Súmrak

Nádherně na člověka dýchla z tohoto filmu atmosféra tehdejšího feudálního Japonska. Mám pro snímky z podobného období jakousi prazvláštní slabost. Příjemná poetika tamější tradice se mísí s těžkou a krutou dobou a nelehkých podmínkách, ve kterých museli mnozí živořit. Příběh příjemně dojme, ale naštěstí nesklouzne k nějaké zbytečné sentimentalitě. S hlavním hrdinou nemá divák problém se sžít a prožívat s ním radosti i strasti. Samurajských soubojů je ve filmu velice po skromnu, ale jsou opravdu oku lahodící. Každý záběr je opravdu nádherný a závěr mě dostal do kolen, takže se přikloním ke 4 kouskům. (17.12.2019)

Překrásné. Poetické. I když by se to mohlo zdát usoužené a táhnoucí se, pro mě to tak není. Vše je tu pravdivě ukázáno, vše je špinavé a přitom krásně jasné. Nikdo nic nepřibarvil, všechny barvy, co tento film obsahuje, by se daly označit za původní. Všimněte si, až se budete dívat, ke konci, v průběhu boje, když ti dva stojí naproti sobě v tom pokoji, toho okna - přišlo mi tím nejdůležitějším prvkem v celé scéně, papírové okno, skrze které lze vidět vítr hrající si s větvemi stromu. Teď zřejmě trochu zaspoileruju, ale musím to zmínit - když se vracel domů, celý zakrvácený, a ona tam stále byla, cítila jsem to jako naprostý happy end, říkala jsem si, že i kdyby teď umřel na ztrátu krve, stejně by to byl happy end, protože ona tam byla. ~ Ten film dovolí záhadný způsobem se vžít do Seibeie, že s ním cítíte jeho radost, a když se tak stane, ten konec se stává vskutku trošku smutným. (23.12.2009)

Natočiť pekný samurajský film s veľkou nádielkou citov nie je, zdá sa, pre šikmookých žiadna veda. Akcie sa nadšenci tohto typu filmov veľa nedočkajú, takže aj ja upozorním na vyvarovanie sa pred sklamaním. O to viac dali tvorcovia dôraz na citový základ filmu. Tradície a zvyky východných kultúr sú pre mňa ešte stále veľkou neznámou a tak sa vždy teším, keď je na ne dávaný dôraz, obzvlášť tak senzitívne ako v tomto filme. Herci hrali umiernene a spoľahlivo, príbeh bol priezračný, skromný, bez vedľajších úmyslov, ale i tak sa mu podarilo nenápadne zaútočiť na citlivé divákove miesta. Ešte spomeniem krásny hudobný doprovod a udelím zaslúžené štyri hviezdičky. 80%. (11.11.2009)

Krystalicky čistý příběh o samuraji z poloviny devatenáctého století, který je mnohem víc než samurajských filmem příběhem o rodině a o štěstí, které přináší obyčejný život. Dokonalý film, ve kterém se mi líbil snad každý obraz. Oceňuji poselství, že přestože můžete být považován za nešťastného podivína, může být váš život naplněn. Do konce jsem netušil, jaký bude závěr. ■ Po druhém vidění se utvrzuji v nejvyšším hodnocení. A pokud je možné hodnotit režiséra na základě jednoho viděného filmu, tvrdím, že je Yôji Yamada geniální režisér, točící stejně kvalitně jako Akiro Kurosawa, jenže jinak, než Akiro Kurosawa. Určitě je plus, že tento film režíroval ve svých sedmdesáti letech. Životní skušenosti a fakt, že evidentně ví, co chce na plátno dostat, jsou velmi důležité. ■ "Umění číst pravděpodobně nikdy nebude tak užitečné jako šití. Vědomosti z knih však umožňují člověku myslet. Ať se svět kolem tebe jakkoli změní, pokud je člověk schopen myslet, přizpůsobí se. A to platí jak pro chlapce, tak pro děvčata." Asi nejlepší definice, jakou jsem kdy na toto téma ve filmu slyšel. (21.10.2010)

Velmi netradiční samurajský film, který dává silně vzpomenout na Seppuku už jenom tím, že Iguchi Seibei v mnohém připomíná jak postavu Hanshira Tsuguma, tak Motome Chijiiwy. Na rozdíl od Seppuku se však Tasogare Seibei věnuje otázce života samuraje a samurajskému kodexu jaksi jemněji a nepřímo. Řešení konfliktu pak nehledá v konfrontaci s neodvratitelným osudem, který pro ustřední postavy znamená zkázu jejich dosavadního způsobu života, ale ve vnitřním smíření. Pokud chcete nahlédnout do duše samuraje jinak než způsobem Akiry Kurosawy, pak nelze než doporučit právě tento snímek. (16.03.2011)