Časy sa menia

Přestože jsem mu ze začátku moc nadějí nedával, nakonec se mi tento, řekl bych neromantický film o lásce, překvapivě zalíbil. Velmi strohý (zajímavě komplikován jen složitějšími vztahy uvnitř rodiny Catherine Deneuve) a citlivý příběh o stavaři zralého věku, který ví co chce a nenechá si to vymluvit – já mu fandil. (05.02.2007)

Dinosauři v jiném světě. Když se nedá vrátit zpět a není jasné, co čeká vepředu, aspoň se na chvíli zastavit a jen být. ___ Staří herci, nová kamera, zanimovaná padající zemina, která zahraje roli přepínače, příliš hodně nebo málo tolerance - film pro starší diváky natočený stylem pro mladé. Dinosauři se musí přizpůsobit nebo vymřít. (26.02.2011)

Nejsem si úplně jist, šlo-li o romantiku o dysfunkční rodině, nebo o dysfunkční drama s náznaky několika komplexnějších témat. Narážky na kulturní a společenské rozdíly, kriminalitu a problémy s imigranty více méně slouží ke stručnému vykreslení neutěšeného okolí Tangier a do děje nijak zásadně nezasahují, což je nejspíš dobře, protože už tak se mi zdálo, že se těch příběhů Téchiné snaží ukočírovat víc než je na jedno romantické drámo zdrávo. Havní problém je ovšem v ústřední dvojici Deneuve, Depardieu. Nehrají špatně a motiv lásky -za časů cholery- má jistě potenciál, ale kvůli mdlému zpracování zde ve srovnání se zbylými osudy jejich příběhová línie vyznívá trochu do prázdna. Do pozadí navíc vytlačuje mnohem zajímavější postavy, doktor trpící spoustou času na plavání a skleničku, syn který je na půl žena na půl muž, na půl francouz na půl marokánec a v neposlední řadě komplikovaný vztah dvou sester. Nicméně jak už jsem řekl, pár pozitiv, jako obsazení a pikantní prostředí severního Maroka, by se vypíchnout určitě dalo. Plus jedna scéná ve které Depardieu sleduje celkem nabité video vúdú praktik :) (15.11.2010)

Deneuve opět v roli ženy žijící mimo Francii. Jen vyměnila Indočínu za Maroko. A hlavně se Deneuve propracovala k tomu, že nestačí před kamerou pootáčet vnadami, že je potřeba i hrát. A s přibývajícími léty jí to jde stále lépe a lépe. V tomhle komorním dramatu o stárnoucí ženě, která touží po lásce a porozumění, dokonce svou prací převálcovala Depardieuho. Film sám si nezaslouží pět hvězdiček, je spíše na čtyři, ale místní obdivovatelé IronManů a Godzill byli poněkud zaskočeni absencí počítačových efektů, mečů tryskajících lávu a metajících kotrmelce, takže se pokusím snímku alespoň jeho mírným nadhodnocením poopravit reputaci. (09.05.2014)

Melancholické - a trochu deprimující. Přestože každá z postav nakonec dospěje k nějakému rozhodnutí - a také ho bez dlouhých odkladů uskuteční, závěrečné titulky ve mně vyvolaly zvláštní, mírně nespokojený a skličující pocit, že snímek je rozehraný … a nedohraný. Možná i proto, že mě daleko víc zajímal Sami - syn hlasatelky Cecile, než oba hlavní protagonisté :-) … 3,5* (11.11.2010)