymyslet nic nového a tak záleží už jenom na tvůrcovské fantazii a ochotě si se všemi zavedenými klišé pohrávat. Mladý režisérský debutant, plný dravé indické krve, Tarsem Singh, pojal snímek z větší části jako strhující snovou eskapádu, v níž je možné téměř vše. Většina tvůrců dává do svých filmů obtisk své duše a upřímně, pokud jsou snové výlety obtiskem té Singhovi, nechtěl bych být jeho psychiatrem. Obskurní obludárium, kombinující dětskou fascinaci v prostých hračkách (panenky) s kýčovitě přemrštěnou výpravou ve stylu Bollywoodu (výtvarné dekorace, kostýmy), vykreslené pomocí několika brilantně provedených kamerových výkrutů a podpořené fascinujícím a maximálně „mimo“ soundtrackem Howarda Shorea, se jen tak nevidí. Možná i díky tomu je pak možné pozapomenout na scénáristickou impotenci a do poslední kapky si vychutnat formu, která protentokráte drtivě vítězí a projednou to vlastně není na škodu. (11.06.2006)

Co za chaos bych měl v hlavě asi já, kdyby mi do její mysli kdokoliv z vás pronikl? Cítili byste se tam báječně nebo by to byl zážitek jako z Noční můry? Já sám nevím, nevidím si tam. Ovšem výlet do těchhle cizích myšlenek, ať už s J'L, kterou normálně nemusím nebo s režisérovým vypůjčováním si obrázků od někoho jiného (třeba od Saudka), jsem si užil dokonale. (31.05.2012)